Jiří Vacek - duchovní učitel

Martin

Drahý Mistře,

Na poslední Morávce jste mně svou promluvou opětovně motivoval k většímu hloubání nad mým charakterem a morálními hodnotami.

Po několika uplynulých měsících zkoumání docházím k nepřekvapivému, ale o to silněji procítěnému, závěru, že, přesně jak to říkáte, vzhledem k zmateným standardům zevního světa, člověk, opravdu může získat správné návyky a morální kvality jen ze správné duchovní praxe, spásné literatury a společnosti duchovně pokročilých.

Když jsem si to tak různě procházel, uvědomil, jsem si, že opravy chyb v mém chování či přístupu povětšinou proběhly a probíhají na základě popudu od Vás, za což Vám tímto moc děkuji. Vím, že, ačkoliv to bylo Martinovi často nepříjemné (nebo spíš právě proto), že jste mi tím ušetřil spoustu problémů a utrpení.

Ostatně, odkud by vlastně člověk standardy byť i tzv. elementární morálky měl vlastně získat než od duchovního mistra, pokročilých či spásné literatury? Vždyť vše ostatní, co je převzaté od naší rodiny, přátel, společnosti či se přenáší z minulosti, jsou v podstatě jen návyky, a to jestli jsou dobré či špatné, bývá bohužel často spíše jen záležitostí naší dobré či špatné karmy než opravdového pochopení, proč je to či ono dobré či nikoliv.

Ve chvíli, kdy se toto pochopení v mém nitru opět rozsvítilo, ve mně proběhl i takový vjem či poznání, že veškeré dobré zásady morálky v celé historii lidstva opravdu vždy přináší jen duchovní mistři či alespoň duchovně pokročilí, prostě Boží poslové, a v průběhu věků se pak ten jejich odkaz lidmi různě pokřivuje a když už je ten úpadek hodně veliký, tak se objeví další Boží posel, který těm, kteří trpí a trpět již nechtějí a kteří touží po skutečném řešení, opět přináší pravou nauku a s ní i pravou duchovní morálku, praktickou i spásnou zároveň.

Moc děkuji, že jste se jako Boží posel zjevil v mém životě a že mně s přesností a trpělivosti sobě vlastní neustále vedete k nápravě mého charakteru a k Bohu.

V současné době, opětovně ale silněji než kdy dříve, prožívám fakt, který nám tak často opakujete, že se v mé bytosti prostě nedá ničemu věřit a neustále se musí zkoumat, co nám to vlastně do vědomí vstupuje a proč a tak či tak si od toho držet odstup, jinak už se člověk zase veze. Jen tentokráte toto zkoumání má díky předchozím kontemplacím vždy nějaké morálně-charakterové zabarvení, což dost často doslova bolí, když člověk vidí čím vším vlastně ubližuje sobě i druhým, aniž by si toho byl vůbec vědom. Ale je jasné, že jinudy opravdová očista nevede ani vést nemůže. A to, že pak toto zesílené zkoumání mého charakteru značně zesiluje a pročišťuje i mého pozorovatele a umožňuje mi snazší a lepší odstup od mé bytosti, tu asi ani psát nemusím.

A tak opět zkoumám a prověřuji i úplné základy svých úvah, postojů a mentálních procesů a takto je vlastně objevuji znovu. Zároveň tím, jak v sobě člověk nachází další a další nepořádek, nelogičnosti a nedomyšlenosti (bráno z pohledu spásné nauky), se ve mně aktivuje větší touha po změně a tedy Bohu, což mně potěšilo asi nejvíce a za což Vám opět moc děkuji neb touhy po Bohu není nikdy dost.

Zřejmě teď díky tomu občas působím jako buran či pomalejší člověk neb se v každé situaci snažím kontrolovat, jestli je daná reakce, jež se ve mně zvedá, a její morální parametr ve mně vůbec ještě platný, pokud kdy vůbec správný byl. Ale vrátilo mi to, zatím alespoň částečně, jistou vnitřní čerstvost, kterou si pamatuji, že jsem míval, když jsem s praxí začínal, a kdy na mě argumenty typu, že se něco takto a takto dělá třeba 200 let, protože je to prostě tradice a že to tak dělají všichni, nedělaly žádný dojem, ale vždy mě to vedlo k tomu zkoumat oprávněnost daného zvyku či vzorce chování.

Moc Vám a Bohu za to děkuji, neb právě tuto vnitřní čerstvost jsem po cestě nějak ztratil, a cítím, jak ožívám a sílím každou minutu, kdy se mi díky tomuto druhu zkoumání a hlavně díky Vašemu působení tato vnitřní živost vrací.

Vím, že to, co jsem tu napsal, není nic nového, co by jste nám již v nějaké formě nesčetněkrát neřekl či nenapsal Vy sám, ale pro mě je převratná nynější síla tohoto pochopení, která mě vpravdě oživuje. A tak bojuji, aby to každým okamžikem sílilo a neupadalo.  

Moc Vám děkuji prostě za vše

Martin, 20.7.2011

PS: teď právě (zase a zase dokola) poslouchám Vaši přednášku Osud a charakter – kolikrát jsem to již slyšel a stejně není poslech, aby tam člověk nenašel nějaký svůj rest, což, předpokládám, tak bude až do konce stezky.

Moc děkuji, je to opravdový poklad, stejně jako Vy.