Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

Tazatelka: Já se samozřejmě na to podívám a doplním si to.

Pan Vacek: Dodnes máme ty veřejné meditace – ty děláme pořád v Praze, v Brně, v Hradci, dříve jsme je dělali i v Bratislavě, nejméně deset do roka.

Tazatelka: Takže nepřetržitě takhle?

Pan Vacek: Ty v Bratislavě jsme přestali dělat, protože tam chodilo jen 50 lidí a to se nezaplatí ten sál těm pořadatelům.

Tazatelka: Chci se zeptat obecně, jaké máte ty zkušenosti s médii, jaké jste měl na začátku 90. let? S novinami, s časopisy, s televizí. Spolupracoval jste s nimi?

Pan Vacek: Já jsem se spíš snažil ze začátku se zapojit do toho odporu, do toho směru potrestání komunistů, ale to vyšlo naprázdno. Tenkrát jsem dokonce kandidoval na nevolitelném místě té strany, jak se to jmenovalo? Vedla to ta paní, která chtěla to potrestání komunistů, ale nedostali se ani do parlamentu v těch prvních volbách. Čistě mně šlo tehdy o to, aby ti komunisti zmizeli z veřejného života, což se tedy bohužel nepodařilo – jsou všude nalezlí.

Tazatelka: A spolupracoval jste třeba s nějakou státní institucí?

Pan Vacek: Ano, psal jsem prokurátorům nebo státním zástupcům, aby potrestali toho či onoho komunistického zločince, a všichni mi odepisovali, že to nejde. Takový Ruml, ministr vnitra – mezi námi podle mě, já to nerad říkám, ale to je nepěkný člověk. Já jsem ho na vlastní oči viděl v televizi v pořadu, kde vypráví o tom, jak estébáci rozlepovali poštu, jak měli tam – oni tomu říkali oceán nebo moře – nějakou obrovskou vanu s horkou vodou a párou a rozlepovali dopisy. To tam popisoval, což je naprosto nezákonná činnost porušování listovního tajemství. On o tom věděl, že to dělali, a nikoho neobžaloval. Disident Ruml, demokrat jak hrom. Dienstbier, ministr zahraničí, ten přímo řekl jednou – to jsem slyšel v televizi: „My jsme komunistům slíbili, že je nebudeme trestat.“ Také to tak dopadlo.

Tazatelka: A jak byste to období charakterizoval? Někdo je třeba háklivý, když se řekne revoluce, že to žádná revoluce nebyla. Jaký na to máte názor?

Pan Vacek: Byla to výměna moci. Disidenti se dohodli s komunisty, slíbili jim, že je nebudou trestat, a ti jim předali moc. Vždyť první ministerský předseda Čalfa byl komunistický ministr před revolucí. Tak jak to mohlo dopadnout?

Tazatelka: A zaznamenal jste nějaké reakce skeptických či náboženských spolků po tom roce 1989? Kontaktoval Vás někdo nebo spolupracoval jste s někým?

Pan Vacek: Tak já jsem chodil do Unitarie už za komunistů, protože to bylo jediné místo, kde se mohlo nějak beztrestně a veřejně mluvit o józe. Sice jenom do určitého stupně, protože pak to utnuli, když zájem příliš stoupal. Takže tam jsme se scházeli v té Unitarii určitou dobu. Taky vlastně to skončilo rokem 1968, respektive 1970, kdy tam zase tedy obnovili to komunistické vedení nebo prokomunistické vedení a vyházeli třeba Tomáše a nakonec i mě třeba. Po revoluci se tam ti vyhození vrátili a dostali zpátky to vedení Unitarie, ale to už mě příliš nezajímalo. Zůstal jsem s nimi ve spojení, ale už jsem věděl, že to není, co chci. Tenkrát jsem tam chodil víceméně proto, že to byla jediná možnost se něco dozvědět.

Tazatelka: A v čem vidíte největší klady případně zápory období po roce 1989?

Pan Vacek: Největší klad je ta svoboda, že jsme mohli vydávat knížky, sdružovat se, svobodně meditovat.

Tazatelka: A lidé třeba? Je tady nějaká změna? Jsou jiní třeba v porovnání s dneškem, jestli ti lidi byli jiní začátkem 90. let?

Pan Vacek: Lidi jsou pořád stejní. Od začátku stvoření se nezměnili. To jenom jsou různé projevy.

