Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

11.10.16

Dobrý den, pane Vacek,

Děkuji Vám z celého srdce, duše, že jste v mém rozechvělém životě dokázal určit priority i směr.

Dovoluji se na Vás obrátit s otázkou, zda by bylo možné v krátké noticce seřadit a popsat vztah mezi jednotlivými výrazy – asi bych to nazval „Malý stručný duchovní slovosled“.

Přítomný okamžik – pozorovatel – Já jsem (TO) – vědomí – bytí – světlo – světelné tělo – milosrdenství (biblické) – příslib Ježíše Krista – síla – dživa – šakti – převrácení světel – uzel...

Stále kolísám mezi soustředěním na duchovní srdce a soustředění nad hlavu.

Co je to za sílu (mocnost) anděl strážný a je vůbec? (z mystického hlediska)

Děkuji.

M.P.

12.10.16

Odpověď JV

U autora dopisu je dobré, že se tak dlouho drží na naší stezce. Jeho dotazy však prozrazují, že jeho studium nauky a hlavně její domýšlení není tak hluboké, jak by mělo být. O tom, co chce vysvětlit, píši neustále, takže odpovědi by měl již znát sám.

Začnu tím pro mne nejsnazším: s anděly. Nic o nich nevím a zkušenost s nimi nemám. Podle tradice existují vyšší duchové, kteří pomáhají těm, kteří se k nim obracejí, což jsou zejména světci a mudrci všech náboženství.

Největšího ochránce máme všichni v sobě. Je jím naše pravé Já, vědomí Já jsem, Kristus, átman v nás. Nejlépe je proto obracet se přímo na ně.

Přítomný okamžik je sám tazatel. Je věčnou přítomností našeho vědomí, kterým vždy a stále jsme, někteří vědomě, jiní nevědomě.

Minulost je jen pamětí, myšlenkou, vzpomínkou naší mysli. Budoucnost je také jen v našich představách. To, co je vždy stále přítomné, je jen vědomí Já jsem. Pravý život je jen v něm a nikoliv ve výtvorech naší mysli o tom, co bylo nebo bude.

Jsme jedno jediné vědomí Já jsem, které si uvědomuje:

1) Sama Sebe, Já jsem vědomí Já jsem.

2) Veškeré stvoření.

Jestliže si tímto vědomím uvědomujeme stvoření, nazýváme je pozorovatelem. Pokud si jím uvědomujeme své bytí, mluvíme o našem pravém Já.

Rozdíl mezi pozorovatelem a Já není v jejich podstatě, ale v namíření pozornosti vědomí.

Uzel je vazba vědomí, spojení, jednota tvořivé moci, šakti vědomí a jejího stvoření s vědomím Já jsem. U jedince se projevuje tím, že ač nejsme tělem, ale vědomím, sdílíme s naším tělem jeho stavy a zkušenosti jako své vlastní.

Uzel vědomí není ego, ale jeho působení pro naši nevědomost k vytvoření ega přispívá.

K soustředění na srdce nebo nad hlavu.

Srdce je nejvyšší duchovní centrum vědomí. Nad hlavou je centrum síly, šakti. Proto soustředění na srdce je pro hledající své pravé Já lepší. Na střídavém soustředění na obě centra není nic škodlivého.

Nejlepší je v srdci provádět hledání Sebe: „Kdo jsem Já, co jest mé Já“?

Důležitější než předmět soustředění je to, co se soustřeďuje, což jsme my sami, naše pravé Já, vědomí Já jsem. Proto se soustřeďujme na to, co se soustřeďuje, což jsme my sami.

Světlo

Je-li naše mysl čistá a směřuje k Bohu, životní síla stoupá páteří vzhůru a tam se mění v duchovní světlo. Když správně na stezce pokračujeme, světlo roste a sílí a začíná sestupovat do našeho zevního těla, až je celé prostoupí a nakonec i obklopí. Tak vzniká světelné tělo.

Světlo je nejvyšším projevem božské moci a síly. Je dostředivou silou, která nás vrací Bohu, pokud s ním správně zacházíme a zbytečně je neztrácíme obracením do světa.

Světlem se zabývá kniha „Stezka světla“, kde je vše potřebné vysvětleno.

J.V.