Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin Čapek

Vážený a milý pane Vacku!

K napsání níže uvedeného dopisu mě inspirovaly dvě skutečnosti. Jednak jsem se na pokoji na Morávce bavil se spolubydlícími, s Mírou Boháčem a Jirkou Loskotem, o mých chybách na duchovní stezce a s tím spojených následcích a oba mi dávali najevo, že je to pro ně poučné a zajímavé.

Na Morávce jsme s Vámi cvičili silnou mantru: "Bože, máme Tě rádi, my jsme kamarádi." Mně se dále začalo postupně ukazovat, že pokud chci být s Bohem opravdu kamarád, je třeba přiznat barvu, napsat o svých zkušenostech, o těchto chybách a jejich praktických dopadech. Nejdřív mě to trochu vyděsilo. Ale pak jsem si řekl, proč by ne, jde o Pravdu.

Vrátím se tímto na konec r. 1999. Chodil jsem tehdy k Vám domů jednou týdně meditovat. Dodělal jsem a obhájil dizertační práci a objevila se nabídka pokračovat v tématu ve výzkumném centru ve Vídni. Mému rozumu přišlo, že nabídka je velmi zajímavá, práce v oboru a blízko Čech.

Špatně slyším, mám problémy s konverzací v angličtině a záviděl spolužákům jejich studijní nebo pracovní zahraniční pobyty. Vásana byla silná. Zde mi přišlo, že je to vhodná možnost. Rovněž jsem usoudil, že bude pro mě zvládnutelné jezdit na společné meditace do Prahy a na semináře na Morávku, což naštěstí bylo.

Byla chyba, že jsem se Vás předem nezeptal na názor, ačkoli jsem tento úmysl měl. Nerealizoval jsem jej kvůli silnému protitlaku, který jsem měl tenkrát z nitra, a na zahraniční pracoviště nastoupil. Vše se zdálo být v pořádku.

Ale nebylo, postupně mi přestalo jít v cizině meditovat a nastoupila temná noc duše, tj. stav, kdy se člověk cítí být Bohem zcela opuštěn. Bylo to velmi nepříjemné. Zajímavé na tom bylo, že když jsem se vrátil do Čech nebo dokonce byl na společné meditaci či semináři, byl jsem celkem ok. Když jsem však překročil hranice České republiky, byl jsem náhle ve stresu. Pak už jsem jen ze srdce prosil do nitra, abych se mohl vrátit domů. Což se po splnění pracovních závazků po necelých dvou letech, koncem 2001, podařilo. Poslední zhruba čtvrtrok v cizině již šlo meditovat dobře. Meditace s Vámi v televizi, nahraná na Morávce, běžela i více hodin denně.

To, co jsem zcela přehlédl a byl schopen si uvědomit až v poslední době bylo, že odchodem od Mistra jsem narušil vnitřní spojení Mistr-žák a tím se vlastně vzdal příjmu Milosti Boží. A tím z toho bylo bolestivé utrpení noci duše a odloučení od Boha.

Po návratu do Čech jsem chodil na společné meditace v bytech, hlavně k Rendovi Hralovi, rovněž se pořádali u nás na společném podnájmu s Pavlem Doubkem a Martinem Tomešem ve Lhotce, jezdil na společné meditace s Vámi a dále na Morávky. Duchovně se mi začalo dařit. Podařilo se mi ustálit imanentní aspekt Vědomí, později jsem se začal v meditacích uvědomovat v transcendentním aspektu.

Na jedné z Morávek jsem se seznámil se svou manželkou. Dali jsme se dohromady a začali postupně chodit a jezdit na meditace spolu, ale už tehdy nejen na ty Vaše. Vzali jsme se a narodila se nám dcera. Brzy poté žena přestala chtít jezdit na meditace s Vámi, chtěla chodit jinam a totéž vlastně chtěla po mně. Tvrdila, že když medituji ve společenství, ona to vnímá a má z toho špatné duševní stavy. Byly z toho spory.

