Jiří Vacek - duchovní učitel

Pavel Hrtoň

Vážený pane Vacku,

děkuji Vám za nedocenitelnou pomoc, kterou nám poskytujete. Děkuji za nauku, knihy a především za působení milosti při společných meditacích. Zvlášť Vám také děkuji za opakování pravd ve Vašich knihách i na setkáních. Některé výroky jsem přečetl nebo slyšel na CD snad 100x a myslel jsem, že jim rozumím nebo jsem i nerozuměl a přijímal jsem je do doby než jsem je při vlastním prožitku dokázal hlouběji poznat a stále lze v nich nalézt hlubší pochopení.

Již několik let se účastním společných seminářů a meditací a mám  nutkání Vám napsat dopis. Napsat o tom, jak jsem tápal než mi byla dána milost setkat se s Vámi a jak moc velkou pomocí toto pro mě je, i když to se nedá slovy vyjádřit. Nechtěl jsem psát o svých zážitcích, aby to nevyznělo jako vychloubání, ale když jsem se dočetl ve Vašem životopise, že je rád čtete, několik pro mě podstatných napíšu.

Nejdříve krátce o mém tápání a hledání. Na základní škole, pokud se nepletu v páté třídě, jsem se poprvé setkal s jógou. Začal jsem navštěvovat jógu v denním životě, kde jsme pod vedením stoupence p. Eduarda Tomáše cvičili především asány a trochu pránájámy. Kromě toho jsem občas praktikoval meditace, hlavně podle buddhistického postupu, se kterým jsem se setkal o pár let později. Nevěděl jsem proč, co je jejich cílem, později jsem přijal za cíl špatně pochopený Buddhův výrok - rozplynout se v nicotě, zemřít, přestat zcela existovat, protože pobyt v tomto světě mi připadal poměrně často jako nesnesitelné utrpení.

Po cvičení jsem se nějakou dobu cítil dobře a byl jsem nabitý energií, to ovšem mizelo a výsledky mě neuspokojovaly. Asi v osmé třídě jsem začal jógu cvičit dvakrát denně, abych stav udržel, asi hodinu ráno a hodinu večer, spíše ale dvě hodiny, to nám bylo říkáno, cvičit alespoň jednou lépe dvakrát denně.

Z asán mě začaly bolet záda, hlavně krk. Začala se objevovat celá řada neobvyklých schopností nebo zážitků, aby to neznělo tajemně např. vystoupení mimo tělo, ovlivňování počasí, čtení myšlenek apod. Tyto jsem považoval za nebezpečné  pro možnost ulpění na nich a podle Buddhova výroku za plýtvání energií před dosažením osvícení, což pro mě nebylo nic jiného než úplné zaniknutí v nicotě - to pro mě někdy bylo i depresivní.

Cvičil jsem také nelpění - vybavoval jsem si všechna přání, předměty a také lidi, na kterých bych mohl lpět a ty jsem nechával rozplynout v nicotě. Následná meditace spočívala v zastavování myšlení, se zavřenýma očima jsem pozoroval prázdnotu před očima v jednom bodě  nebo dech, hlídal jestli myslím nebo nemyslím. Nemyslet jsem vydržel minuty, později desítky minut. Za největší nebezpečí jsem považoval pocity blaženosti nebo euforie a také vize, kvůli možnosti ulpění na nich. Později jsem se setkal s informací, že mozek myslí vždy a musí myslet, aby tělo dýchalo nebo probíhaly další procesy v těle. Rozhodnutí padlo: alespoň na chvíli to musím zastavit úplně, bez dechu vydržím. Soustřeďoval jsem se i na mozek, aby nemyslel vůbec nijak. Při jednom pokusu jsem ležel, najednou jsem přestal vidět, v uších pískání a v hlavě tupá velká bolest a nemohl jsem se hýbat. Prosil jsem Ježíše o pomoc, potom jsem viděl tělo shora, po delší době mi bylo pomoženo, vrátil jsem se do těla, potom se mohl hýbat (vstal jsem) a nakonec i vidět.

Tento zážitek mě dost znejistěl, co dál. Soustřeďoval jsem se více na vysílání lásky s přáním: „Nechť jsou všechny bytosti šťastné“. Neviděl jsem prakticky žádné výsledky - zastavování mysli mi připadalo mechanické a nic neměnilo, energie těla i mysli se nabíjela a opět vybíjela, stav mimo tělo byl docela obyčejný někdy příjemný stav, byl jsem stejný jako v těle, ale bez těla.

Na střední škole jsem značně polevil. Po třetím opakování čtyřletého cyklu jógy v denním životě, který byl prakticky vždy stejný, jsem se rozhodl pro změnu a začal jsem navštěvovat tantru a jógu ve sdružení Rezonance, kde se objevily i pojmy jako sublimace, trasmutace či vědomí. S vysvětlení, co je Vědomí, jsem se nesetkal a zůstalo to, pro mě jenom teoretický pojem.

V té době jsem také prošel celou řadou nauk či technik jako moderní psychoanalýza, tracking, čchi-kung, second birth, holodynamika, ligvistické programování, regresní terapie a  spousta dalších. Všechno to bylo hlavně hledání. Duchovní vývoj jsem považoval za nekonečný a také bez konkrétního cíle. Bylo to hlavně hledání a jsem nesmírně vděčný za to, že jsem se setkal s Vámi a Vaší naukou a našel jsem. Nastala změna, hledání se změnilo na usilování.

