Meditační zážitek
Martin Tomeš
Drahý Mistře,
Využil jsem času, který mi poskytla má kratší indispozice a po dvou prospaných dnech, jsem se vrhl na dokončení věcí, které jsem v běžném zápřahu světa nedokázal v poslední době dokončit. Mezi ně počítám i tento dopis, který chci napsat již skoro měsíc.
Nejprve bych Vám znovu a zase chtěl moc poděkovat, protože zcela samovolně začíná svítat reálná možnost opětovného zlepšení mých vnitřních i vnějších podmínek a já, jako vždy, v tom zcela nepochybně cítím Vaší = Boží Milost.
Důvod, proč jsem začal psát tento dopis, se objevil před asi pěti nedělemi, kdy jsem byl na meditaci s přáteli, kde se stalo následující: Meditace mi šla tak nějak průměrně, nic extra, ale šlo to. Asi po hodině jsem náhle ucítil....Vás , přesně řečeno Váš pohled. Měl jsem oči upřené před sebe na zem a najednou mne obrovská síla přiměla ty oči zvednout a podívat se na toho, kdo seděl naproti mně. Váš žehnající pohled bych poznal i ve snu, ale tentokráte jsem ho neviděl nikde venku, ale cítil jsem ho ve svých očích. Prostě jste se Vy koukal skrze mne. Několikrát jsem zkusil své oči stočit zpět dolů, ale s tou silou se prostě nedalo bojovat. Asi po pěti minutách se ten dotyčný člověk, co seděl naproti, podíval na mě a já cítil, jak ten náboj světla vystřelil z mých očí směrem k němu. Tím ta síla povolila a já se zase mohl v klidu koukat do země.
Po meditaci mi ta daná osoba přišla poděkovat za pomoc. Neřekl jsem na to nic. Nevěděl jsem, jak bych vysvětlil, co se vlastně stalo a vlastně to ani nevím. Jen jsem cítil ten Váš nezaměnitelný pohled, takže předpokládám, že to byla Vaše/Boží Milost. Prostě, jak jste mi kdysi říkal: Vy svítíte jako slunce a tam, kde jsou vytvořené podmínky, tam to účinkuje.
Závěr z toho pro sebe nedělám žádný kromě tohoto: jsem moc rád, že v mém životě působíte stále výrazněji a že jste se mnou stále více a více - tedy přesně řečeno: že já jsem s Vámi stále více a více, protože Vy jste se mnou pořád.
Moc děkuji za vše,
S úctou a láskou
navždy Váš Martin
5. 2. 2014