Dcerka byla malá a já chtěl mít v rodině klid. Ale nebylo to jen toto. Ve společenství se mi dobře meditovalo, ale měl jsem zde problém si uvolněně a přátelsky popovídat. Zdálo se mi, jako by se lidé báli říct od srdce, co chtějí, aby to náhodou nebylo špatně. A já také. Další je, že mě při meditacích na Pozorovatele začalo silně bolet v oblasti hrudi, nevěděl jsem si s tím rady. Čím více jsem meditoval, tím více mě to bolelo. Myslel jsem si, že jinde na to najdu řešení a úlevu. Rovněž jsem byl zvědavý, jak to vypadá jinde. Postupně tedy, i vlivem těchto vásan, jsem přistoupil na přání své ženy a od společenství se začal odtahovat. Navzdory svým vásanám jsem ale tušil, že duchovně to jinde lepší nebude.

Chodili jsme do dvou společenství. První vedla charismatická žena, která pracovala s energií tarotu. Budu ji nazývat mistrová. Druhý byl mistr, který pracoval s konstelacemi a byl napojený na svého mistra v Indii.

Stručně napsáno. Mistrová se živila poskytováním tarotových spirituálních terapií a jednou týdně se konala skupinová prožitková setkání. Obojí jsme se ženou opakovaně absolvovali. Dlouho se zdálo být vše v pořádku. Pak mi ale začala navrhovat, ať změním sexuální partnerku a dohazovala mi svou jinou klientku! Nakonec jasně naznačovala, že by to bylo možné i sní. Vášnivá žena chtěla mladšího muže do ložnice.

Zde se projevila moje tehdejší naprostá naivita. Myslel jsem si, že je to dobrý a zkušený terapeut a že vše dělá jen proto, abych pochopil a prozřel své sexuální vásány. Že to nemyslí vážně. Když se tak začalo dít, žena ihned přestala chodit a já ještě nějakou dobu pokračoval. Na jednu stranu tento sexuální zájem o mou osobu, ale často až nátlak, mi trochu lichotil, na stranu druhou jsem postupně vnímal lépe a lépe, že kdybych na něj přistoupil, šel by můj život směrem, který bych si vůbec nepřál. Držel jsem se Pozorovatele a čekal, co bude dál.

Jednou na konci roku jsme vyrazili oslavovat Mikuláše v přestrojení za masky do baru. Mistrová zde, dokonce před svým manželem, téměř beze studu začala svádět náhodného mladého návštěvníka. Tehdy mi konečně došlo, že vše myslela zcela vážně. Už jsem k ní nikdy nešel. Vlastně mi nakonec tímto negativním přístupem a dotknutím se okraje této možnosti pomohla více pochopit a uvědomit si nedobré energie nevěr, střídání partnerů a bezbřehé sexuality. Nic hezkého za tím není.

U výše uvedeného mistra jsme absolvovali sérii setkání, které byly věnovány práci s konstelacemi, daršanům na vzájemné skupinové sdílení informací ohledně práci s energiemi, na závěr bývalo udílení šaktipatu, který se zde nazýval dikša. Mistr mluvil i o Vědomí Já jsem, trochu se meditovalo. Onu dikšu udílel na základě tréninkových kurzů a iniciací od svého mistra, kterého opakovaně navštívil v Indii. Tyto kurzy v Indii byly i na české poměry velmi drahé, natož na indické, zpočátku to bylo v přepočtu hodně přes 100 tisíc Kč kurzovného za desetidenní akci.

Jednou nám mistr nadšeně sdělil, že jeho indický mistr mu udělil právo zasvěcovat do vyšší trenérské úrovně dikši i v Čechách. Zasvěcený, který by s ním absolvoval dvoudenní kurs, by pak mohl oficiálně poskytovat dikšu druhým. Považoval to za něco výjimečného. Důrazně ženě a mně sdělil, že by pro nás bylo dobré, abychom toto zasvěcení absolvovali, za 10 tisíc Kč na osobu. A tímto jsme s oním mistrem oba skončili.

