Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Pavel Kubeš

Plody stromů jsou různé, a tak můžeme podle nich posuzovat i samotné stromy. Jen pošetilý člověk usuzuje podle jedovatých plodů na dobrý strom. Nikdo rozumný také neříká, že nešlechtěné pláně rodí dobrá jablka.

Některý strom plodí neustále jen nenávist, závist, nepravdy. Ti, kteří jeho plody pojídají, chovají se s tímto zlem souhlasně, protože se živí jeho plody.

Tak strom i pojídači jeho plodů jen srší nenávistí a neúctou k druhým a ničeho jiného nejsou schopni. Neumí nabídnout nic dobrého a hodnotného, na čem by bylo možno stavět. Nenávist dokáže jen bořit, nic víc.

Jiné stromy plodí lásku k pravdě, nutnost poznání sebe a návody, jak toho dosáhnout. Ti, kteří tyto plody pojídají, se věnují stezce, práci na sobě a dosahují výsledků, které jsou s tím v souladu.

Je jen na rozhodnutí každého, jaké plody, z jakého stromu chce pojídat. Zda z toho, který zná jen nepřátelství k druhým a nenávist nebo ty, které jej obracejí k Bohu.

Pokud zvolí druh plodů – zla či dobra, volí tím samovolně i svou cestu, protože tyto plody jej vyživují –  a to doslova.

Následující dopis, který není zdaleka ojedinělý, názorně ukazuje, co jeden takový strom plodí. A vězme: skutky jsou, co platí.

Vážený pane Vacku,                                                                  

Srdečně Vás i Vám blízké v Praze zdravím. Znovu a znovu Vám děkuji za pomoc, kterou mi poskytujete a kterou jsem schopen zachytit a přijímat nejen na veřejných meditacích s Vámi a meditačních soustředěních, ale též ve formě živých snů, kdy mne doslova přijdete nejen pokárat, ale vzápětí i poučit jak odstranit chyby, nedostatky mé meditace.

Výsledkem této obapolné snahy je – SAMO BYTÍ – se stává – JE MEDITACÍ!

Několik postřehů z poslední doby. Čas vánoční – jas Vědomí sílí, znovu jsem si uvědomil svou schopnost nejen nezaujatě pozorovat, ale i rozlišovat. JÁ – VĚDOMÍ ROZLIŠUJI – NE MYSL! Snažil jsem se od okamžiku probuzení do nového dne o prožívání rozlišenosti – JÁ a vědomí těla, světa, myšlenek. Moc jsem o tento stav poznání rozlišení sebe od všeho stál, prosil o něj TOHO, KTERÝ MNE OPRAVDU PŘESAHUJE. Toto několikaleté úsilí podporované Vaši i Hynkovou snahou mi pomáhat se nakonec projevilo. JAK?

Jedno ráno jsem se „probudil“ jako Vědomí a ne Pavel! Objevilo se ve mně vědomí těla, naskočila myšlenka dám si kávu, abych se probral (ačkoliv jsem už byl probraný!) atd. tj. začal se odvíjet děj všedního dne.

Vážený pane Vacku, že pozorujeme i rozlišujeme, je pro nás – Vědomí tak běžná a nutná věc, že si ji už ani neuvědomujeme! Jak bych v této úrovni vůbec bez toho mohl být? Pro naši nevšímavost k tomuto faktu si tuto svoji činnost mne – Vědomí nejsme schopni uvědomit. TO JE CELÁ TA POTÍŽ! Vaše i Hynkovo neustálé nabádání k bdělosti – nezaujatému pozorování mne donutilo se tím zabývat. Když jsem do Vědomí zadal tuto ideu POZNAT – KDO JE VIDOUCÍ – CO JE VLASTNĚ VIDĚNÍ JAK VIDÍM – a nepřestával jsem se tím zabývat, stalo se výše uvedené, jedno ráno jsem se „probudil“ jako Vědomí…

Z tohoto Vědomí k Vám, Hynkovi – celé naší meditační skupině proudí čistá Láska – Úcta- Vděčnost. V tomto vědomí prosím o úlevu pro Vás na těle jemném i hrubém - lidském od břemene, které pro nás a za nás nesete.

Mé současné úsilí je tedy zaměřeno na to, abych se UDRŽEL jako nezaujaté – vše jen pozorující Vědomí! Jak to dělám? Jen ráno začnu vnímat tělo – svět – myšlenky – UŽ CVIČÍM ROZLIŠOVÁNÍ OD TOHO CO SE VE MNĚ OBJEVUJE! Dělal jsem dlouho hrubou chybu, že jsem se hned začal „dívat“ dopředu místo abych se díval zpátky na TOHO, KTERÝ VIDÍ! Moc mi pomohl Vám i uveřejněný obrázek v knížce „smysl života“. Tak dlouho jsem se díval na oko za myslí – ego – zřídlo mysli -  až jsem ho uviděl. JAK? Uvědomil jsem si ho. V tom tichu – meditaci – přišlo poznání toho…. Proto musí každý sám usilovat o toto poznání!

