Dopis hledající
hledající
Milovaný Mistře,
ráda bych Vám moc chtěla poděkovat za seminář na Morávce. Doposud byl pro mě asi tím nejlepším a nejzajímavějším seminářem. Nejlepším proto, že jsem první turnus měla možnost sedět přímo proti Hynkovi a upřímně řečeno, sedět proti Mistrovi takové kapacity je na vlastní meditaci velmi znát. Vědomí se pozvolna začalo projasňovat a prohlubovat a tak jsem měla možnost zažívat stavy, ve kterých jsem pouze „byla“. S pozorností ztotožněnou s Vědomím mě bylo jedno co se děje s tělem či okolím. Jediné, co mě zajímalo vracet se zpátky do tohoto stavu . Jen jsem se na chvilku vrátila do těla, už jsem se snažila být zpátky ve Vědomí. Naprosto jasně jsem si uvědomila ten rozdíl – být ztotožněná s tělem a myslí a na druhou stranu být svobodná a neomezená na tělo. Takže to mám zpečetěné: do konce tohoto života chci usilovat právě o tuto svobodu.
Ačkoliv to asi nedávám moc najevo, ale jsem Vám moc vděčná, kolik mojí osobě věnujete pozornosti. Milostí jsem se velmi brzo dostala na soukromé meditace u vás doma. Za dob studií jsem k vám směla chodit i 3x týdně. Velmi často jste si se mnou povídal a já koncem jednoho léta pocítila, že ze mě spadl jakýsi balvan nečistot. Je mi jasné, že se to podepsalo na Vašem zdraví. Některé okamžiky strávené ve Vaší blízkosti si budu pamatovat asi pořád. Nejvýraznější byl asi ten úplně první, kdy jsem na jedné z prvních veřejných meditací za Vámi přišla s nakresleným portrétem. Asi bych dobrovolně za Vámi nešla, ale kamarád mě k tomu přinutil. Bylo to zvláštní setkání. Vy jste seděl v předsálí a já váhala, zda za Vámi jít či to nechat plavat. Náhle jste se mě podíval do očí a koutky úst se Vám obrátily do širokého úsměvu. Tehdy jsem z přílivu Světla měla poprvé vhled do minulosti. V tom ultrakrátkém okamžiku jsem hodně pochopila. ..a Vy dodneška máte ten portrét vystavený v obývacím pokoji. Vždy, když ho vidím, tak si na tenhle okamžik vzpomenu.
Pro mě jste a navždy zůstanete tím nejlepším Mistrem, jakého jsem si mohla přát.
Poslední dobou mě trochu mrzí, co se děje ve společenství. Ale opravdu jen trochu, neb vy sám jste někde napsal, že takovéto věci se u duchovních lidí bohužel stávají. Spíše v tom hledám poučení pro sebe. Každý jsme tu sám za sebe a jestli někdo každý týden čerpá pomoc na meditaci např. od Hynka a pak se při prvním problému otočí proti němu nebo jej dokonce pomluví, pak se to tomu člověku musí zákonitě vrátit. A protože se snažím v rámci mých omezených možností co nejvíce přiblížit k Bohu, pak se o to více modlím za rozpuštění pýchy, nenávisti a ostatních špatných vlastností, které bohužel vlastním a které by mě mohly ze stezky shodit. A to opravdu nechci.
Bůh se mnou..s námi..
S láskou a nekonečnou vděčností.
H.