Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

SMS 27. 8. 2012

Milí Vackovi

začal další meditační seminář a je to jako adventní vánoční týden. Uplynulý týden jsem se prodíral únavou a nepozorností a náhle je vše tak jednoduché a jasné. Vždy, když je někde meditace, tak to takhle přijde. Děkuji vám i do nebe, že po pádu se dá vstát a rozpomenout se.

Pavel Růžička

Takových zpráv v době konání meditačních seminářů od přátel, kteří pravidelně meditují, dostáváme mnoho. Ti, co nejsou přítomni na semináři, zachycují jeho duchovní vliv i na dálku. Působí velmi mocně a Pavlova zkušenost není ojedinělá. Mnozí si až „stěžují“, že je meditační síla, kterou na společných sezeních vytváříme, „vyrušuje“ z práce. Je proto dobré, pokud je to možné, zaměřit se na meditační sílu, která ze semináře září do okolí a meditovat s námi na dálku.

SMS 30. 8. 2012

Od Pavly Maškové

Děkuji Jirko Tobě dnes v den 9. výročí mého trvalého vnoření do Já za vše, čím a kým jsi a co jsi pro mne na cestě vykonal, bylo konáno. Vše, co jsem od té chvíle vedena konat, je i na Tvou počest a není chvíle, kdy Ti neděkuji a modlitba k Tobě a pro Tebe by byla zastavena. Vždyť se to děje samo ze sebe. Moc ráda bych toho vyjádřila i osobně, ale prý se na mne zlobíte, že jdu svou cestou, tak se neodvažuji přijít. Na lásce k vám to nic nemění... Když jsem Láskou nejde to jinak.

Kalyani

Vděčnost není silnou stránkou duchoborců, o tom ví každý mistr i světec své. Nevděk a neúcta k pomoci, kterou mistr poskytuje je zřejmá z toho, že z 10 uzdravených slepců Ježíšovi poděkoval jeden.

Kdo nedokáže poděkovat, velmi si škodí. Tam, kde si zdroj duchovní pomoci nevážíme, je nám jednoduše odňat, dokud jej nejsme schopni správně pochopit a ocenit. A Pavla Mašková poděkovala, budíž ji čest. Jiní nepoděkují a ještě často hodí jedovatou slinou. Tím zabíjejí to lepší v sobě.

To, že si zvolila jinou cestu, je její právo, ale i zodpovědnost, následkům svých rozhodnutí nikdo neunikne. Také platí, že správný žák rozhodně od mistra neuteče a „neudělá se pro sebe“, ale pokračuje v mistrově práci.

Navíc: Co je to „jiná stezka“, v čem je lepší než ta, kterou dosáhla s mistrovou pomocí?

Představy, že se na někoho zlobím, když si zvolí jinou stezku, jsou legrační. Co bych z toho měl? Vnucovat stezku nevědomým lidem není rozhodně moudré.

Pravdou je, že se samozřejmě věnuji těm, kteří o mé vedení stojí a ne těm, kteří honem spěchají jinam. Proč si nepoloží otázku, proč se odvracejí a kam se obracejí, nevím.

Je jen jedna stezka a to boží a všechny „vlastní“ stezky jsou proto nejisté.

Ještě pro ty, kteří neumí myslet jinak než materialisticky. Ježíš navracel hledajícím vnitřní duchovní zrak a nikoliv ten zevní. I když poslední je také možné, ale cílem mistra není odstraňovat nemoci těla, ale ducha.

Materialisté samozřejmě baží víc po blahu tělesném, než duchovním. Proto také cení víc zrak zevní než vnitřní. Je ironií, že dáváním přednosti zevnímu dobru před vnitřním, se i o ně připravujeme.

„Hledejte nejprve království nebeské a vše ostatní vám bude přidáno“, skutečně platí. Kdo je nehledá, nic nedosáhne ani mu nebude přidáno. Na konci svého života zjistí, že je jen promrhal.

Představa, že duchovní život zde na zemi má nějaký konečný stupeň, za kterým již není co získat, je nejen nesprávná, ale i velmi nebezpečná.

Pokud neudržujeme své dosažení, nejen nepokračujeme dál, ale zákonitě padáme, protože nás síly odstředivé stahují dolů do nebožského světa.

Představa odchodu od mistra, hledání vlastní cesty, která je chápána jako nějaké osamostatnění, které je konečným dovršením duchovního vývoje, je velmi ošemetná.

Vyvěrá z představy, že mistr je osobnost a nikoliv Bůh, který je v osobnosti silně rozvinut. Opouštět mistra znamená na prvém místě opouštět Boha a zdroj jeho působení. V tom není vůbec nic dobrého.

V nejlepším případě nám bere možnost spolupráce na božské úrovni, a tím i dalšího nutného duchovního vývoje, v horším případě padáme zpět. Poslední platí i tehdy, když nepadneme úplně až na dno.

Kdo zaměňuje poznání za konec stezky, za vysvobození z nebožských zrodů, velmi se mýlí.

Rodí se znovu i ti, co dosáhli poznání svého božství, pokud nerozpustili v dostatečné míře síly odstředivé. Ty jim zákonitě svou silou spásu nedovolí.