Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající A.M.

Vážený pane Vacku,                                                                  

dodala jsem si odvahu a píši Vám, cítím potřebu se s Vámi podělit o to, jak boží síla – šakti působí v mém životě a přivedla mě k Vám a Vašemu učení.

Předcházela tomu léta hledání. Prošla jsem různými semináři, poznala různé lidi. Ale vždycky jsem zůstala nějak sama. Boží síla mne ale neopouštěla a stále mě někam postrkovala a posouvala.

V jednom časopise „Regenerace“ mě před lety oslovil článek o Ramanu Mahárišim. Jeho fotka mně učarovala natolik, že jsem si ji dala okopírovat, zarámovala a pověsila si ji k posteli.

Jsem přesvědčena, že to jeho vliv mě dovedl až k Vám. Často s ním totiž rozmlouvám.

Pro neutěšené rodinné poměry jsem asi před dvěmi roky, navštívila v Teplicích pana J. Peška – léčitele. Potřebovala jsem radu, jak dál.

Pan Pešek získává informace tím, že se nějak napojí a informace mu přicházejí samy. Předem o mně a mojí rodině nic nevěděl a přesto všechno, co říkal, byla pravda. Dostala  jsem radu, že si mám doma splnit svých 20% povinností a jít svoji duchovní cestou. „Moje cesta“ je prý jóga a pan Vacek. Zeptal se mne, jestli mi to něco říká. Odpověděla jsem po pravdě, že ne. On dodal, že ani jemu ne.

Moc se mi to nezdálo, ale přesto jsem začala pátrat po panu Vackovi, který se zabývá jógou a píše o ní. Uspěla jsem v Chomutově. Hned, jak jsem vstoupila do obchodu, si mě přitáhla Vaše kniha „Základy jógy a mystiky“. Byla tam jediná a ležela hned na vrchu a vyzařovala. Doma jsem ji s láskou opečovávala, ale ke čtení jsem se nemohla rozhoupat.

Zlom nastal, když mi jedna známá donesla časopis „Phoenix“ a řekla mi: „Tady máš toho „svého“ pana Vacka!“ Byl tam článek z Vaší knihy „O bibli“ a u toho Vaše fotka. Když jsem viděla to světlo, které z Vás září, tak jsem věděla, že mě pan Pešek poslal správným směrem.

Článek o bibli mě oslovil natolik, že jsem si u Vás objednala hned všech sedm dílů a začala číst.

Od té doby jsou Vaše knihy mým nejlepším společníkem, rádcem i průvodcem. Můj život dostal konečně smysl.

V žádných jiných knihách jsem nenalezla to, co ve Vašich. Konečně mám jasno i v pojmech.

Za to, jak nám hledajícím předáváte všechny své zkušenosti, které jste si musel pracně vydobýt, si zasloužíte veliký obdiv a úctu. Oceňuji i Vaši upřímnost.

Dvakrát jsem měla tu čest s Vámi mluvit po telefónu při objednávání knih. Pokaždé to ve mně zanechalo zvláštní pocit štěstí, který dlouho přetrvával.

Také se mi o Vás třikrát zdálo. Úplně jsem ještě nepochopila smysl těch snů, ale věřím, že čas to ukáže.

Před pár lety jsem začala malovat (asi dar Ducha svatého). Je to v podstatě také meditace, protože se při malování spojuji se svým „vedením – Jástvím“. Maluji pastelkami. Předem nikdy nevím, jak bude obrázek vypadat. Jsem pouze prostředníkem a nechávám působit šakti. Nepoužívám ani žádné šablony, jak si někteří lidé domnívají. Zmiňuji se o tom proto, že Vám tři obrázky posílám.

Dva jsou symboly, které jsem namalovala již v roce 2003. Používám je také při meditaci. Mám je ráda. Posílám sice kopie, ale přemalované, protože pouze z kopírky to není ono. Také namalovat dva stejné obrázky nejde. Pokaždé je v tom rozdíl.

Ten třetí obrázek je originál. Je to pohlazení pro duši. K jeho namalování mě inspirovala fotografie na 4. díle pamětí. Jste na ní Vy a Vaše paní. Obrázek vyjadřuje to, co vy dva spolu vyzařujete. K tomu není už co dodat.

Všechny obrázky mají vzadu popis a tím patří dolů.

V poslední době přemýšlím o zpovědi, o tom, jestli tak, jak se provádí dnes v kostele, má vůbec smysl.

Mám pocit, že jsem tímto dopisem učinila zpověď a vybrala jsem si k tomu toho „Nejpovolanějšího“, kterému důvěřuji. Bude to nejspíš tím, že už působí vliv blížících se Velikonoc.

Přeji vám i Vaší paní hodně božího požehnání a dobré zdraví. Děkuji za všechno.

S úctou a láskou

A. M., v Mostě 2.3.2009