Jak působí milost mistra
Jiří Vacek, Dalibor Koliba
Vážený Mistře,
Již jednou jsem Vám psal a moc Vám děkoval za projevenou milost. Vaše nauka mi pomohla s nalezením Krista. Nyní Vám píší z pozice toho, kterému jste dopomohol k Jednotě. Říkám dopomohl, ale ve skutečnosti vím, že za to vše vděčím Bohu ve Vás a společné meditaci s Vámi. Omluvte mne, prosím, že Vás okrádám o Váš drahocený čas...nevím, na koho jiného se obrátit. Vědomí Já jsem, které se vylívá z mého srdce na vše okolo, mi vždy poradilo, vždy si našlo cestu i přes moji nevědomost a ego.
Avšak teď cítím potřebu zeptat se přímo Vás...Všechno to začalo v září minulého roku, kdy jsem začal meditovat podle vašich knih. 4 měsíce na to mi byla dána milost znát své Já. O měsíc později, kdy se Já ustalovalo, což bylo provázeno intenzivním studiem nauky, meditací a odbouráváním zla, jsem si uvědomil, že by nebylo špatné zkusit meditovat s Vámi na dálku. Což jsem začal praktikovat, meditace byla mnohem ....zájímavější...dostavovaly se při ní pohyby prány v těle, hlavně v okolí pátého centra. Což mělo za následek, že se mi zpravilo zadrhávání a koktání, kterým jsem od malička trpěl. O pár týdnu později jsem se zjistil, že se budu moct vypravit na veřejnou meditaci Vaší skupiny do Brna. Zůčastnil jsem se jí a velice na mě zapůsobila. Najednou jsem se ocitl v úplně jiném světě, a hlavně mohl jsem Vás vidět.
Co mě trochu zarazilo bylo, že v průběhu meditace byla mysl velmi neklidná a celkově se mi zdála méně kvalitní..což bylo jen zdání, po jejím konci to na mě..."všechno spadlo"...ten klid a mír a hloubka uvědomění Já jsem...takový se dostavoval jenom po celodením víkendovém "soustředění" osamotě...druhý den mě napadlo zkusit meditovat na "statický projev Brahman"...a zdařilo se, zarazilo mě, že se mi tento stupeň udržel automaticky....nezapomínal jsem na něj...druhý den jsem přidal snažení o uvědomění se ve tvarech...dělal jsem tak v plné činnosti....To, co přislo po půl dením snažení, jsem nečekal....Bylo to neuvěřitelné. Všude jsem začal "vidět" Já a pociťovat silnou blaženost. Nyní je sobota a jednota se drží již několikátý den, a neslábne. Řekl bych spíš, že se stává mojí přirozeností. A tím se dostávám k problémům, které mě tíží. Velmi by mi pomohlo, kdyby jste byl schopen alespoň několika slovy odepsat. Omlouvám se, možná že to budou hloupé otázky začátečníka, ale ve Vašich knihách jsem na ně jasnou odpověd nenalezl, nebo spíše nebyl jsem schopen ji plně pochopit.
První otázka se týká soustředění v průběhu dne. Nevím totiž, o co se mám opírat, jestli snad o duchovní Srdce? 7. čakru? Nebo snad ješte víš do centra nad hlavou? Provádím to tak, že se soustředím na 7. čakru. V tomto postoji je pro mne nejsnadnější udržet mysl klidnou, prakticky témeř zastavenou. Což mi potvrdila Vaše poslední výborná kniha: Vysvobození. Ale přijde mě, že když takto činím, tak se soustředím více na osobní aspekt Já, Blaženost je menší a Já v okolí září míň. Napadlo mne tedy, že se nebudu opírat o nic a jen prostě budu v Já, které silně samovolně pocituji v Srdci. Ale v tomto postoji je zase poměřně težké zachovat klid mysli. K tomu navíc stále nevím, pokud je teda správné soustředění na sedmičku v průběhu dne, jestli není lepší se soustředít co nejvýše nad hlavu. A hlavně ve vaší knize se jasně píše, že je dobré se soustředit nad hlavu už kvůli vzniku světla.
Prosím, odpovězte, kam se v průběhu dne soustředit, poraďte, jestli postačí sedmička nebo co nejvíc nad hlavu, či snad uplně něco jiného? Další otázka se týká meditace, mám se v ní stále soustředit na osobní aspekt, nebo více na Já v okolí? Vím, že jste v několika publikacích problém buď a nebo řešil. Jak dále nejlépe meditovat? Mám stále meditovat "na pozorovatele"? Omlouvám se ještě jednou za tak hloupé otázky, jsou možná trochu unáhlené a nejspíš by se časem vyřešili opět "Samovolně". Jenomže vůbec nevím jak a co dál, co číst, co dělat. Žiji v jednotě, s pocitem dokonalé seberealizace.
