O 14. díle pamětí
Jaroslav Macháček
Vážený pane Vacku!
Děkuji Vám za vaši další (14.) knihu pamětí. Jako obvykle, přišla ke mně v pravý čas. Opět jsem ji přečetl jedním dechem a přitom se mi zase ukazovaly některé mé nedostatečnosti, na kterých mám asi především zapracovat. Připadám si při čtení, jako bych byl poléván živou vodou, ale uvnitř je pocit vlastní malosti a nedostatečnosti. Ještě jednou děkuji.
Při čtení mne také napadaly některé myšlenky, které bych rád dále rozepsal. O tom, že pro mne jste Mistrem, se nebudu již s nikým dohadovat. Ale chci vyjádřit svůj názor ohledně Jirky a Evy Krutinových.
Letos jsem konečně (po 13 letech) mohl absolvovat týdenní seminář s Vámi a vašimi blízkými. Zúčastnil jsem se semináře v Bystřici pod Hostýnem. Doma při meditacích si vždy připadám, jako bych spíš byl v jakémsi útlumu a ne v jasu pozornosti. Proto jsem trochu měl obavy, jak to zvládnu na semináři. Výsledek mne vyloženě zaskočil. Byl jsem plně pozorný a meditace šly jakoby sami sebou.
Při tom mi jeden den přišla na mysl myšlenka, kterou jsem si přečetl u Vás na webu od jedné pisatelky: „Jirka je miláček“. Jako muži mě to samozřejmě přišlo „přitažené za vlasy“. Ale poslední den semináře jsem s Krutinovými na chvíli mluvil „z očí do očí“ a uvědomil jsem si, že to vlastně vidím úplně stejně. Nejen Jirka, ale oba jsou Miláčci.
A proč o tom píšu? Kdo si poctivě bez emocí přečetl Vaši poslední knihu, mohl na to přijít sám. Při popisu meditací Jirky a Evy i ti, kteří nejsou Mistry, ale mají alespoň nějakou zkušenost s duší a nezanedbávají také četbu duchovní literatury, mohou přijít na to, že oba jsou vysoké Duchovní bytosti a pro mne se stali také Mistry. Jejich popis stavů při meditaci se shoduje s popisem mého oblíbeného autora K. Makoně, ale také z těchto popisů ke mně proudí síla, o které se mohu pouze domnívat, že je od Boha. Nehodlám k tomuto svému závěru přidávat jakákoliv doplňující vysvětlení. Vedou mne k tomu některá pochopení na mé úrovni. Jednak nemá se všechno vynášet na světlo, protože se toho rádi ujmou lidé, kteří věci sice nerozumějí, ale hodí se jim to k pošpinění těch, s jejich názory nesouhlasí. A dále pak, že si závěr má udělat každý sám podle svého dosaženého poznání. Jistě se mnou spousta lidí nebude souhlasit (a předem říkám, že se na ně nezlobím, ani se kvůli tomu necítím být nějak výš nebo lepší), ale je plně na nich, aby si učinili vlastní závěr.
Já mohu pouze nabídnout (jak je ostatně mým zvykem) pouze citát z knihy, kterou mám právě v rukou nebo kterou jsem právě dočetl. Tentokrát je to z Filokálie (z výboru duchovních textů křesťanského východu s vysvětlivkami).
Cituji:
„Zde bychom měli specifikovat lopoty a strasti asketického života a jasně vysvětlit, jak bychom se měli do každé práce pustit. Musíme tak učinit, aby někdo, kdo se nenamáhá a spoléhá jen na to, co zaslechl, a v důsledku toho zůstává chudý, nás či jiné pisatele neobvinil, prohlašuje, že věci nejsou tak, jak jsme řekli. Dílo může být řádně uskutečňováno pouze skrze lopotu srdce a tělesnou námahu. Skrze ně se projevuje milost Ducha svatého – milost, jíž jsme byli spolu se všemi ostatními křesťany obdařeni při křtu, ale která kvůli zanedbávání přikázání byla potlačena vášněmi.“ (str.27)
Nebo:
„Pokud nedokážeš krotit svou vznětlivost, pokárej sám sebe, kdykoli zklameš, a jak se před Bohem a před tím, komu jsi svými slovy či skutky ublížil. Budeš-li se kát hned od počátku hříchu, hřích samotný nespácháš. Pokud ale už při páchání menších poklesků nebudeš pociťovat výčitky svědomí, upadneš skrze ně do větších hříchů.“ (str.28)
Nebo:
„Konej tedy stráž nad svým srdcem a dávej pozor na své smysly. Pokud v tobě pokojně přebývá vzpomínka na Boha, chytneš zloděje, když se budou snažit tě o ni připravit. Když má člověk přesné poznání o povaze myšlenek, rozpoznává ty, které se do něho chystají vstoupit, aby ho znečistily, obtěžujíce intelekt rozptylováním jeho pozornosti a přiváděním jej k nečinnosti. Ti, kdo zozpoznávají zlou povahu těchto myšlenek, zůstávají v klidu a pokračují ve své motlitbě k Bohu. (str.30)
– konec citátů.
Na závěr pouze mohu již jen doplnit své postřehy. To, že Vaše učení je shodné s učením Tomášových, říkám již dlouho. Mohu přidat, že to, co Jirka zakouší při svých meditacích a připisuje to mudrci Nitjanándovi se přesně shoduje s tím, co jsem si přečetl u K. Makoně a co se nám snaží doporučit on.
Vám a vašim blízkým přeji hodně Božího požehnání pro zdraví vašich těl a možnost dlouhého působení mezi námi, vašim přátelům přeji hodně duchovního zisku z Vaší blízkosti a působení a sobě přeji, abych už neopadl od nauky, i kdyby se zdálo, že se nikam nehýbu (myšleno obrazně, aby mi někteří chytráci nechtěli oponovat, že přece není kam se hýbat).
Děkuji Bohu za Vaši tělesnou a Duchovní přítomnost.