Tazatelka: A ty zápory? Vybaví se Vám nějaké. Nějaké negativní aspekty?

Pan Vacek: Tento svět je světem lidí, kteří nemají zájem o Boha. Pokud o něj mají zájem, tak mají o něj zájem jen jako o nějakého bohatého strejdu, od kterého mohou očekávat nějaké milodary.

Tazatelka: A existovala i po roce 1989 nějaká omezení v tomto směru?

Pan Vacek: Omezení neexistují, ale vznikly organizace, které velmi ostře vystupují proti všemu, co není církevnické křesťanství, v čele se Společností pro studium duchovních nauk.

Tazatelka: Myslíte toho pana Vojtíška?

Pan Vacek: Ano, s tím mám velmi negativní zkušenosti – ten se k nám zachoval jako podvodník prvního řádu. Ten se sem vetřel přátelsky, mazal nám med kolem úst, vyžádal si článek pro ten svůj časopis Dingir, že chce čtenáře seznámit s naším duchovním směrem. Dal mi třicet otázek, na které chtěl odpovědi, já jsem to poctivě vypracoval, předal mu to písemně, že s tím neměl vůbec žádnou práci. On z toho 20 otázek vynechal bez mého autorského svolení a i vědomí, takže z toho byl úplný nesmysl, nechal jich tam deset z třiceti. A když jsem protestoval, tak mi napsal dopis, že jsem byl pěkný blázen, když jsem si myslel, že všechno otiskne. Ten tady mám schovaný ještě ten dopis. To jsou podvodníci – oni se tváří jako vědci, religionisté a ve skutečnosti jsou to evangeličtí faráři nebo katoličtí kněží, kteří tuto společnost využívají k potlačování a očerňování všeho, co není křesťanské – církevně křesťanské. Jim vadí třeba i jehovisti a ostatní.

Tazatelka: Myslím, že on funguje dokonce na té husitské a katolické fakultě.

Pan Vacek: Ano, na husitské fakultě. Dokonce už ho odhalila i jedna studentka religionistiky, která zjistila, že nejde o religionistiku, ale o očerňování před veřejností všeho, co není církevní křesťanství.

Tazatelka: Já se s ním zkusím sejít s tím pánem.

Pan Vacek: Tak to buďte opatrná.

Tazatelka: Tak já bych chtěla vidět i ten pohled druhé strany, protože já mám domluvené setkání třeba s panem Heřtem z toho spolku Sysifos a tak.

Pan Vacek: No to je pěkný had pan Vojtíšek. Ten Vás podfoukne a budete se divit. Představte si, v naší rodině se dostali do sporu o výchovu dětí – já to nechci konkretizovat, ačkoliv bych mohl – a ta nadace, jak se stará o děti, se zeptala Společnosti pro studium sekt jaký je názor na ten náš duchovní směr, a pan Vojtíšek za Společnost napsal, že tyto děti by měly být rodičům odebrány z výchovy. To přímo je v tom posudku, to bych tady mohl všechno najít. To byl posudek pro soud. My jsme se proti tomu ohradili a vůbec tehdy jsme nezjistili, kdo ten posudek za Společnost vypracoval – prostě je tam jenom, že to vypracovala ta Společnost, autor je neznámý, prostě Společnost vypracovala. Takže takto fungují naše soudy – nějaká Společnost pro studium sekt může dávat posudky, které rozhodují o výchově dětí.

Tazatelka: Jak vnímáte postavení církve v naší společnosti?

Pan Vacek: Katolická církev se pořád dere čím dál tím k větší politické moci, což je tedy tragédie, protože se vracíme do dob starého Rakouska, kdy výkonná moc se opírala o katolickou církev a katolická církev o výkonnou moc. Vždyť to je vidět všude, že ano. Jan Žižka byl lupič a podobně. Nejkrásnější doba českého národa bylo temno.

Tazatelka: A spolupracoval jste s někým v zahraničí po tom roce 1989? Přijížděl někdo z ciziny k Vám a dělali jste třeba společné semináře?

Pan Vacek: Semináře ne. Občas přijel někdo ze zahraničí se s námi seznámit, tedy přes Ramanášram. Ještě za komunistů jsem publikoval v tom časopise Mountain Path, který vychází v Ramanášramu.

Tazatelka: To bych se pak podívala.

