Handful of Gems
Jiří Vacek
„Hrst drahokamů“ – tak se jmenuje zatím moje jediná kniha v angličtině.
Obsahuje tato díla:
1. Džňána Gíta
2. O meditaci a samádhi
3. články zveřejněné v časopise „The Mountain Path“, který vydává Ramanašram
Mou knihu dostala slečna Christien Carpaij, Holanďanka, darem od svého přítele. Kniha vyšla tiskem v roce 2013. Včera (23. ledna) jsem od Christien znenadání dostal dopis v angličtině, který uvádím v překladu. Přišel na emailovou adresu Roberta P.
22. ledna 2015
Dobré ráno pane Vacek,
Před rokem jsem obdržela Vaši knihu „Handful of Gems“. Přítel mi ji dal k narozeninám. Překrásný dárek! Přečetla jsem ji dvakrát a posledních pár měsíců jsem strávila jejím překladem. Číst ji, překládat a opisovat ji v holandštině to vše pro mě byla velmi dobrá praxe. Dozvěděla jsem se více o tom, jak meditovat i o tom, co je na stezce důležité a co nikoliv.
Okamžitě jsem začala usínat způsobem, který popisujete ve své knize a rozdíl je skutečně ohromující. Po přečtení již chápu, proč musím meditovat s otevřenýma očima.
Též jsem pochopila, že být bez myšlenek není konec stezky ale začátek něčeho vyššího.
Oslovil mně též Váš osobní příběh o Vaší stezce a zápas, který to obnášelo v komunistickém režimu, i to, jak jste překonal překážky na své cestě a že jste stále v kontaktu s Ramanou Mahárišim a jak Vás vede.
Ale část, ve které popisujete zkušenost čistého bytí (str. 95-96) je podle mne nejlepší částí knihy. Pokud to je to, kam mě stezka vede, budu rozhodně pokračovat v meditacích, tak jak učíte.
Včera jsem dokončila překlad Vaší knihy a začala ji číst znovu, v holandštině. Nějakým způsobem se mi více objasnila většina věcí, které popisujete ve své knize, ale tím netvrdím, že chápu vše.
Meditovat sama není snadné, a když čtu Vaši knihu, docházím k přesvědčení, že člověku se vede lépe, má-li „mistra v těle“. Zatím jsem nenašla mistra zde v Nizozemí, a proto opět přijedu do Prahy zameditovat si v klubu.
S tímto emailem Vám posílám i svůj překlad.
Přeložila jsem si Vaši knihu pouze pro sebe. Nemám v úmyslu ji v Holandsku vydat, rozhodně ne bez Vašeho svolení.
S uctivým pozdravem
Christien Carpaij
V sobotu jsem chtěl dopis o přestávce mezi meditacemi ukázat Jirkovi. Odmítl se na něj podívat se slovy: „My o tom víme.“ Když jsem se s údivem zeptal, proč mně o tom nic neřekli, odpověděl něco ve smyslu, že nějak zapomněli. Co, jak a od kdy o celé záležitosti vědí, mi neřekl.
Z dopisu vyplývá, že Christien byla v Praze a dokonce v klubu meditovala, což jsem se nedozvěděl. Přitom je pravděpodobné, že s námi navázala spojení po přečtení mé knihy. To se dějí věci...
Jsem vždy rád, když zjistím, že někomu mé psaní pomáhá. Snad zkušenosti Holanďanky těm, kteří si domácího proroka neváží, něco k jejich prospěchu napoví.