Dopis Jiřímu Vackovi
Martin Čapek
Psáry, 22. 11. 2015
Vážený pane Vacku,
se zájmem jsem si na webu přečetl příspěvky „Tajemné duchovní srdce“ a „Vše, co je jedině opravdu nutné, je láska.“ V návaznosti na tyto články bych Vám rád napsal o svém zážitku z pátku 20.11.
Často po práci odpočívám stylem, že vleže na posteli tělesně relaxuji a u toho medituji. Jsem na to zvyklý, takže u toho neusínám. Jako obvykle jsem si prošel celé tělo jako při vnitřní pránajámě a sjednotil je s Vědomím. V tomto stavu se na okamžik objevila vize krásné zářící ženy a stav uvědomování ve Vědomí začal přecházet do Vědomí v intenzívní Lásce a štěstí. Celý prostor Vědomí se stal i Láskou. Bylo to velmi krásné a příjemné. Bylo to potvrzení faktu, že Bůh je ve Vědomí i nekonečnou Blažeností a Štěstím. Je to to štěstí, které všichni tak moc chceme, aspoň já ano, které je nepodmíněné a v ustálení snad, doufám v to, i samovolné.
Vlastně zde jedna podmínka určitě bude, jak nám opakovaně píšete – Vědomí nám zřejmě může dát lásku jen tehdy, když my sami jej intenzívně milujeme nebo po jeho lásce toužíme.
Srdečně Vás zdravím do nemocnice a přeji, abyste se co nejrychleji mohl vrátit domů.
Martin Čapek