Poděkování - J.S.
Jana Steckerová
Vážený a milý pane Vacku,
již dlouhou dobu spřádám v hlavě dopis pro Vás. Chtěla bych Vám z celého srdce poděkovat za to, co jste pro mě učinil, byť o tom ani nevíte. Vaše knihy jsou naprosto úžasné, už jen jejich čtení mě přímo přivádí k prožitku Já jsem. V současné době čtu Vaše paměti a nepřestávám žasnout nad tím, kolik poučení se v nich nachází. A to ani nemluvím o meditacích s Vámi a natož o Morávce. Nechci se rozepisovat o svých duchovních úspěších a pádech. Každým dnem Vám dávám za pravdu, že stezka je celodenní práce, tedy spíše boj. Mrzí mě, že se tak často stáváte terčem kritiky a sporů o tom, kdo Mistr je či není. Přitom si myslím, že každý, kdo je trochu otevřený, musí ve Vaší přítomnosti okamžitě poznat Pravdu (i když je fakt, že i ze své zkušenosti vím, že vasány dokáží pěkně, tedy spíš nepěkně, zatemnit mozek). Já osobně nepřestávám děkovat Bohu za tu velikou milost, že jsem mohla potkat Vás a nemusela se pracně prokousávat nepřehlednou naukou a střídat různé "mistry" .... Také se mi o Vás zdál značně výmluvný sen: Byla jsem ve vězení, které bylo vykopané jako hluboká díra pod zemí. Viděla jsem, že nahoře je okno, ale vězení bylo strašně hluboké a já věděla, že se k tomu oknu sama nikdy nevyškrábu. Najednou jste se ale objevil Vy na létajícím koberci, naložil mě na něj a vylétli jsme spolu z vězení do krásné krajiny. Takže drahý pane Vacku, chci Vám ještě jednou z celého srdce poděkovat za to, že mě dnes a denně vynášíte z mého vězení těla a mysli na Vašem létajícím koberci Já jsem do krásné Božské krajiny....
S láskou a úctou, Jana Steckerová