O denní praxi
Jiří Vacek, Pavel Kubeš
Pavel Kubeš je v předčasném důchodu a žije sám. Může se proto nerušeně celé dny věnovat stezce, což také činí. Jeho poznatky z praxe včetně rozpoznání chyb, kterých se dopouštěl, jsou proto pro všechny opravdové hledající velmi cenné. Poslední platí samozřejmě nejen v jeho případě, ale obecně. Zkušenosti z praxe, a to jak z chyb tak i z úspěchů jsou skutečným přínosem pro všechny, kteří chtějí dosáhnout. Jsou velkou konkrétní a využitelnou pomocí.
Jsou něčím zcela jiným než nekonečným vířením mysli těch, jejichž jediným zájmem je jejich vlastní ego a přesvědčování o jeho spravedlivosti a jedinečnosti, které si žádá obdivu všech.
Krnov, 15.12.06
Vážený pane Vacek, paní Vacková,
Srdečně Vás zdravím a ze srdce Vám oběma děkuji za to, že nám, hledajícím Pravdu, tak obětavě a nezištně pomáháte v dosažení toho, co jste poznali a žijete. Kdo jiný má bránit Pravdu než ten kdo Ji zná a žije. Proto ji pane Vacek také bráníte i na internetu, aby to s ní nedopadlo jako s pravým křesťanstvím. Strnulo na dogma. Že mne osobně vždycky (s Hynkem) drcnete, abych neustrnul nestagnoval na cestě Pravdy mne naplňuje nesmírnou vděčností. To mi dovoluje ohlédnout se za tímto končícím rokem 2006. Co jsem díky Vám prakticky poznal?
Systematicky jsem přehlížel, že mi systematicky (s Hynkem) pomáháte. Hrnul jsem se do království nebeského, sice s nadšením, touhou i vůlí dosáhnout, ale s roztaženýma rukama a zapomínal jsem, že se vchází „úzkou“ brankou! Soustředění Vědomí do jednoho bodu v tom je síla koncentrace! Věděl jsem to a vím to. Ale nepoužíval jsem to systematicky tak jako Vy!!! Proto, i přes to, že jste byl zaměstnán, máte rodinu, dosáhl jste Poznání Pravdy. A proto jste mi mohl oprávněně vytknout u Vás na návštěvě- nemůžeš sedět mouchy snězte si mě! Tohle drcnutí do mého ega přineslo hodně užitku. Např. jsem si všiml, že pracujete s minutkami, proto jsem se k nim vrátil, abych už je i já správně používal. Dal jsem si předtím příliš krátký impuls a toho se zmocnilo podvědomí a né Vědomí. Začal jsem je totiž ovládat automaticky, a TíM se ztratil efekt připomínání!!!
Všechny Vaše učebnice (knihy o praxi) jsou systematické! Vedou nás soustavně od dílčích cílů k cíli nejvyššímu – k Životu v Pravdě. Jama, nijama, pratjahára samádhi, na Českých drahách jsme tomu říkali příkazy trvalé platnosti. Čtyřicet let jsem se jako zaměstnanec ČD musel učit předpisům a prokazovat – přezkušováním i praxí jejich znalost!
Jak se mi tato tvrdá disciplína teď hodí, máte pravdu v tom, že opravdu platí, jak nahoře tak i dole a obráceně!
Pomohla mi v tomto vánočním vlivu Ducha i videokazeta „Světlo poznání“ a „vzpomínka“ na Vaše božsky trpělivé poukazy na to, že stále zapomínáme, že je nutno obnovovat zapomenuté…. Tak jsem si sedl a vyjasnil si nejen čeho chci nebo má být dosaženo, ale i (dílčí) cíl každého dne! Každý den musím naplnit „dosažením“ něčeho nového a udržením dosaženého stavu Vědomí! Takže teď sedám k meditaci naplněn touhou, že chci né, že musím ale chci udržet soustředění! Ono se mi to vždy zatím po jisté chvíli rozsypalo myšlenkami nebo představami. Tak jsem prosil do nitra, že chci plynulou meditaci a otevřela se mi knížka SVĚTLO na učení Bhagavána Šri Ramana Mahárišiho str. 76/243, kde je vůle, tam je cesta … a dál … A HLAVNĚ: str. 72/226 i s poznámkou! Jakmile jsem si uvědomil o co tu jde a že to řeší mou obtíž, hned jsem to začal dělat! Funguje to!
Hlavní chybu vidím v tom, že jsem se nechal „rozhodit“ tj. přílišná rozptýlenost mnohostí úkolů stezky. Zdánlivá. Kdybych se poctivě držel Vašich nebo Hynkových rad a postupoval systematicky krok za krokem, ušetřil bych si mnohé vnitřní rozervanosti,kdy se mi tzv. nedařilo. Neměl jsem totiž tolik zoufat, ale víc hledat, kde dělám chyby. Tak mohu konečně napsat: Mít stále jasno čeho chci dosáhnout a jakými dílčími kroky, cíli každého dne k tomu dospívám. Studiem nauky zjišťuji, co mám dělat, praxí získat schopnost vědomého soustředění, jak ve mně vzniká pozornost naučit se ji VĚDOMĚ řídit a pomocí NÍ se naučit BÝT svědkem těla, mysli, světa. A POŘÁD MÍT NA PAMĚTI: Vše o co se snažím, se děje v JEDINÉM VĚDOMÍ, A TO JSEM JÁ. Kéž Vám pane Vacek a paní Vacková přispěje tento dopis Ke KLIDU A MÍRU Vánoc.
Pavel Kubeš
P.S. Musím vědět KDE jsem, kde se uvědomuji a co si uvědomuji, zda sebe své BYTÍ nebo myšlenky, tělo, svět nebo obojí sebe JÁ a nejá.
A ZNOVU MUSÍM VĚDĚT O CO USILUJI CO je cílem „mého“ života a tím musím mít i cíl, náplň dne tj. „získání“ Vědomé pozornosti Vědomí, studiem a aplikace nauky, rozpuštění nežádoucích sklonů mysli a tomu se cíleně věnuji. Pořád se zřetelem k cíli stezky a že to nejsou oddělené stupně, ale že se vlastně pořád prolínají, dokud není dosaženo cíle. Chápu to tak, že když se mi třeba v meditaci objeví myšlenky, rozpouštím je nezájmem o ně, zájmem o udržení se v soustředění. To samé při studiu nauky chtějí mne rušit jiné myšlenky nedbám, a prokládám studium (i třeba meditaci) prosbami o duchovní pomoc. A zase pokračuji se snahou pochopit… jak jsem sám na sobě zjistil – PRVOTNÍ podmínka jakéhokoliv úspěchu je „můj“ zájem o tu věc, musí mne to zajímat. To budí touhu poznat, a to už je přímá cesta k praxi…
Takže tento rok 2006 byl opravdu plodný a mohu ho (s potěšením) NÉ UKONČIT, ale přenést do roku 2007 a dál do Věčnosti.
Ještě jednou Vám i Vaší paní přeji KLIDNÉ SVÁTKY VÁNOČNÍ a Šťastný NOVÝ ROK Plný Živého Vědomí.
P.S.S. Víte pane Vacek proč Vás mám rád? Proto, že si Vás v Lásce, Vědomí uvědomuji.Mým Životem je vlastně „jen“ uvědomování. Nic jiného jsem v sobě nenašel.