Pan Vacek: Tam jsem publikoval několik článků, v angličtině tedy. To jsou tyhle časopisy (ukazuje). To bych musel hledat, jestli zrovna někde mám nějaký článek. Tam jsem psal před Sametovou revolucí i po ní. Ale teď už ta spolupráce ustala, protože zřejmě nelibě nesou, že mám nějakou vlastní, jak bych to řekl, skupinu. Prostě jsme tam byli v ášramu očerněni tomášovci.

Tazatelka: Takže asi vládnete cizími jazyky?

Pan Vacek: Tak čtu běžně v angličtině a dříve jsem četl i v ruštině technické záležitosti, v němčině jakž takž taky. Němčinu už jsem dost pozapomněl. A taky jsem přeložil jednu věc z němčiny, ještě v samizdatu.

To je světově uznávaný časopis (o Mountain Path, tazatelka prohlíží).

Tazatelka: A to vychází doteď ten Mountain Path?

Pan Vacek: Doteď, ano. Má to jinou formu. To vydává Ramanášram. Někde na začátku je, kdo to vydává.

Tazatelka: A jezdíte pravidelně do Indie?

Pan Vacek: Ne, já jsem tam nebyl nikdy. Jednu dobu jsem toužil se tam podívat, ale pak jsem zjistil, že to není potřeba. Co vidím, co lidi tam jeli, tak ztráta času.

Tazatelka: Čili já to vnímám jako módu trošku.

Pan Vacek: Ano, to je móda. Je to takové příjemné – oni si myslí, že jsou duchovní, když byli v Ramanášramu.

Tazatelka: Že dojdou osvícení tím, že tam pojedou …

Pan Vacek: Něco takového. To je něco jako ty poutě k tomu svatému Jakubovi do Španělska a podobně.

Tazatelka: A čemu si nyní teď aktivně věnujete?

Pan Vacek: Pořád tomu stejnému. Pořád vydávám knížky. Tamhle vyšla jedna.

Tazatelka: Já se na to podívám, klidně seďte.

Pan Vacek: Teď se přidal ke mně i zeť. Ten taky píše.

Tazatelka: Já jsem si všimla, že píšete i historické knihy.

Pan Vacek: Ano, taky píšeme takovéhle věci (ukazuje).

Tazatelka: Vraždění po německu, Němci, Odhalená tvář Němců, Operace Dunaj a Dubček.

Pan Vacek: To už mě ti sudeťáci naštvali pořádně. Co si dovolují, to je tedy …

Tazatelka: A pan Jiří Krutina to je taky jogín? Nebo Váš spolupracovník, kolega?

Pan Vacek: To je můj žák, můj zeť.

Tazatelka: Zeť to je?

Pan Vacek: Zeť a žák. Nevím, co je víc. Vlastně takový adoptivní syn by se dalo říct. Tady jsme vydali naposled tohle (ukazuje knihu „Jednota Boha a člověka“).

Tazatelka: Jednota Boha a člověka. Je toho spousta. To jste tedy velmi … A kdy jste vlastně napsal tu Vaši první knihu?

Pan Vacek: První byl tuším, nevím to přesně, buď to byl výklad Otčenáše nebo ten překlad toho Böhmeho. To bylo někdy v tom roce 1956 nebo tak. To prostě přišlo spontánně. Někde tu mám přehled, co všechno jsme vydali (hledá).

Tazatelka: A co se týká knih, máte pocit, že ještě jste něco nenapsal, co ještě by bylo důležité sdělit někomu, nebo si myslíte, že už je to dostačující?

Pan Vacek: Tu základní, důležitou informaci mám asi ve třech knížkách

Tazatelka: A tu vlastně dále rozvíjíte?

Pan Vacek: Tak, přesně tak. Jak se prohlubujeme, tak se objevují nové a nové pohledy.

Tazatelka: A vydáváte i díla asi jiných autorů, nebo jenom svá?

Pan Vacek: Překlady. A ta politická literatura to je spíše reakce na ty sudeťácké lži, protože jsem prožil protektorát a vím tedy, jak ti Němci lžou. To jsme začali vydávat nedávno, ale mají úspěch ty knížky. Zejména ta Odhalená tvář Němců, ta je velmi žádaná.

Tazatelka: A co se týče třeba Vašich potomků, vnoučat – jdou stejnou cestou jako Vy?

