Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin Tomeš

Posledních pár měsíců mně přivedlo k tomu „oprášit“ některé starší postupy a návyky, které jsem, ani nevím sám kdy a proč, nějak postupně opustil. Mezi ně patří i pravidelné psaní dopisů Vám. Teď si asi řeknete, že jsem Vám moc pravidelně nepsal ani dříve. Tak, abych to vysvětlil: míval jsem ve zvyku vést s Vámi vnitřní dialog na cokoliv, co jsem zrovna řešil, nebo jsem si i představoval, že Vám o tom píšu dopisy a říkal jsem tomu pro sebe „naše korespondence.“ V reálu to pak fungovalo tak, že se mi obvykle velmi rychle objasnilo to, co jsem chtěl vědět, a nebo jsem došel k názoru, že to, co jsem zrovna řešil, byla vlastně taková blbost, že jsem byl nakonec rád, že jsem Vám to nenapsal doopravdy. Krátce řečeno, fungovalo to skvěle, ale mělo to za následek i to, že fyzicky jsem těch dopisů realizoval opravdu málo. A tak jsem se k této naší vnitřní komunikaci zase vrátil a teď po nějaké době znovuobnovení této „vnitřní korespondence“ s Vámi, jsem pocítil touhu něco z toho skutečně hodit na papír. Omlouvám se předem, pokud to pro Vás bude jen ztráta času. To je věc, kde jsem se stále ještě neporovnal: můj vnitřní rozpor mezi chtěním zbytečně neobtěžovat a touhou sdílet se s Vámi. Upřímně, ani teď když to píšu, si nejsem zcela jist tím, jestli, až si to po sobě zítra přečtu, budu mít stále přesvědčení, že to vůbec stojí za Váš drahocenný čas a zda najdu odvahu Vám tento dopis vůbec předat. No, uvidíme.

Ale teď předpokládám, že asi ano, a tak píšu dál. Ostatně, těch nakonec smazaných dopisů už jsem stvořil taková kvanta………a navíc, i teď cítím, jak mi pomáhá jen ten fakt, že to teď, ve čtyři hodiny ráno, píšu a myslím na Vás.

Pod vlivem postupujícího překladu pokračování Ramdase jsem též obnovil část své praxe tichých mantrových modliteb ala Poutník, protože se ukázalo, že mi tato opora chybí. Vůbec, bych Vám na tomto místě, než na to zapomenu, chtěl moc poděkovat za to, že jste mně k Ramdasovi přivedl, neb silně pochybuji, že bych sám a dobrovolně začal číst jakéhokoliv bhaktu. Některé pasáže v Ramdasovi jsou opravdu jako opsané od Vás, což mně vedlo k tomu, že jsem (snad se nebudete zlobit) začal Ramdasovi pro sebe pracovně říkat „pan Vacek převlečený za bhaktu“. Teď před pár dny jsem překládal jeho nějaký výrok o nezaujatém pozorovateli, což mně natolik zmátlo, že jsem se téměř musel podívat, jestli opravdu držím v ruce Ramdase nebo něco od Vás. Je to prostě super.

