Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Ráda bych tímto dopisem poděkovala za letošní meditační seminář a také za všechny společné meditace, které jsou pro mne vždy posílením a zároveň povzbuzením na cestě.

Velmi si vážím možnosti být na všech těchto duchovních setkáních. V dnešním uspěchaném a na matérii orientovaném světě je to jako objevit pramen na poušti.

Často se proto divím, že tuto možnost duchovního prohloubení využívá čím dál méně hledajících. Společné meditace, které desítky let manželé Vackovi s přáteli pořádají, pomáhají duchovně růst velikému množství hledajících. Mnozí díky této pomoci realizovali své pravé Já, což je tím nejcennějším, čeho zde v samsáře lidská bytost může dosáhnout.

To vše v naší zemi probíhá bez potřeby kultu osobnosti či nemístných závazků.

Jediné co se vyžaduje, je upřímná touha po Bohu a přátelské jednání. Takovýto přístup, který Jiří Vacek celoživotně představuje, je velmi ojedinělý. Je naprosto lidský, přátelský a zevně obyčejný. Vnitřně však vyzařuje To, co je pro každého z nás tím nejcennějším a co všichni odjakživa hledáme. Naši vlastní podstatu, nás samé. Nezahalené ztotožněními, nahé v Pravdě.

Je velmi nemoudré této příležitosti nevyužívat, zvlášť za podmínek, kterých se nám na pražských veřejných meditacích dostává. Svou neúčastí ochuzujeme hlavně sebe o možnost velikého načerpání světla a přiblížení se probuzení a také celé společenství, za něž má každý člen jistou duchovní i mravní zodpovědnost, ať už si to uvědomuje nebo ne.

Je to jako se vším v tomto projeveném světě. Čemu se nevěnujeme, co neposilujeme, to slábne, až úplně zmizí (pro naše uvědomování). Stejně tak oslabování ducha společenství vede k jeho zániku. V jednotě je síla platí i zde a snad ještě víc.

Proto děkuji za možnost využívat tohoto duchovního daru, který nám Bůh poskytuje, a doufám, že více přátel na stezce opět začne pečovat o chřadnoucího ducha společenství. Tolik nám toho dal, dává a může dát.

Moc nám všem přeji trvalé spočinutí v Bohu a Jeho blaženosti