Pan Vacek: Ano. Dcera ta taky medituje stejně jako my a starší vnučka taky. Mladší je ještě malá. Ale taky jezdí na semináře. Sice tam tedy nemedituje, ale snáší to dobře.

Tazatelka: Takže jste to takhle jakoby předali?

Tazatelka: Tak my jsme nic nepředávali, oni se přidali sami. My nikoho nenutíme ani nepřesvědčujeme ani neděláme žádné nábory. My bazírujeme na vnitřní kvalitě, ne na počtu lidí. Kdybych chtěl mít nějakou velkou společnost, tak už bych ji dávno mohl mít. A to je jako vždycky hrob pro všechno duchovní, nějaká bohatá velká mocná společnost.

Tazatelka: Takže další výhledy do budoucna – pokračovat v tom, co děláte, občas něco napsat? Nemáte před sebou ještě nějaký úkol, který byste chtěl splnit?

Pan Vacek: Nevím o žádném. Jedině umřít. To má každý za úkol, umřít dobře.

Tazatelka: A co vnímáte jako nejdůležitější informace, o kterých jste mluvil? Máte třeba nějaké poselství?

Pan Vacek: Každý by měl poznat to, co je. To je to nejdůležitější. Protože, když nevíte, co jste, tak je všechno postavené na nevědomosti.

Tazatelka: A ještě jsem si taky vzpomněla – vy jste mi zmiňoval, že jste spolupracoval s léčiteli.

Pan Vacek: Nespolupracoval.

Tazatelka: Nebo jste se s nimi setkal a napsal o nich. Tak by mě zajímal Váš pohled na ně.

Pan Vacek: Tak ten je daný tady (ukazuje knihu Dokonalé zdraví, kterou sám napsal). Kdo není ve spojení s Bohem, nemůže být nikdy zdravý, protože základ zdraví je ve spojení s Bohem. Čili chtít být zdravý bez Boha to nejde. Samozřejmě, že dílčí zlepšení v oblasti mysli a těla lze docílit, ale základní problém to neřeší. Prostě jak říká Bible: protože jsme byli vyhnáni z ráje, tak jsme smrtelní. Dokud jsme byli v ráji, tak jsme byli nesmrtelní neboli zdraví. Jinak s léčiteli – já jsem potkal řadu léčitelů. Většina z nich se nějakým způsobem zajímá i o jógu a mystiku, ale ten zájem u nich nepřevládá. Někteří jsou velmi, jak bych to řekl, sebestřední. S některými mám dokonce špatné zkušenosti, protože oni přijedou na náš seminář – mystický, jógický a místo aby se do něj zapojili, tak tam shánějí klienty.

Tazatelka: Jakoby že tam přijedou, aby si udělali klientelu?

Pan Vacek: Tak, přesně tak. Ale to jim ani nestačí, ještě proti mně štvou třeba. To se taky stalo, že získávají lidi na svou stranu, aby Vacka neposlouchali a nedělali to, co učí, a podobně. Ne všichni samozřejmě, ale že by měli nějaký zájem o vyšší duchovní poznání, to rozhodně většinou nemají. Aspoň žádného neznám. Ty nějakého znáš? (na paní Vackovou)

Tazatelka: Setkal jste se třeba s páterem Ferdou?

Pan Vacek: Ne. Setkal jsem s panem Calábkem – Milanem Calábkem, s paní Jakubů, se Zezulkou.

Paní Vacková: S paní Cíchovou, ta byla jasnozřivá.

Pan Vacek: A jak jsme byli tenkrát s tou Vorlovou, jak se jmenoval ten léčitel od K?

Paní Vacková: Pan Straka myslím, tady někde z okolí. Možná jinak, já nevím.

Pan Vacek: Taky tam nějak popisuji myslím v tom třetím díle Pamětí to setkání s ním.

Tazatelka: Takže spíš jakoby byznys, říkáte?

Pan Vacek: Ano, někteří jsou naprosto nezodpovědní. Tam jsme přišli – to bylo v soukromém bytě, hned nějak po revoluci – vzal nás tři naráz, měl nějakou zkumavčičku, tam měl nějaké bylinky nebo co, každého nějak objel tou zkumavkou a podle toho určil, jaké bylinky má pít. To bylo za dvě minuty hotové, vyfasoval od každého 50 korun a šli jsme.