Ve svých retrospekcích jsem též nedávno přišel na to, že jsem s Vámi v poslední době nějak málo v kontaktu i v noci a tak jsem se teď asi posledního půl roku (nebo to jsou jen čtyři měsíce?) začal věnovat nápravě i v této oblasti. No, přesně řečeno, jsem k tomu byl tak trochu i donucen. Neb, jak klesala má bdělost, tak mi nebylo dovoleno se v noci propadat do „blažené“ nevědomosti spánku beze snů, ale začaly se ve mně opět spouštět procesy, které mně vlastně bdít ve spánku původně donutily a které bez váhání označím jako peklo. Tentokráte jsem už byl ale trochu chytřejší a místo, abych se v tom celé noci plácal a díky tomu nefungoval dobře ani ve dne ani v noci, jsem operativně začal volat o pomoc (tedy aspoň někdy, zatím se mi to nedaří stále) a když to nešlo přímo na Boha, tak jsem volal Vás. A hle: nejenže se můj spánek opět prosvětlil a zklidnil, ale začal jsem opět mít s Vámi i sny, kde mi vysvětlujete nauku či mi vyčítáte mé konkrétní chyby, a i za to moc děkuji tím spíš, že mi nejde si Vaší osobu do snu „dosnít“ či „domyslet“ svou vůlí, ale mohu si tam Vás či Boha ve Vaší formě vymodlit a za to moc díky jak Bohu tak Vám. Možná si vzpomenete, jak jsem Vám onehdy říkal do telefonu, že jsem měl v noci nějaké trable a že jsem to vyřešil tak, že jsem se Vám schoval do dlaně. Tak to byl jeden z mnoha takovýchto snů, kde mně Bůh skrze Vás ochránil. Další typ snů už mi opět, jako dříve, slouží jako „konferenční místnost“ s Vámi a tak mi v reálu prostě ani dotazy obvykle nezbývají, protože zde ve spánku  (a nebo během dne v té vnitřní komunikaci apod.) jsou často zodpovězeny dříve než mám možnost se Vás skutečně fyzicky optat. Jeden příklad za všechny: před pár dny jsem si opět lámal hlavu tím, jak zvýšit svou touhu po Bohu a vymanit se z takové „rutinní šedi“, do které jsem upadal. Když jsem usnul, tak jste se mi tam zjevil Vy a já jsem promptně tento dotaz předložil i Vám a Vaše osoba mi v tom snu odpověděla, něco v tom duchu, že stejně jako jde přenášet a zaměňovat cílové objekty pocitů a emocí, tak to jde udělat i se zájmem. Prostě, začít dělat něco, co vzbuzuje můj zájem, pak zrušit ve vnímání ten objekt, jenž ten zájem vyvolal, a otočit ten samotný zájem na Boha či cíl stezky. Teď nevím, jestli se mi to vůbec podařilo nějak srozumitelně vyjádřit, ale mně to v tu chvíli přišlo úplně geniální a moc mi to pomohlo, protože mé rozjímání o pomíjivosti a utrpení (můj motor na stezce) zrovna bylo v nějaké slepé uličce. Takže opět moc děkuji.

Tehdy, když jsem Vám o jednom ze svých snů říkal do telefonu, jste odvětil, ať o tom něco napíšu, tak tady to je, ale nejsem si jist, jestli by to pro ostatní nebylo spíše matoucí, tak to raději napíšu jen takhle soukromě Vám.

Dva příklady zajímavých snů z poslední doby, které byly provázené silným prožitkem duchovního světla a blaženosti, což částečně přetrvalo i do stavu po probuzení, jsou např. tyto:

Často se mi zdá, že jsem s Vámi na meditačním semináři, podle všeho to má být Morávka, ačkoliv krajina ve snu vypadá jinak než na Morávce. Nicméně, zajímavé je, že v tom snu krajina i budova vypadá vždy víceméně stejně, takže už se tam vcelku i vyznámJ. Obdobně začal i tento sen, seděl jsem v meditačce na nějaké pohovce a po nějaké době jsem si uvědomil, že je nás tam nějak namačkaných více, tak jsem se otočil doprava a zjistil jsem, že vedle mě sedíte Vy. Chtěl jsem se trochu odsunout, neb mi přišlo neslušné se na Vás takhle mačkat, ale po mé levici též někdo byl, a když jsem se otočil, tak jsem zjistil, že i tam sedíte Vy. Pak mi došlo, že vlastně na té pohovce sedím někomu na klíně. Asi Vás nepřekvapí, že jste to opět byl Vy. Nějak jsem si v tom snu řekl, že to asi znamená, že Mistr je všude a sen se zaplnil takovým blaženým světlem a následoval jiný, s touto sekvencí již nesouvisející obraz.

