Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, Ivana

Po každém semináři přichází pravidelně několik dopisů, které líčí zkušenosti zúčastněných. Níže uvedený je ohlasem na květnový seminář na Morávce.

Praha, 29.5.2007

Vážený pane Vacku,  Vážený Mistře,

Děkuji stále za Milost Stezky ve Vaší Přítomnosti. Kráčím za Vámi ze světa k Otci a zcela jistě vím, že bez vás by tato možnost pro mne nebyla nyní schůdná…

Morávka opět znamenala posun v pochopení i praxi – děkuji…

Díky prosbám k Otci, abych věděla, kdy ze stezky scházím, trvá bolest v Duchovním Srdci jako indikátor této situace. Vím, že v Duchovním Srdci řeším, tj. rozpouštím své současné špatné sklony které tvořím, i ty, které se noří z mého nitra, i ty, které přijímám z okolí, ale především pády do ega. Proto, bohužel, nemohu ještě spočívat ve svém domově – Srdci, a veškeré děje probíhají v centru nad hlavou, jen v krátkých okamžicích zcela jasné a klidné meditace tuto blaženou možnost zažívám, i když jsem již pevněji v rozlišeném Já Jsem s možností přechodu  do Brahman…

A tak se modlím a děkuji Mistru, Otci a jeho Šakti za tuto Milost; modlím se a děkuji i za satvicky jasnou stálou bdělou mysl za sebe a všechny hledající…

S láskou klečím u nohou svého Mistra, přeji hojné vanutí Ducha Svatého v radosti. Modlím se i za Vaše zdraví a bezbolestí.

Vaše Ivana

P.S. Proudění Lásky, Radosti, Světla a Síly Srdci Vaší paní Milušky přeje Ivana

P.S.2, 6.6.07 Nejsem schopna dopis odeslat. Asi proto, abych připsala, že se opět velkou silou očišťuji, trpělivě ve vědomém pozorovateli sleduji vlny až proudy nejprve jako malé pramínky (vásan) odcházející do Srdce (to bolí), odsud, pokud je střední průchod zcela volný procházejí v kvantech v uvolněném soustředění v proudu nad hlavou, do Vědomí a jeho Světla, které se takto zvětšuje a posiluje. Nad hlavou pak mám moře Světla, které si uvědomuji – Světla Vědomí; stále mi připadá rychlejší a úplnější efekt očisty, pokud  říkám do centra nad hlavou své špatné sklony a na tento popud pak dochází k čištění od nich s náležitým pocitem úlevy, v dobrém soustředění až krátké blaženosti…

Tak stále děkuji a modlím se

Vaše Ivana

Očistné účinky seminářů jsou velmi zřetelné a mocné. Tak mocné, že jejich vzedmutí, uvolňování zlých a nespásných sil nebdělí a nepřipravení hledající zvládají s velkými obtížemi a někdy je dokonce nezvládnou vůbec…

Pak se stávají hříčkou tvořivých sil své mysli. A přece pomoc je jednoduchá. Zůstávat v pozorovateli, neztotožňovat se se žádnou myšlenkou a hlavně citem, rozlišovat ve shodě s naukou vše, co se z hlubin mysli vynořuje a nezaujatým uvědomováním vše nežádoucí rozpouštět.

Je neuvěřitelné, že až do omrzení opakovaně varuji před nebezpečím, které s sebou očista přináší, stále je hodně těch, kteří jsou zřejmě hluší a neslyší toto důrazné varování ke své velké škodě. Když se jim vzedmou city, ani je nenapadne se od nich rozlišit a odtáhnout, ale přijmou je za své a plně oprávněné, spravedlivé, a tak je místo rozpouštění posilují. Vidí příčiny svého utrpení zevně, také zevně se je snaží řešit. Samozřejmě neúspěšně a za cenu stále většího utrpení a dokonce ztráty duchovního pokroku.

Nemohou pochopit, že nejde o nějakou nespravedlnost, ale o jejich vnitřní nedostatečnost. Její příčinou je naprostý nedostatek vlády nad jejich myslí. Plně se s ní ztotožňují a vytvářejí tvořivé síly, které se jich následně zmocňují a trápí. Dokud tuto základní pravdu nepochopí, nezačnou se rozlišovat od výtvorů vlastní mysli jako od ne-já, není jim pomoci v jejich utrpení ani na stezce.

Ani ty nejdelší meditace v těchto případech, když se nepřestaneme ztotožňovat s myslí, nepomáhají a nic neřeší. Tím méně nějaké zevní úsilí. Základní neštěstí a příčina všeho utrpení je ego a jeho mechanické ztotožňování se s výtvory vlastní mysli. Dokud nepochopíme, že žádný cit ani myšlenka nejsme my, ale tvořivé síly mysli a nezůstaneme v pozorovateli, který ví, že není ničím, co pozoruje, není nám pomoci.

Je nejvyšší čas si tuto základní pravdu plně a do důsledků uvědomit a chovat se s ní v souladu. Jinak nás čeká jen stále nové a nové utrpení, které si způsobujeme sami.

Východiskem je základní pochopení, že veškeré těžkosti a utrpení nejsou otázkou nějaké spravedlnosti – zejména ne té zevní, ale výhradně naše: jejich příčinou jsme my sami a je jím naše ztotožňování s našimi city a myšlenkami. Musíme proto přestat příčiny hledat zevně, ale vidět je ve svém nitru a začít se chovat v souladu s naukou. Neztotožňovat se se žádným citem, se žádnou myšlenkou, ale zůstávat neustále ve vědomí sebe si vědomého pozorovatele všech duševních výtvorů, hlavně citů s pochopením a víc s přímou zkušeností: nic z toho nejsem Já. Já jsem sebe si vědomé vědomí, které si toto vše pouze uvědomuje. Pokud s tím nezačneme teď hned, nečekejme vůbec nic dobrého v životě zevním ani vnitřním, tím méně spásu. Ta není nic jiného, nespočívá v ničem jiném, než že se sami vysvobodíme neboli spasíme z otroctví své mysli, které si my sami vytváříme jejím nesprávným používáním.