Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Vážený pane Vacku, drahý mistře,

Rád bych se s Vámi podělil o zážitek, který se mi přihodil právě před chvílí.

Jako obvykle ve středu jsem se účastnil meditace u svých buddhistických přátel. Jako vždy, prováděl jsem „naši“ átmavičáru. Snažil jsem se o uvědomění vědomí v celém prostoru společenství.

Ke konci meditace se má mysl pročistila a uklidnila a vědomí se rozzářilo. Od té doby je přirozeně ve všem a vším, přesto rozlišené, a spolu se světem tvoří celek. Vzájemně se doplňují.

Když jsem přijel domů, bylo kolem půlnoci. Jelikož meditace šla stále sama od sebe, tak jsem toho využil a zůstal proto asi ještě hodinu v autě. Zavřel jsem oči a plně se pohroužil do sebe sama. V tu chvíli přestalo existovat vše - svět, tělo, myšlenky, zbylo jen Já. Samo sebou zářící, vědomé, čisté, jako jedno bez druhého. Tělo bylo plně bdělé a přesto jakoby ve stavu hlubokého spánku. Nebylo nic, než Já...

Z celého srdce Vám děkuji za Vše, za to, že na mne myslíte a za to, co Vše pro mne děláte. Vždy, když mám nějaký duchovní zážitek tak myslím na Vás...

Mějte se krásně,

Váš,

K. , 04.02.2016