No a v tom druhém snu, který bych chtěl zmínit, jsme byli kde jinde než na Morávce a já šel na nějakou vycházku. Nějak jsem cítil v tom snu, že ti, které jsem tam viděl, Vás hledají či co. Vydal jsem se na opačnou stranu než oni a hle, kousek před lesem jste stál Vy s takovou tou vycházkovou holí, kterou mívá na obrázcích Mahariši. Bylo vidět, že jste překvapen, ale i rád, že se tam potkáváme. Zavedl jste mne do lesa, kde bylo na zemi 5 betonových studničních skruží – každá ležela jinde. Nějak jste mi sdělil nebo jsem věděl, že symbolizují nauku a Vy jste mi zadal za úkol je celou noc hlídat s tím, že jste dodal, že když uhlídám aspoň jednu z nich, tak to bude úspěch. A někam jste odešel. Když se setmělo, tak se tam vynořily takové divné postavičky a snažily se ty skruže ukrást, a já mezi nimi běhal a odháněl je, ale bylo jich moc a postupně se jim podařilo ukrást dvě skruže. V tom mně napadlo, že by stačilo ty zbývající postavit na sebe, což jsem též udělal – hodil jsem ty tři skruže na sebe a sedl si navrch. A tak jsem zůstal zbytek noci. Ráno jste přišel Vy a bylo vidět, že máte radost, že těch skruží zůstalo tolik, ale mne mrzelo, že mě to, že je stačí dát na sebe, nenapadlo hned, že by se tak daly zachránit všechny.

Pak jsem si teprve uvědomil, jak hluboká symbolika v tom je, že sloupy či části nauky se musí navzájem prolínat či podpírat a nelze je od sebe separovat, aby bylo dost skruží na studnu, a v tom se sen ukončil a rozplynul se do blaženého světla.

Tak to jen tak pár příkladů snů, abyste věděl, že se snažím být ve vnitřním kontaktu s Vámi nejen přes den, ale často s Vámi „chodím“ i v noci.

Ač, pravda, zatím to nemá tu úroveň, kterou jsem zažíval před tím, než jsem sebou před rokem práskl o zem na ledě a pochroumal si to rameno (zajímavé, jak to vše souvisí), a už vůbec se to nedá srovnávat s obdobím před pár lety, kdy jsem díky Boží a Vaší milosti měl období, že jsem ráno musel kontrolovat, kdo jako osoba jsem, kde jsem, jak se jmenuji, jaké mám tělo a proč tu jsem, co bych tu jako měl dělat, a totéž pak v každém snu, protože jsem vnímal jen takové světlo, které jsem byl já a tyhle stavy se na mně jen střídaly, což mě chvílemi natolik mátlo, že jsem tehdy seriózně přemýšlel o tom, že si na ruce napíšu své jméno a příjmení, abych aspoň věděl, jak se tohle tělo jmenuje. Zajímavé je, že i tehdy často býval můj první vjem po probuzení, že jsem na Morávce a že je třeba jít na meditaci. Zajímavé to je proto, že tu a tam s Vámi jezdím na Slovensko a jednou za rok na Bystřici, ale na Morávce už jsem nebyl ani nepamatuju a přesto je vždy ten vjem, že jsem na Morávce – jak v tom snu, tak po probuzení. Vtipná část pak spočívala v těch boulích na hlavě, ke kterým jsem přišel tak, že jsem párkrát sice správně uhodl postavu, kterou bych měl být, ale špatně určil město a umístění postele, kde teď právě ležím, a vycházeje z tohoto mylného předpokladu jsem několikrát „vstal“ hlavou do zdi.

Bohužel toto mé světelně vtipné období ukončil tehdy takový kopanec světla do fyzického srdce na jedné meditaci s Vámi, že jsem myslel, že mám infarkt a od té doby se zpět jen tak nějak hrabu. Ale ať už je to jakkoliv, mám teď již několik měsíců pocit, že se díky Vám opět spravuji a kdyby do toho tu a tam nezasahovaly tělesné problémy, které ne vždy zvládám tak, jak bych měl, tak si reálně myslím, že už bych byl „zpět“. Vím, může to být taková doufající sebeiluze, ale v meditaci jsem nedávno ten zvláštní světelný stav znovu zažil a bylo to, jako bych se vrátil domů, a kdyby mi pro změnu zase nevyzkratovala hlava, tak bych ho snad i udržel. V každém případě pozoruji změny k lepšímu, mezi něž počítám i to, že píšu tento dopis, takže moc děkuji.  