Tazatelka: Můžu se do toho podívat? (Prohlíží „Dokonalé zdraví“). Tady píšete, že existuje mnoho směrů duchovního léčení nebo chceme-li alternativní medicíny od léčení bylinkami až po vkládání rukou a mnoho z nich má několik společných rysů: slibují vyléčení všech nebo téměř všech nemocí a nemoc chápou, když ne výlučně, tak aspoň převážně jako záležitost tělesnou.

Pan Vacek: Člověk se skládá z ducha, duše a těla – hmotného a energetického. Když není zdravý duch, tak nemůže být ani zdravá duše ani těla, protože vyšší ovládá to nižší. Od toho vyššího se vše odvíjí – to je oblast příčinná.

Tazatelka: Tady píšete, že z uvedených zákonitostí duševního života vyplývá pro naše zdraví i důležitost trvalé radostné nálady a pohody.

Pan Vacek: Ano, jistě.

Tazatelka: A duchovní člověk se má stále radovat, stále mít radost, kterou čerpá hlavně z víry a důvěry v Boha.

Pan Vacek: Mysl je mocná, není ale všemocná.

Tazatelka: To je zajímavá kniha. Tak já Vám děkuji.

-------------------- Konec rozhovoru --------------------

Dodatek č.1 – doplňující informace

(není v rozhovoru)

Autor Jiří Vacek sepsal svůj životopis v řadě knih „Jak jsem hledal Boha a nalezl sebe“, ve které zatím vyšlo 15. dílů. Popisuje, co prožil za německé okupace, pod komunistickou totalitou i své působení po Sametové revoluci. Hlavním sdělením je pro hledající Pravdu popis jeho mystické a duchovní praxe, se kterou začal o vánocích 1945 a kterou provádí dodnes. Popisuje také svá setkání s českými i zahraničními představiteli duchovního života.

K dnešnímu dni vytvořil, přeložil a vydal přes 100 publikací o praxi jógy, mystiky, tantry a buddhismu. Jeho články otisknul i přední světový duchovní časopis „The Mountain Path“.

Své působení zaměřuje především na osobní praxi každého hledajícího. Učí stezku poznání Sebe, která je obsažena v základě všech náboženství: v židovství, v křesťanství, v józe, buddhismu a dalších.

Učí metodu introspekce hledání našeho pravého Já, od Boha nám daného Já, kterou učil například Ježíš a v dnešní době indický mudrc Ramana Maháriši jako átmavičáru neboli hledání Mojžíšova Já jsem v nás. Praxi tohoto univerzálního necírkevního náboženství podává zejména v knize „Královská jóga.“

Dnes podle těchto návodů postupuje mnoho hledajících pravdu, jak sami a osobně tak i na společných meditacích a seminářích, které probíhají v České i Slovenské republice.

Praxi, kterou učí, mohou provádět všichni upřímní hledající bez rozdílu pohlaví, postavení ve světě a náboženského vyznání, protože vychází ze základu všech náboženství, a je zaměřena na poznání podstaty člověka. Protože každý zkoumá v této praxi to, co stále je a právě teď, nevyžaduje tato praxe náboženskou víru, která však není na škodu, pokud nevychází z totalitního dogmatismu: „Jen my jsme vyvoleni, ostatní zatraceni.“

Dodatek č.2 – doplňující informace – veřejné působení

Následující přehled veřejného působení Jiřího Vacka je převzat z wikipedie, kde zájemci naleznou i výčet bibliografických zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Vacek

 
Veřejné působení

·   Vedení meditací v rámci ezoterických festivalů např. Spamoza (Žilina, 1993–1995), Miluj svůj život (Rokycany, 2001), Dych Zeme (Šamorín, 2006), Deň Zeme (Bratislava, 2007), Esoterika (Praha, 2007) a dalších

·   Pořad Českého rozhlasu o vánocích a velikonocích (prosinec 1997)

·   Pořady České televize Po stopách hledačů pravdy (1993) a Cesty víry (1999)

·   Přednáška na Trnavské Univerzitě s názvem Človek, kultúra, mystika (duben 2008)

Praxi duchovního života učí Ing. Jiří Vacek na veřejných meditacích, které probíhají v Praze, Brně, Olomouci a Hradci Králové (dříve i na Slovensku) a na týdenních meditačních seminářích pořádaných v České republice několikrát do roka.