Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Před dvěma týdny jsem byl na pohřbu svého blízkého příbuzného. Musím říci, že to byla velmi užitečná zkušenost a mocná vzpruha pro mou duchovní praxi. Vždy jsem tíhnul k rozjímání o pomíjivosti, ale něco jiného je takové to akademické filozofování u kávy a něco jiného je to zažívat přímo a nezprostředkovaně. Alespoň pro mne to tedy bylo velmi úderné. Nejen že, přesně jak slibuje Padmasambhava, jsem vnímal zesílenou potřebu věnovat se něčemu, co smrtí nekončí = duchovní praxi, ale zároveň jsem skutečně cítil, jak opravdu vzácné je vůbec v životě tento směr najít a co víc, najít i tři klenoty, které nás na stezce vedou, podporují a chrání. Setkání s pomíjivostí zjevně člověka nutí si pokaždé zkontrolovat či přeskládat priority, což je velmi přínosné, neb je velmi snadné pod vlivem světa zapomenout na to, co je či není opravdu podstatné.

Děkuji za tři klenoty.

S úctou a láskou M.