Po rozboru toho, co mi to vlastně v té meditaci hází klacky pod nohy a po „vnitřní konzultaci“ s Vámi, jsem opět více zacílil svou pozornost na očistu svého charakteru, neb již asi třetí či čtvrtá introspekce znovu objevila v této oblasti další značné rezervy, což je podle mě ta hlavní brzda, přesně jak nás to učíte. Jen doufám, že to čištění má vůbec konce, protože, když jsem zrovna schopen hlubšího pohledu do svého nitra, tak mi to občas přijde, že jen nacházím další a další problémy a negace. Pravda, cítím svou bytost takovou zklidněnější či lehčí než bývala dříve, což hodnotím kladně, ale stejně není den, abych něco méně nebo více výrazného nevyvedl, což mě pak večer opět přesvědčuje o tom, že mám ohledně charakterové očisty a rozlišovací schopnosti ještě velké rezervy. Občas si říkám, že jestli spravedlivý hřeší 7x denně, že ani nechci vědět, kolikrát denně to dělám já. No ale, pak se vzpamatuju a jdu dál.

Chtěl bych Vám moc poděkovat za Vaši nezměrnou láskyplnou trpělivost, se kterou mne vedete a neustále mi dokola opakujete ty samé věci, jako milující rodič, který doufá, že jednou to dítě pochopí. Jsou chvilky, kdy už i chápu, ale i to je bezesporu jenom Vaše zásluha. Mistře, moc a moc, jak jen umím, Vám za vše děkuji. Vím, že má flegmatická osobnost, která není moc na zevní emocionální projevy, občas působí jako, že nereaguje na nic, ale vězte prosím, že vůči Vám tomu tak rozhodně není a že pitvám a zkoumám vše, co mi kdy řeknete či naznačíte, ač vím, že ne vždy jsem schopen to plně pochopit či se podle toho důsledně řídit, ale snažím se. A tak jsem na závěr tohoto svého „výlevu“ chtěl poprosit, pokud jste kdekoliv v tomto dopise narazil na nějakou nepřesnost či nesrovnalost, která se týká náplně mé stávající praxe, moc prosím, dejte mi to nějak srozumitelně vědět. Děkuji.

V současnosti cvičím formálně opět trochu více pozorovatele než pranajamu, protože jsem došel k závěru, že to je to, kde potřebuji přidat a „hrdě“ mohu říci, že díky tomu se opět začala prohlubovat i jeho úroveň a frekvence v neformální části života, ale lhal bych, kdybych tvrdil, že nemám výpadky. Takže teď prioritně pracuji na jejich eliminaci s pomocí toho, co jste mě naučil, a i těch podpůrných metod (vnitřní dialog s Vámi, tiché mantrování a zesílené introspekce mířící na charakter), k jejichž praxi jsem se vrátil, jak jsem zmínil výše.

Ještě jednou moc děkuji za vše a kdybyste na mně měl nějaký komentář či radu, budu moc vděčný a kdybych Vám snad i já mohl někdy s něčím pomoci, byť jen v zevních záležitostech tohoto světa, jsem Vám zcela k dispozici, jak jen mohu a dokážu.

S úctou a láskou Martin

PS: ještě bych se chtěl „pochlubit“ s asi týden starým zážitkem, kdy jsem musel k zubaři a jelikož mi našel kaz, tak se chystal vrtat a ptal se, jestli chci anestezii. Záměrně jsem ji odmítl, neb jsem byl v poměrně dobré meditační kondici, a byl jsem zvědav, jak to bude probíhat. A skutečně se mi podařilo se tak uvolnit a uvnitřnit, že jsem vnímal tak asi z 90% jen sebe a světlo a jen tak nějak periferně jsem věděl, že se mi vrtá v zubu a že to Martina bolí. Bylo to super – tedy, tím nemíním, že bych tam chtěl jít znovu. Ale opět jsem si prakticky vyzkoušel, jak říkáte Vy: „oživující sílu vědomí a jeho pozornosti“ a i „ty netušené možnosti“, které zmiňujete na CD číslo 6 v řadě na pozorovatele. Moc děkuji.