Na základě těchto zkušeností snad mohu napsat, že jak tarot, tak konstelace a různé další podobné systémy slouží k práci s energií mysli a podvědomí se snahou o jejich pochopení a případně pročištění. Nevedou ale k Bohu, to je jejich zřejmý a zásadní nedostatek. K Bohu vede pouze dobrá duchovní nauka pod přímým vedením opravdového duchovního Mistra. Nyní si uvědomuji, že toto je nejdůležitější Pravda o těchto systémech.

Tyto systémy mohou v určité době částečně posloužit jako vůdce (více či méně pomoci), stejně tak ale jako svůdce (je možné na nich zcela ustrnout). Pátrat tímto způsobem ve vlastní mysli může člověk léta a nebude tomu nikdy konec. Určitě je pravda, že jsem pochopil některé dílčí skutečnosti, které se týkaly vztahů, rodiny, rodičů, apod. Ale z hlediska samotného uvědomění a prohloubení ve Vědomí jsem jejich zásluhou nijak zvlášť nepokročil, pokud vůbec.

Jak je ale zřejmé, pro toho, kdo se seznámil s pravou Naukou a kdo skutečně touží po Bohu dříve nebo později nastává problém s lidmi, kteří tyto systémy vyučují a vedou. Jednoduše proto, že to svoje považují za nejlepší a nejdůležitější a snaží se druhé tímto směrem orientovat. Tím přispívají k tomu, aby se dané systémy pro žáka duchovní stezky staly oním svůdcem. Mistrová se mě snažila připoutat k sobě skrze sex, mistr ke svému indickému mistrovi skrze zapojení do daného společenství a peněžní platby. Vypadá to tak slibně a jednoduše. Zaplatíš a dostaneš, co požaduješ, třeba schopnost udílet šaktipat.

S návštěvou obou mistrů jsme se ženou skončili zhruba ve stejném období, konec 2009-začátek 2010. Měl jsem tehdy význačný sen, který ukazoval mrtvého Lenina v mauzoleu v Moskvě a já Moskvu opouštěl. Zevně orientovaní mistři pro mě skončili. Pak byla v lednu Morávka 2010, kdy jsem Vám psal, že na dálku jsem se na Vás v meditaci spontánně naladil a poté mi zůstal otevřen stav nekonečného transcendentního Vědomí. Dříve jsem chybně psal, že sahadža samádhi, za což se omlouvám.

Toto byl jistě krásný úspěch, ale někdy od této doby se začaly projevovat moje asi největší nedostatky na duchovní stezce. Dané dosažení jsem nedocenil, bylo takové "obyčejné" a moc mě nebavilo. Až jsem byl trochu zklamaný, tolik let dřiny a "jen" toto. Jinými slovy, danému dosažení chyběla zkušenost blaženosti, ánandy. Jediné možné řešení tehdy by bylo co nejintenzivněji pokračovat a co nejvíce se vnitřně přimknout k Mistrovi, aby se zkušenost Vědomí prohloubila a projasnila. Nyní již vím, že brzy bych si jistě uvědomil, co  mi chybělo.

Nejhorším praktickým aspektem výše uvedeného bylo, že jsem pustil Pozorovatele a átmavičáru.

Bohužel, ale asi stejně dobře naštěstí, se konečně naplno projevilo, co bylo ukryto v podvědomí a vylezlo jen občas. Moje duchovní pýcha. Projevila se ve smyslu, že když je zde toto dosažení, vlastně je téměř vše hotovo a také jsem se díval poněkud s despektem na ostatní duchovně usilující. Chodil jsem pak určitou dobu na společné meditace i na semináře, ale nyní si zpětně uvědomuji, že na mé straně byla značná neupřímnost. Nebyl jsem schopen to u sebe postřehnout. Nakonec jsem se odtáhl úplně a přestal chodit.

