Dotaz z denní praxe - očista mysli
Jiří Vacek, hledající
Dotaz: před chvílí jsem v sobě zažil další silnou vlnu nespásných emocí. Zajímalo by mě, zdali to čištění má někdy nějaký konec.
Odpověď JV: požadavek bdění nad tím, co vstupuje do naší mysli, trvá stále. Jako vždy, je lépe vzniku nežádoucích hnutí mysli předcházet, než je řešit. Pokud se udržujeme stále ve vědomí Já jsem a rozlišeni od výtvorů mysli, neměl by obsah mysli mít nad námi jakoukoliv moc. Prostě s ním zacházíme jako s ne-já, kterým nejsme.
Pokud se vlna nespásných myšlenek a citů objevuje jako reakce na právě probíhající okolnost, pak je známkou, že se nedostatečně rozlišujeme od výtvorů mysli, ale jsme s nimi ztotožněni. Neboli naše ego je stále velmi silné. Konečným řešením je proto rozpuštění ega. V tomto případě zlozvyku ztotožňovat se s výtvory mysli.
V průběhu stezky probíhá i očista od nespásných myšlenek, citů a postojů, o kterých nevíme, protože jsou uloženy v našem podvědomí. I když si je neuvědomujeme, přece existují a nejen existují, ale aniž bychom si toho byli vědomi, tak nás ovlivňují. Děje se tak nevědomě a proto jim rovněž nevědomě podléháme.
I tyto nečistoty mysli musí být zničeny, aby nám neškodily. Proto je očistná moc vědomí Já jsem vnáší do vědomí, kde jedině můžeme s nimi vědomě pracovat tak, že je necháme rozpouštět a tak vracet do vědomí jejich nezaujatým pozorováním.
Předpokladem je, že je neuchopíme, nepřijmeme za své, ale pozorujeme, že nejsou námi, protože my jsme vědomí a ony pozorované výtvory mysli, které jsou od nás různé.
Právě vliv nežádoucích výtvorů mysli na náš stav i osud je jedním z důvodů, proč očista mysli má tak zásadní význam. Trvalé řešení očisty mysli od všeho nežádoucího se dosahuje úplným rozpuštěním ega, které ruší sám zvyk uchopovat nevědomě a mechanicky výtvory naší mysli, samovolně se s nimi ztotožňovat a nechat se jimi k naší škodě ovládat.