Pěkný dopis
Jiří Vacek
Dostal jsem následující dopis.
Vážený pane Vacku,
děkuji Vám za to, že čtete tyto řádky. Dovoluji si Vás oslovit touto cestou, neboť si nejsem jistý, zda budete mít prostor pro naše osobní setkání.
Má Touha po Poznání mě přivedla k Vám a s radostí vyslovuji přání stát se Vaším žákem. Jistota rozumového chápání skutečnosti, že můj Malý Vesmír je součástí Celku – Jednoty – Absolutna – Podstaty – Pravdy – Počátku – Věčnosti, již nestačí. Celou svou duší i srdcem chci poznat Pravdu a USKUTEČNIT JI. Proto s veškerou úctou a důvěrou vkládám svou naději do Vašich rukou s přáním otevřít společně dveře mého Poznání.
S láskou a pokorou se těším na Vaši odpověď, za kterou předem moc děkuji.
MK, 16.3.12
Není pochyb o tom, že dopis je velmi upřímný a postoj pisatele správný. Takové citové zanícení je nutné, aby bylo dosaženo dobrých výsledků na cestě.
Věc je však složitější.
Formální přijetí za žáka samo o sobě nic neznamená, i když je mistr jasně vysloví. Co dělá skutečně žáka žákem, je trvalé a usilovné denní provádění toho, co mistr učí. Čím víc, déle a s větší silou uvádíme mistrovo učení do praxe, tím víc se stáváme i jeho žáky. To platí i tehdy, když prosba o žákovství není vyslovena.
Není nesprávné ji vyjádřit a o přijetí za žáka požádat, ale je nutné vědět, že v tom žákovství nespočívá. Je mnoho hledajících, kteří se prohlašují za žáky různých mistrů, ale opravdu jimi nejsou. Neprovádějí jejich učení, neusilují a nežijí naukou.
Žijí v jakémsi podivném rozjaření „my jsme ti vyvolení žáci“ a je jim při tom jedno, co si sám mistr myslí a jak je vnímá. Jsou spokojeni sami se sebou. Jsou přece žáci!
To je odpověď na uvedené přání i na všechna podobná: Usilujte správně ze všech sil a vaše praxe z vás učiní pravé žáky tím lepší, čím více budete usilovat.
Představa, že přijetí za žáka působí samo o sobě nebo dokonce pouhé prohlášení se za žáka, má nějaký účinek, není správná. Na stezce na prvém místě vždy platí práce na sobě. Ta, jedině ta, přináší i mistrovu pomoc.
Přesně ve shodě s lidovým pořekadlem: „Člověče přičiň se a Pán Bůh ti pomůže“. Bez práce na sobě nejsou a nemohou být ani koláče.
Představy jako: „Vše je milost, jsem žák, a proto mistr vše zařídí“, jsou výrazem tamasické nevědomosti a lenosti, která se nechce ani trochu namáhat. S pravou odevzdaností mistrovi nebo k Bohu nemají vůbec nic společného. Lenost je lenost a nikoliv odevzdanost.
Jsme otevřené duchovní společenství. K naší praxi se může připojit každý, kdo je stezkou poznání sebe, naší božské podstaty, přitahován. Nic netajíme, nemáme tajemství, která by se prozrazovala jen vybraným zájemcům. V knihách Základy jógy, Královská jóga a Učebnice átmavičáry nalezne každý vše potřebné, aby mohl začít se svým denním úsilím.
Může se připojit k některé naší meditační skupině, pokud ji nalezne. Může navštěvovat naše veřejné meditace a meditační semináře, které vedou naši mistři.
Když bude opravdový a sám denně cvičit, jak doporučujeme, určitě nalezne pomoc jak v našem společenství tak i od osob mistrů. Musí však opravdu sám chtít a denně usilovat.