O své praxi
Pavel Kubeš
Vážený pane Vacku,
Srdečné pozdravení Vám i celé Vaší rodině.
Chci se tímto zmínit o několik praktických zkušenostech, které jsem získal praxí toho, co učíte. Jak jsem se uvědomil jako pozorovatel mysli. Když zavřu oči a začnu vnímat prostor v hlavě, po jisté chvíli si mohu všimnout, že se tam mluví! A teď je důležité si uvědomit svou tichou přítomnost že JSEM POSLUCHAČ té vnitřní mluvy. Myšlení je totiž, jak jsem odhalil svou snahou poznat co to myšlení skutečně je – je to vlastně „vnitřní“ řeč z hlediska těla. A já jsem její TICHÝ posluchač. Vyciťovat ten jemný rozdíl mne – přítomného tichého posluchače – a že se mluví tj. myslí, byl první můj krok k odtažení se a rozlišení se od myšlenek – mysli. A nejen to, i od těla. Když byl ten rozdíl Já a myslí se častým cvičením zřetelně pociťován, otevíral jsem oči a dával jsem pozor, abych se udržel v té rozlišenosti při vědomí světa. Hodně mi pomohl Váš postřeh soustředění na šestou čakru, přestal jsem se dívat dopředu do čela, ale zpět až za tělo. Tím jsem roztrhl řetězec – myšlenka – pozornost – zájem – představa – tužba – žádost – souhlas – skutek! Z Patandžaliho jogasútry prazáklady jógy str. 71. Tuto jsem získal u Vás, z Vaší nabídky jiných autorů! Děkuji za tento klenot, o kterém bych snad ani nevěděl.
Začal jsem brát vážně Vaše rady a významné důležité statě se opravdu učím nazpaměť. Jednak mne to udržuje v meditačním proudu, ale rozpouští i vliv světa. Tak jsem prakticky v postoji poslouchajícího Vědomí čím se má mysl zaobírá a HLAVNĚ mohu z hlediska znalosti správného názoru ROZPOUŠTĚT nežádoucí sklony mysli. Začal jsem pro rozpouštění používat techniku převzatou z mob. telefonu – část přijaté zprávy – smazat zprávu? To jsem si nahradil „rozpustit“ a pak jsem jako v pránájámě nežádoucí sklon – myšlenku nechal stoupat do Světla. Ona se mi zákonitě vrátila silou, kterou jsem do ní vložil, zda to rozpuštění myslím vážně, ale když už jsem jí nevěnoval pozornost, též podle rady i bratra Lawrence, začala se ztrácet jako když se rozplývá mlha. Musím se ovšem udržet v onom tichém, vždy přítomném Bytí. Proto často prosím a stále se snažím prožívat se v tom rozlišování se od všeho a tím si přivolávám ku pomoci vyšší Moc a Sílu, než je lidská, omezená! A když se to podaří, tak medituje samotné JÁ ….
Jedna zkušenost ze cvičení center, které nás učíte. Když beru tělo mezi obě centra jako předmět – obsah ve mně Vědomí využívám toho, když se probouzím. Uvědomuji si najednou celé tělo a ten jemný rozdíl sebe, že jsem ten uvědomovatel těla a ne tělo! Právě toto mi hodně pomáhá, aby nenaskočila automaticky činnost mysli! Podporu a správnost tohoto cvičení jsem nalezl v Minaříkovi, ale i v Moci přítomného okamžiku, pracovní kniha od E. Tolleho. Tolle radí vnímat tělo zevnitř a tak ovládat své emoce atd. Úžasně praktická knížka – opět získána od Vás – dík. Já jsem si obě cvičení spojil na Vaši radu a tak „prostupuji“ tělo. Tímto smazávám rozdíl (z hlediska těla) ve mně a mimo mě. A proto jsem Vám na jedné Morávce mohl odpovědět na to, co je žít naruby: to, co bylo mimo mne ve stavu nevědomosti, je vlastně ve mně tj. stav prožívaného poznání, že opravdu JSEM vždy přítomné, vše prostupující, vše v sobě obsahující Vědomí a ne tělem! To bylo také smyslem Vaší výtky v živém snu, kdy jste mi řekl, že málo bdím, nestačí átman, ale je nutné sjednotit se s Brahman! Bez bdění z neustálé snahy vnímat Světlo Boží Přítomností, bez proseb o pomoc toho opravdu moc nedokážem. Když jste nás na poslední brněnské veřejné meditaci nabádal k ovládání mysli, uvědomil jsem si, jak nepatrná hranice je mezi ovládáním a pádem do mysli! Úplně mi zatrnulo. Znovu jsem si, veden Šakti Její Moudrostí otevřel Vaši knížku „O jednotě a zlu“ na str. 56 – 61, čl. CO ŘÍDÍ MOC VĚDOMÍ! Naprostá znalost a praxe této části je nutná jestli chci vůbec uspět!
