Jiří Vacek - duchovní učitel

Tomáš Z.

Drazí duchovní přátelé,

nač stále dohady o tom "kdo má pravdu"? Přijměte všichni ten fakt, že každý je přitahován svou vlastní karmou pro určitou nauku. Od toho se pak odvíjí všechny další návaznosti. PRAVDU stejně není možné vypovědět slovy, nelze o ní říci, že přesně takhle zní její slovní poučka a pro všechny. PRAVDA je jenom JEDNA, ale vypověditelná dle osobnosti a stupně poznání každé osoby, takže sto lidí a sto pohledů na NÍ. Všichni se jistě shodnou na základních věcech, ale zbytek už může být rozdílný, právě dle možností a osobností, přes které přichází její "vysvětlení", přetlumočení do slov.

Jestli se tedy někomu něco nelíbí na jednom, má právo to hledat jinde, opravdu čistě jeho věc. Každý k něčemu inklinuje. Jeden by řekl, že špatnou naukou se vzdalují svému poznání a druhý by řekl, že, tato nauka je vede k přímému Poznání. Kde je pravda? Co je pravda? Pravdu vidí každý jedinec v něčem jiném, je to tak. Sto lidí, sto názorů, které vychází z momentálního poznání a zkušeností jednotlivců za mnohá vtělení. Jsou špatné, dobré? Jsou jejich a každý je vede ke konečnému výsledku: Být plně svobodný, šťastný a být Sám Sebou, žít Sám Sebou. Bude to trvat déle? Asi to tak musí být. Nač vzlykat nad ostatními a brát si tak z času pro vlastní Poznání.

Čím jsem přitahován právě já? Právě těmi polonahými mudrci. Klidně by mohli i běhat nahatí, zvlášť v Indii je vedro, či nepotřebovali mít na sobě značkové oblečení a zajímali se o jiné věci, než jak se obléci do vyhovujícího oblečení pro všechny pozorovatele z různých míst a časů. Jsem přitahován tím, co říkali, jejich naukou, životem a esencí jejich vtělení. Jestli je to pro někoho cesta zcestná a možná i vedoucí do "vroucích pekel", tak tam půjdu se všemi těmito mudrci velmi rád, bude to pro mě čest. Osobně si myslím, že to nebude až tak horké, ovšem můj názor, tedy i má karma pro pochopení duchovních pravd. Dobrá, špatná? Prostě moje, tak jako všech ostatních.

Stálé útoky a hádky nic neřeší a nevyřeší. Místo, aby lidé, kteří pochopili, že je zajímá a přitahuje jiná sféra, než "hlína", drželi při sobě, jsou sami sobě vlkem a štvou se proti sobě. Není to snad dílo sil odstředivých? Jaká by to byla duchovní síla, kdyby se dala do pohybu společně! To si ale karma světa a našeho vtělení nepřeje, proto se tvoří tolik možností a způsobů, jak si vše komplikovat a ideálně jít sami proti sobě. To je už to nejideálnější pro "hlínu". Proti duchovnímu člověku jde zase duchovní člověk, jako by nestačilo, že lidé "hlíny" nás stahují k sobě každý den, skrze naše vlastní špatné postoje, myšlenky a skutky.

Já vám nevím, četl jsem dosti duchovních knih a všude je to podobné. Vztah žáka a mistra, lidí, tedy našich nynějších forem je jasně dán a dle toho všeho napříč tisíciletími a různými kulturami to funguje stejně, a když to funguje, nač to měnit, že? Stejně tak to funguje i ve hmotné složce, při učení se čehokoliv. Žák je žákem, do té doby než dosáhne mistrovství a i poté chová mistra v nekonečné lásce a vděčnosti za ten dar Poznání a vedení, který skrze vyzařování mistra mohl v sobě samém poznat. Ano, nalezneme mistra v sobě, ale jen díky vnějšímu jsme mohli poznat vnitřní. Začít tam, kde jsme nejsilnější v pozornosti a to do světa a přivracet pozornost zpět od něj. Asi moje hloupost, ale v toto věřím naprosto. Funguje to tedy všude a stále na všech úrovních, nemám proto vůli se proti tomu bouřit. Zní mi to prostě logicky. Nemá-li někdo přímo mistra, měl ho jistě minulé vtělení, či už dosáhl samého mistrovství a tak vidí ve všech ostatních mistry, Sám Sebe a vidí rovnost Všech bytostí v rámci SKUTEČNOSTI, nikoliv individuálního Poznání. Určitě pak i vidí, že každý má to "své" a svůj čas. Výhrady, či vlastní názory jsou jistě na místě, ale vedeny pocitem, že Vše je v OTCI a pochopením individuálního rozhodnutí každé bytosti zdali cokoliv chce následovat či nechce.

Stejně tak je každý přitahován k nauce a tak i k mistrům, dle svého karmanu. V této větě je vše. Všechny druhy a barvy Boha jsou tu proto, že každý máme jiné vidění téhož. Ať se tedy každý sám a svobodně rozhodne pro nauku a postavu, mistra, kterého sám uzná jako ztělesnění jeho samého. Jestli si zvolí cestu, která se mu nezdá prospěšná, jen ze slušnosti, nudy či že touto cestou jde jeho partner apod., pak to není úplně moudré. Vše musí vycházet z upřímnosti, vroucnosti, pravosti a jen s tímto se dá opravdu postoupit dál. Nebýt jen členem společenství ve smyslu „v jednotě je síla, nechci být sám a lepší něco než nic“. V tom není upřímnost, věrnost a pravý moudrý výběr. Při prvním "zemětřesení" se to ukáže konečně samo. Svět se bude třást dál a lidé budou dále padat, stejně tak budou i "unášeni k OTCI", zaměřil bych se tak hlavně na to, abych SÁM nebyl účasten pádů, ale byl "unášen".

Radujme se z nám blízké nauky a respektujme jiné názory, jsou tu proto, že tu jsou lidé, kteří je poslouchají. Vše má tedy smysl. Nikdo vás nedokáže omezovat v tom, abychom tam uvnitř vyznávali to, co chceme. Zevně se tak často děje, ale vnitřně jsme svobodní. Když nikdo nebude naslouchat jedné nauce, tak zanikne. Dokud tady je, ba i nespásná, musí tu být lidé, pro které je z určitého hlediska zajímavá a důležitá. Nač se zaobírat, zda je pro ně spásná, či ne? Praktikujme všichni to, co nás přitahuje a tak to bude pro nás samé to nejlepší. Jde o vývoj, který nelze předběhnout. Praktikujme, ale hlavně opravdově s láskou, věrností, upřímností a výsledky se dostaví samy a dle ovoce poznáme strom. Budou-li výsledky špatné, či žádné, tak změníme "postup/přístup", budou-li dobré, nač cokoliv měnit?

S pozdravem všem

Tomáš Z. , 27.4.2015