Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Vážený pane Vacku,

Moc děkuji za Vaše drahocenné rady a velkou duchovní pomoc na našem malém minisemináři s přáteli v Krkonoších. Hodně jsem na Vás myslel a zároveň cítil, že jste tam v Duchu s námi. Meditace měly velikou sílu.

Nejvíce se „mi“ dařily ranní meditace, kdy je mysl ještě klidná po spánku a plná síly. Po střídavé pránájámě následovala jako obvykle meditace, kdy jsme spočívali jako vědomí nad hlavou, pod nohama a následně jsme obě centra spojovali se současným zpředmětněním našeho těla i celého světa. Uvědomoval jsem se jako vědomí samo sebou existující, ničím nedotčené, rozlišené, svobodné, existující pro sebe sama. Svět jakoby plul ve vodě tohoto vědomí.

Po čtyřech dnech se tato meditace ještě prohloubila. Centrum mého vědomí se ještě více rozlišilo od světa a hlavně od těla a mysli. Díval jsem se na své tělo a uvědomoval si, že je plné vásán, tužeb a energií poutajících mne k tomuto světu. Jakoby bylo jedna velká zhmotnělá vásánová koule. Jejich silou jsem byl velmi překvapen. Uvědomoval jsem si, jak jsou mé touhy po prožívání světa obrovské a má touha po Bohu tak malá...

Byl jsem na jednu stranu velmi smutný, když jsem zahlédl, kolik práce mě ještě čeká. Na druhou stranu jsem byl velice rád, že mi to bylo umožněno vůbec zahlédnout. Jedině tak může člověk na stezce postoupit dále.

Zůstal jsem tedy ještě nějakou dobu tak, dokud se aktivní energie podvědomí nerozpustily a dokud se mysl neuklidnila. Díky tomu se nyní cítím lépe, volněji a meditace jde zase o něco snadněji.

Ověřil jsem si tímto opět pravost „Vaší“ stezky: sebe si vědomý pozorovatel, rozlišený od všeho projeveného, který si současně vše projevené uvědomuje, je nejlepší způsob, jak rozpouštět naše ego. A pokud máme ego a chováme touhy poutající k tomuto světu, tak se budeme muset opět narodit.

Děkuji Vám moc za Vaši obrovskou duchovní pomoc, za nauku a její dokonalé podání, kterému nic nechybí a ani nic nepřebývá.

Z celého srdce přeji hodně zdraví a lásky.

Váš,

K.B. , 16.08.2016