Když jsem asi po dvaceti letech služby u ČD zjistil, že smysl života je jinde než si práci všelijak usnadňovat, ulehčovat, začal jsem brát předpisy, jimiž se na ČD vše řídí, vážně. To se projevilo dobrým pocitem, že mne zaměstnavatel odměňuje na základě dobré práce. To mi přineslo uklidnění a vyjasnění mého postoje vůbec k celému světu. Tenkrát jsem si neuvědomil, že právě toto je změna smýšlení, pokání o kterém se píše v evangeliích. Po dalších dvaceti letech už s duchovní praxí, právě teď píšu tento dopis a mohu říci, že opravdu platí: „Jak nahoře, tak i dole – jak dole tak i nahoře!“ Zkušenost z běžného života je možné použít, uplatnit i v duchovním životě a právě TÍM jsem smazal, abych žil dva životy – jeden pro svět a druhý v Duchu! Už jsem Vám, myslím psal, jak moc jsem o toto sjednocení do jednoho správně žitého života prosil! Úplně ve zkratce – JÁ JSEM POŘÁD PŘÍTOMNÉ – ŽIVÉ VĚDOMÍ SEBE! Od sebe nemohu odejít někam, třeba když jsem šel z domu do práce! Abych tohle mohl v Pravdě napsat, usiloval jsem a prosil o pomoc a pochopení – ani nevím kolik let! Dnes a denně. TO opravdu nestačí jednou prožít, že to tak je, že jsem všechny činnosti pozorující Vědomí. Proto je nutná přítomnost Mistra, který nás vede k Trvalému udržení tohoto stavu ať již na med. soustředěních, veřejných meditacích nebo knížkami. Mimochodem pane Vacku; Vaše poslední knížky, zvláště to je Čisté Světlo Vědomí, které nedává žádný prostor pro pochybnosti. Tak jasně podané návody k praxi a čeho se tím dosáhne, to je opravdu unikátní! Žádné tajnosti indické, ale jasně do detailů vyložená ryzí nauka podepřená zkušenostmi z praxe.
Pošetilost Vašich odpůrců na KV, že Vás – Pravdu umlčí – nezná mezí. Dosažené výsledky, zkušenosti z duchovní praxe podle Vašeho učení mne opravňují tvrdit, že lžiguru nejste Vy, ale oni. Jejich nepřístupnost k poznání Pravdy - Skutečnosti - k praxi ryzí nauky je jasně projevována právě na nenávistných projevech plných tmy nevědomosti. A právě tato nevědomost s nebetyčnou namyšleností o své výjimečnosti jim nedovolí udělat ani to základní, co musí udělat člověk, má-li se poznat! Podívat se na sebe, a tak se vidět jací opravdu jsou a ne jací by chtěli být. Nedbají ani karmické odezvy, v co tedy věří?
Abych jim však nepřipadal dokonalý, musím přiznat, že jsem měl před začátkem své praxe také pocit nějaké vyvolenosti, že jsem duchovní výjimka, protože jistým způsobem rozumím nauce. Tato namyšlenost se ve mně začala rozplývat ve chvílích, kdy jsem zjišťoval, že praxe Vámi navržená v Královské józe není tak jednoduchá, jak se mi to jevilo chápáním. Naštěstí jste Vy i Hynek postřehli, že o poznání opravdu stojím a usiluji, tak jste mi s tím pomohli. Např. „vnitřní dech“ u mne doslova prorazil až asi po půlročním denním neustálým zkoušením vnitřně dýchat. V tom čase jsem se rozhodl, že se raději udusím, když nemohu správně provádět vnitřní pránájámu. Mám v živé paměti, jak na základě obrovského vnitřního tlaku, jemuž jsem svým rozhodnutím nepodlehl – náhle „prorazil“ vnitřní dech. Po letech opravdu dennodenního pránického čištění a snahy NECHAT dýchat Vědomí se to nakonec podařilo. Královskou jógu na str. 98 – 99 jsem měl denně otevřenou a pořád zkoušel, aby dýchalo Vědomí. K úspěchu došlo, když se má totožnost začala přesouvat z těla a mysli právě do tohoto Vědomí JÁ JSEM. Čím víc Světla bylo pránájámou získáváno, tím víc se to dařilo. Díky tomu jsem také přestal žít tzv. dvojí život, jeden pro svět a druhý pro sádhanu. Těžko se vysvětluje z dnešního stavu poznání Jak je to možné, ale bylo to tak. Ono jde v podstatě v tom úsilí o to, že nestačí se očistit, uvědomit, ale neustále tento stav udržovat! Udržet se celý den a den za dnem nelze bez pomoci shůry, Mistra, proseb či společných meditací, to vyžaduje opravdu moc a moc úsilí a snahy. Předpoklad je jediný, na první místo v životě, místo světa dát Boha a sjednocení s Ním. Jinak je to podle mých zkušeností pořád jen o částečných úspěších. Jak říkal pan Minařík, platí co udržíte….jen to nesmí být ego, což je smysl úsilí!
V hluboké úctě a lásce Pavel Kubeš, Olomouc 6.3.2008