Vědomí (němý pocit sebe) od všeho různé MUSÍ se uvědomit samo! Toto nejde Mistrem dát ve smyslu jako se dává nějaký předmět, Mistr – JÁ – ZÁŘÍ SVÝM BYTÍM A TÍM – touto nejmocnější Silou Tichého Bytí „probouzí“ v žákovi TO SAMÉ! Proto je pomoc Mistra nezbytná, to je projevená milost JÁ, kterou zachytí jen ten, který o to stojí! A o to stojí jen ten, kdo pozná pomíjivost, podmíněnost tohoto světa. Právě tohle poznání chybí Vaším odpůrcům na internetových Stránkách Jitřní země (spíš snad lépe Zjitřelá země – bez ironie nebo Blog kauza- vacek. Ani náznak pochybností těchto odpůrců Pravdy – Skutečnosti – nedovolí inteligenci se v nich projevit. Dokonale zastřený rozum to není schopen ani přijmout. A stačí tak málo – nemá on ten pan Vacek Pravdu? Vaši – ale tím i mí odpůrci svým názorům na Pravdu tak silně věří, že nepřipustí ani stín pochybností, jimiž by se poznání tohoto zastření rozumu mohlo projevit.

Tato slova nejsou psaná s úmyslem, že já mám Pravdu – Poznání a tím jsem víc než oni, ale vidím tu zásadní chybu, kterou dělají! Stupňující se agrese a nenávist na blogu kauza vacek dává tušit brzký zánik tohoto blogu, neboť zřizovateli dojde, že je zneužíván k šíření pomluv a nenávistí. Pak zřejmě zlo na sebe vezme přijatelnější podobu zřízením „jiného“ blogu… Vím o čem píši, neboť mi bylo dáno poznat, že zlo se mne snažilo strhnout na „svou“ úroveň tj. chtělo, abych na nenávistné útoky odpovídal také nenávistí! Světlo Poznání Pravdy – rozlišovací schopnost znovu „získaná“ (vědomě rozlišuji – VÍM, CO rozlišuji) toto mne chrání před těmito snahami zla projevit se skrze mne. A Světlo – Pravda SE MUSÍ BRÁNIT – jinak JÍ nejsem hoden a bude mi zase zastřen rozum pochopit – o co jde v tomto lidském životě.

Tenkrát na Novotného Lávce na první meditaci s Vámi jste to byl ve Skutečnosti Vy, kdo začal tvořit mezi námi vztah Mistr – žák! JÁ ve Vás vnímalo touhu poznat JÁ v sobě! Jak jsem byl pošetilý, namyšlený, že já jsem schopen obejít se bez Vás – RYZÍ BYTÍ – JSEM! Naštěstí jste mi řádně domluvil. S úctou Vám vděčný

Pavel Kubeš

P.S.

Ještě o rozlišování – nezaujatým pozorování.

Vždy musím zákonitě rozlišovat. Přeci nebudu jíst kamení, ale chleba! To je to rozlišení – vědomím – mé mysli! JÁ –Vědomí rozlišuji neustále. Pozoroval jsem lidi v obchodě, jak pozorností Vědomí „jezdí“ po regálech se zbožím a jak se myslí chytají na to nebo ono a jak v nich mysl probouzí různé chutě…

To jsem mohl postřehnout díky tomu, že jsem to odhalil v sobě – jak mysl „pracuje“, když není kontrolována tj. má nás ve své moci naše schopnost myslet. Právě přímé prožívání JSEM VĚDOMÍ a svědek toho, co se ve mně objevuje – TÍM jsem se dostal z moci myšlení!

A jsem u nezaujatého pozorování! Dbal jsem Vaší rady a skutečně jsem obrátil svou pozornost na sebe – na TOHO, KTERÝ VIDÍ – ale není viděným, slyšeným nijak dotčen! „Dotčeno“ je vždy ego – tj. JÁ – Vědomí se nechám omezit „strhnout“ nějakým vjemem!

PROTO JE NUTNÉ NENECHAT SE! „Bojovat“ za udržení se a HLAVNĚ opravdu jsem začal prosit o hojnost Síly Ryzího Vědomí udržet se v pozorujícím Vědomí JÁ JSEM! V TOM je zdroj veškeré Síly a TU je nutno neustále si přivolávat ke svému úsilí.

Stydím se zato, že jsem Vaše nabádání k přivolání si Vyšší Síly ku pomoci v osobním úsilí „zaslechl“ tak pozdě. Tím totiž začínáte každou veřejnou meditaci i semináře a já to bral příliš formálně! Právě tuto Vaši vytrvalost – počkáte, až mi to dojde – obdivuji. Neznám nikoho (kromě Hynka), kdo by se mnou měl větší trpělivost než Vy.

Jestli cokoliv chci poznat – musím se tím zabývat. Chci-li poznat sebe CO JSEM – musím se zabývat sám sebou. A k tomu vede ideálně Vaše řada na pozorovatele. Tak se odkaluje, co je má pozornost – co je pramen – zdroj pozorností atd.

Bhagaván Šrí Ramana Maháriši JASNĚ říká: „meditace je královská bitva se silami, které z nás kdysi vyšly. Přítomná Síla soustředění Vědomí však může být větší, a proto můžeme zvítězit. Máme-li na své straně náklonnost – pomoc Mistra – vítězství je jasné!

P.S.S.

Vaše návštěva v posledním živém snu: „JAK TO, ŽE NEBDÍŠ?!“. Bránil jsem se, že bdím…a Vy jste mi řekl: „Poznání átman nestačí MUSÍŠ se sjednotit s brahman! „Naplnit“ prostor Živou Přítomností – BYTÍ…JÁ opravdu JSEM! Tak jsem to pochopil – doufám, že správně. Kdysi jsem Vám napsal, že Mistr je největší poklad žáka…a má jej střežit jako oko v hlavě. Dnes si dovolím napsat toto poznání – „Přísný“ Mistr je k nezaplacení… jehož hodnotu nelze vyjádřit.

Váš v hluboké úctě a vděčnosti

Pavel Kubeš, Olomouc 26.2.2008