Dopis z Indie 2
Jiří Vacek, hledající
Pro zajímavost přetiskujeme pokračování článku Dopis z Indie 1.
Kdo máš oči ke čtení, čti! 
Následuje český překlad druhého dopisu z Indie – originál je pod ním.
Vážený pane Vacku,
Omlouvám se za svou opožděnou odpověď. Kvůli nějakým osobním záležitostem na mé straně jsem Vám nemohl odepsat dříve.
Prošel jsem většinu Vašich článků, které byly publikovány v Mountain Path. Shledávám je užitečné a myslím, že inspirují každého na stezce átmávičáry.
Je opravdu povzbuzující vidět, jak stále pokračujete v praxi átmavičáry navzdory všem výzvám, kterým jste čelil, i zdravotním potížím.
Mrzelo mne, když jsem se dozvěděl o pomluvách, jimž jste byl vystaven. Muselo to pro Vás být velmi bolestné něčím takovýmto projít, zejména když jste neměl ani možnost podat svou stranu příběhu. Je to smutné.
Zároveň si ale nemohu pomoci nahlížet tuto Vaši zkušenost i z jiného úhlu. Mnoho upřímných duší na duchovní stezce totiž zažívá podobné potíže jako ty, kterými jste prošel Vy. Myslím si, že to může být druh skrytého požehnání. Tím rozhodně nechci snižovat Vaše utrpení či to nějak mírnit, ale mnoho uctívatelů Bhagavana, kteří dosáhli vysokého duchovního stavu (což bylo rozpoznáno až zpětně) prošlo obdobnými obtížemi. Jako příklady mne napadají např. Sadhu Om a Annamalai Swami. Sadhu Om zmiňuje ve svém díle, že Bhagavan Ramana takovýmto způsobem vede své uctívatele a vytváří jak vnitřní tak zevní podmínky, které nás táhnou do nitra k Já. Na jedné straně je mysl jednotlivce na vnitřní úrovni přitahována k Já a na zevní úrovni se vytváří takové podmínky, které tento vnitřní vývoj podporují. Netřeba asi zmiňovat, že v mnoha případech jsou takovéto zevní podmínky protkány utrpením. „Cesty Páně jsou nevyzpytatelné“ – to je závěr, ke kterému docházím. Alespoň takto to chápu já osobně.
Prosím, sdílejte i nadále své zkušenosti s átmavičárou, tak jak to činíte doposud. Bude to velmi přínosné pro ty, kteří též kráčí touto stezkou.
Pár informací o mne:
Začal jsem svou praxi uctívání v roce 1994. Od svých 21 let se věnuji nauce Šrí Rámakrišny Paramahamsy a Swámiho Vivékanandy. Má první návštěva Ramanašramu proběhla někdy v roce 1995. Klid a mír, který jsem tam zažil, se nedají zapomenout. Ačkoliv tehdy jsem nebyl přitahován k praxi sebedotazování, ale k osobnosti Ramany Maharišiho. Ryzí vyzařování a krása Jeho tvaru mne přitahovaly velmi mocně.
Mimochodem, povoláním jsem vědec – matematik. Jsem 18 let ženatý, žiji se svou ženou a mám dvě děti (chlapce ve věku 15 a 12 let).
Kolem roku 2004 mne začala přitahovat Védanta a začala mne zajímat stezka „Kdo jsem já?“ Zjistil jsem, že átmavičára mi umožňovala odpočinout si od mých mentálních vzorců a cítil jsem při ní značnou relaxaci a uvolnění. Kolem roku 2014 mé hledání nabralo na intenzitě a od té doby, co jsem před třemi lety narazil na spisy Sadhu Oma, řekl bych, že v mém úsilí došlo k velké změně. Nyní mne sebedotazování přitahuje a pohlcuje více než kdy předtím a pomalu získává převahu nad mou dřívější praxí džapy a dhjány. Alespoň takto se mi to jeví. Zároveň v mé bytosti vystupuje velký pocit svobody a lehkosti. To vše díky milosti Bhagavana.
To bude z mé strany pro tentokráte vše,
Modlím se k Bhagavanu Ramanovi za Vaše dobré podmínky zevní i vnitřní,
* * *
Originál dopisu:
Dear Ing. Jiri Vacek,
Apologies for my delay in replying back. Due to few activities at the personal side I could not write back earlier than now.
I have gone through most of your articles published under the Mountain Path. I find it useful and think will inspire anyone on the path of Atmavichara.
It is really heartening to see your spirit in keeping up the practice of Atmavichara despite the many challenges you have faced and the health issues.
I was sorry to learn about the slander you had to undergo. It must have been very painful to go through such thing, especially when you are not even provided a chance to tell your side of the story. It is a painful thing! At the same time, I cannot help but, see your experience in another way. Many sincere souls on the spiritual path experience trouble something like that you have gone through. I also think it could be a blessing in disguise. I do not mean to downplay your suffering or attempt to pacify simply. Many of the devotees of Bhagavan who attained such exalted state ( which was recognised only later on ) had passed through such difficulties. The examples of Sadhu Om , Annamalai swami come to my mind in this regard. . Sadhu Om mentions in his work that Bhagavan Ramana guides his devotees in such way that He creates conditions both internally and externally to make one draw towards the Self. On the one hand one's mind is drawn to the Self internal plane, and on the external plane, conditions are created in such a way conducive to the inner development. It is needless to say that external circumstances turn out to be painful in many of the cases. 'The ways of the Lord are inscrutable' - thats what one can conclude. These are my personal thoughts.
Kindly continue to share your experiences of Atmavichara as you have been doing now. It will be very useful to those on the path.
Some details about me : I started on the path of devotion since 1994 , from my 21st year. I have been devoted to the teachings of Sri Ramakrishna Paramahamsa and Swami Vivekananda since then. My first visit to Sri Ramanashram was sometime in 1995. The peace I experienced then was unforgettable. Though I did not get that much attracted to Self-enquiry then. Only the personality of Ramana Maharshi attracted me so much. The sheer radiance and beauty of His form attracted me so much. BTW, I am a researcher by vocation., dealing with mathematical sciences. Married for 18 years, living with my wife and 2 children ( boys ageing 15 and 12). I got attracted to advaita vedanta around 2004. I became somewhat interested about 'who am I ?' path then. Found that , Atmavichara used to give me a good break from my mental preoccupations and I was getting good deal of relaxation from it. Quest got little more intenser later around 2014. But since I across Sadhu Om's writings 3 years back, there was a majoe turning point (I would say !). Now it is gripping me so much more than before. slowly it is getting precedence over my earlier practices of japa and dhyana. That is what seem to be happening to me. There is a feeling of great release and ease in my being. All due to the grace of the Bhagavan.
I will stop here for now.
with prayers for your well being to Bhagavan Ramana,
...........