Je pravda, že mi hodně vadilo, že mě čisté Vědomí nebaví. Snažil jsem se pro sebe najít nějakou cestu, aby mě duchovní praxe opět začala těšit. Začal jsem se na Vědomí obracet jako na Ni, tj. jako na Božskou Matku nebo, jak píše Jirka Krutina, na Božskou Milenku. Postupně mi toto do určité míry začalo fungovat. Cvičil jsem hlavně vnitřní pránajámu s tím, že se chci v Milované rozpustit, aby mě celého vzala do sebe, do Jednoty. Na vnitřní volání "Milovaná" prostor Vědomí po čase začal opravdu reagovat, ožívat světlem a jistou blažeností. Ale současně to bylo takové poněkud tíživé, hutné a ono úplné rozpuštění se mi nedařilo. Chyběla zde čistota jasného Vědomí, kterému jsem věnoval málo pozornosti. Neuvědomil jsem si, že podstatou Boží Matky je rovněž Pozorující Vědomí a nevrátil jsem se do něj.

Navzdory své snaze jsem byl, v odtažení se od duchovní společnosti a Mistra, v duchovním pádu. Nedařilo se mi moc dobře. I když žena dosáhla toho, abych na "Vacka" nechodil, náš vzájemný partnerský stav se nezlepšoval, naopak zhoršoval. Zeslábla ona vnitřní Jiskra, která jediná může vztah pravdivě oživovat. Přestalo se dařit i po materiální stránce. Naprosto jsem nechápal, jak je možné, že jakožto technikovi žijícímu poblíž Prahy se mi nedaří vyřešit práci tak, abych rodinu bez problémů uživil.

Dospělo to do bodu, kdy jsem nevěděl kudy kam a napsal dopis, který obvinil jediné lidi, kteří mi mohli pomoci a také mi nakonec pomohli si můj duchovní pád uvědomit a dostat se z něj, tj. Vás a Jirku Krutinu.

Možná je důležitá poznámka, co se se mnou dělo poté, když jsem přečetl reakce Vás a Jirky na můj dopis. Jednalo se o srpen tohoto roku. Měl jsem tehdy stavy, kdy byly občas až prožitky nekonečného Vědomí, i s jistou blažeností, které ale byly vystřídány delšími stavy, kdy mě doslova drásala moje vlastní duše. Jednu noc mě to nechalo vyspat a další jsem spal velmi málo. Byl to intenzívní a velmi nepříjemný stres. Těch nocí jsem se až začal bát, ve dne to jakžtakž šlo. Vyústilo to v jednu noc, která byla nejhorší, kdy jsem neusnul vůbec a trápil jsem se co s tím. Nad ránem mi došlo nejjednodušší řešení, zavolat Vám a omluvit se za vše. Až tehdy jsem se konečně uklidnil.

O pár odstavců výše píši, že mě při meditacích na Pozorovatele silně bolelo v hrudi. Jak se mi teď jeví, co mě tam tlačilo nejvíce, co jsem neviděl a vidět nechtěl, byla a ještě je bolest z mé podvědomé duchovní pýchy. Pokud mi něco brání se Vám jako Mistrovi naplno a natrvalo otevřít, tak je to toto a mrzí mě to.

Milí, pane Vacku a Jirko, chci Vám tímto ještě jednou poděkovat za duchovní pomoc s vymaněním se z duchovního pádu. Chci dále poděkovat za možnost chodit do klubovny, která jak jsem opět zjistil je duchovně doslova nabitá, chci poděkovat za možnost absolvovat poslední Morávku a za zde poskytnutou duchovní pomoc.

Záznam z neděle 29.9. (poslední den I. turnusu Morávky): Prožitek Jednoty. Zásluhou Milosti Jediného Mistra a přítomných Mistrů bolestivé energie podvědomí (hlavně v sušumně) byly odsunuty do pozadí, i když nezmizely, a zpřítomnilo se Vědomí. Vše bylo viděno, pociťováno, i ve velké opatrnosti myšleno téměř jako dříve, ale nebylo to vyděleno z Vědomí. Bylo jenom Vědomí, vše ve Vědomí a nikdo další než Vědomí nebyl.

Děkuji velmi i za tento prožitek!

Se srdečným pozdravem,

Martin Čapek, 10. 10. 2013