V podstatě jediné, co mi dělá "vrásky", je přítomnost myšlenek, které by mohly urážet Pána Boha.Věřím, že to ještě není vše a třeba se tento stav bude nějakým způsobem prohlubovat. Ale co dál? Značná část mých vazeb na svět je zničena. Napadá mě, že bych mohl prostřednictvím meditací Dar, který jsem dostal, šířit dál, což je snad jediné smysluplné využití života, které vidím. Na druhou stranu vím, jak obrovsky nevzdělaná je má mysl, a to nejen ve věcech týkající se tohoto stupně. Vím, že mistři za pomoc druhým platí vysokou daň a jistě bych nikomu nepomohl, kdyby například mé fyzické tělo předčasně zemřelo. Veškerá milost od Pána Boha mi byla dána během osmi měsíců. A realizace předstihla moje vědění mílovými kroky. Vůbec nevím, co mám teď dělat. Co studovat? Jak jen pokračovat?
Cítím, že jakákoliv děkovná slova, kterými bych chtěl zakončit dopis, se jeví jako nedostačující v té mocné záři skutků, které jste pro mne vykonal.
S vděčností v Srdci,
Váš neznámý a navždy věrný žák
Dalibor Koliba, 28. 2. 2011
Odpověď:
Milý příteli,
nač se máte soustřeďovat je zřejmé: na vědomí Já jsem a to až do sjednocení s ním neboli přenést do něho své bytí, svou totožnost. Mám dojem, že Já poněkud zpředmětňujete, ale Já není předmět, jste to vy sám. Musíme Já být, prožívat se jako ono a nikoliv je pouze zakoušet. Prožívejte se s největší silou a co nejdéle jako vědomí Já jsem.
Já je také jen jedno. Pozorovatel je Já, jehož pozornost je obrácena k věcem a bytostem, které jsou pozorovatelné. Je zřejmé, že když se zabýváme tělem, myslí a světem, samovolně se uvědomujeme v pozorovateli nebo „používáme Já jako pozorovatele“. V klidu se můžeme věnovat plnému prožívání Já jsem, které nic nepozoruje, protože to není třeba.
Já také není v něčem, ale přesně opačně: vše je v Já. Máme směřovat k neomezené rozloze vědomí Já jsem, ve které vše stvořené se nachází a je jím i pronikáno.
Nečeřte příliš mysl otázkami: „Co mám dělat, jak to mám dělat“ a podobně, ale nechte konat Já jeho práci. Uvědomte si, že ono ví vše lépe než vy a umí to i zařídit. Uvědomujte si ji co nejusilovněji a co nejdéle s postojem: „Buď vůle tvá, nikoliv má“. Otevřete se plně působení Já a svolte, aby ve vás svobodně pracovalo. Učte se opravdu spoléhat na Já. Ptejte se jej, co a jak, ale hlavně mu nechte plnou svobodu působení.
Nechtějte dělat vše sám, ale nechte činit Boha Já jsem. Směřujte do stavu, ve kterém je Bůh činitelem a vy pozorovatelem.
Čím víc se takto naučíte obracet k Já a využívat jeho moc a moudrost, tím méně bude nejistot a tápání. A právě to je velká pokora a odevzdanost. Nikoli se pouze snažit o plnění boží vůle, ale ponechat Boha, aby v nás svou vůli naplňoval.
Já je všude a proto se na ně také všude můžeme, když cítíme potřebu, s větší silou kdekoliv soustředit. Nikdy je však neztotožňujme s tímto místem ani je na ně neomezujme. Tak můžeme s Já pracovat v 7. čakře nad hlavou, v Srdci, sušumně, prostě všude, ale vždy za uvedených podmínek a s odevzdaností, která není ničím jiným než ponechání plné svobody působení Já, aby konalo svou božskou vůlí.
To je mnohem víc než snaha, abychom sami plnili to, co považujeme my sami za boží vůli. Za takovou boží vůlí se často skrývá dokonce i zlá vůle naše.
Boží vůli může plnit jen Bůh v nás a nikdo jiný. Proto mu ji umožněte plně se projevit a konat.
Bůh, moudrost Já, ať vám ukáže, co máte číst. Nejlépe to, co se vztahuje k vaší současné praxi: o ustalování zkušenosti Já – tedy například Jóga mistrů, Vysvobození, Moc vědomí a další. A samozřejmě vše od Ramany Mahárišiho. Nabídku jeho knih i mých, které jsou všechny věnovány stezce poznání, átmavičáry, naleznete na našem webu. Zejména byste měl studovat „Rozhovory s Ramanou Mahárišim“, to je doslova bible pro ty, kteří usilují o plné uvědomění Já a vysvobození. Tato nabídka perel duchovních moudrostí je skutečná milost a každý by ji také tak měl brát, využívat ji a děkovat za ní Bohu jako za obrovský dar.
S nějakým guruováním bych raději ještě počkal. Není to ani jednoduché ani bez nebezpečí. Až dozraje čas a hlavně vy sám.