Na Vašich meditacích jsem se snažil obrátit pozornot k sobě a uvědomit si sebe. Na druhou Morávku, kterou jsem navštívil v roce 2007, jsem přijel odhodlaný všeho se vzdát a maximálně usilovat. Při meditacích jsem obracel pozornost na sebe, snažil jsem se s velkou silou se uvědomovat ani na chvíli nepolevovat. Měl jsem také velkou touhu po poznání, meditoval jsem i ráno od šesti nebo 7 hodin, v poledních pauzách a večer do 10ti hodin nebo 11ti hodin.

Veškerá síla z mého těla i mysli byla čerpána na obracení pozornosti, dokonce i sexuální síla byla naprosto vyčerpaná. Při společné meditaci jsem opět takto usiloval, aby milost mohla působit, krátce postup pozorovatele a potom udržování pozornosti k sobě, používal jsem také tantrický cvik - zatínání a uvolňování svalů konečníku a pohlaví, aby kundaliny byla směrována páteří dovnitř a nahoru nad hlavu. Síla byla jako pohon, který mi pomáhal udržovat pozornost obrácenou k sobě. Oči jsem měl otevřené a viděl jsem, jak se Váš pohled blížil ke mně. Krátce před tím, než na mně spočinul, jsem se propadnul a obrátil se dovnitř. Nic vnějšího jsem nevnímal, nevím, jestli jsem měl oči otevřené nebo zavřené. Naráz a s plnou intenzitou jsem se uvědomil jako Vědomí Já jsem. Najednou jsem byl Vědomí Já jsem. Na začátku jsem krátce vnímal, jak se veškerá síla u kořene první čakry obrací dovnitř ( trychtýř síly, který tryskal ven se obrátil a stočil dovnitř ) a je zavedena do sušumny. Prakticky ve stejný okamžik má pozornost v hlavě byla jakoby vytažena nahoru a hlavně dovnitř k sobě, bolest v hlavě a velké úsilí zmizelo, doslova jsem se obrátil naruby. Byl jsem vtažen do sebe, spočíval jsem jako Vědomé Já, které naprosto žhnulo s obrovskou intenzitou, byl jsem sebe si vědomé Vědomí, byl jsem si naprosto jistý, že jsem to Já, Já jsem toto Vědomí. Rouška tajemství odpadla a věděl jsem kam směřuji, co hledám, mé pravé Já bylo odhaleno. Naprosto přirozené, jediné pravé Já, které tu vždy spočívalo, ale bylo zastřeno. Po nějaké době se objevil jakoby průzor v prostoru hlavy, kterým jsem začal pozorovat svět. Byl jsem v celé místnosti, ale v jiném rozměru, Já jsem byl skutečné Já a vnímal jsem svět tam. Tento zážitek byl pro mě naprosto zásadní a děkuji Vám za milost a Vaše působení. Změnil mé hledání na usilování, najednou jsem skutečně věděl, o co usiluji.

Odpoledne jsem se střídavě držel ve Vědomí Já, ovšem s menší intenzitou nebo v pozorovateli. Nechtěl jsem tento stav opustit a večer jsem si přál neusnout. Ležel jsem na posteli na zádech, mysl byla unavená a ospalá, jakoby začala upadat do zapomění a do spánku. Dokázal jsem se od toho rozlišit ve Vědomí nad hlavou, které unaveno není. Bez mé větší pozornosti najednou mysl přecvakla a byla ve spánku, v jiném světě, zdál se jí sen. Zvláštní bylo, že Já jako Vědomí jsem byl nad tělem, viděl jsem tmavou místnost i tělo shora a současně jsem v prostoru hlavy viděl sen, který se tam odehrával. Uvědomování se přesunulo do hlavy, odkud jsem viděl tělo, pozoroval jsem jeho dýchání a současně i sen v hlavě. Tělo i svět zmizel a dál jsem vnímal svět snu i sebe, vědomě jsem snil. Dokázal jsem ovládat sen, rozhodnout se co tam budu dělat nebo pozorovat, nebyl jsem v jeho moci. Asi po 15 minutách jsem ztratil vědomí sebe a usnul jsem, zapomněl.

V dalším dnu jsem nedokázal stav Vědomí navodit ani jsem si někdy nebyl jistý nebo nevšimnul, že jsem vypadnul třeba i z pozorovatele. Přenesení do Vědomí bylo podobné jako ve snu, krátké cvaknutí a byl jsem nad hlavou a uvědomoval se, ale nebylo to zdaleka tak intenzívní, bylo to vědomí bytí oddělené od těla.

Naštěstí jsem byl na pokoji s pokročilejším hledajícím, který dokázal rozpoznat, zda se někdo nachází v Já. Ptal jsem se ho na několik osob např. i z důvodu, abych věděl, pod jaké vedení přešli někteří mí přátelé ze sdružení Rezonance, které opustili. Krátce jsem mu popsal poustevníka, který je nyní vede. Žije v Egyptě jako poustevník a jde stezkou alchymie i jógy ( pokud si správně vzpomínám, tak i znovuobjevení staré egyptské alchymie a využití vlivu energií, která odtud stále proudí). Spolubydlící řekl: „Jak teď o něm mluvíš, tak cítím, že on je v Jáčku“. A já jsem to skrze něj jasně pocítil také a byl jsem i rád, že mí přátelé jsou pod dobrým vedením. Chvíli jsem mluvili a řekl mi: „Třeba ty jsi teď v Já, uvědomuješ si to?“ A já jsem to pocítil jasně opět i skrze něj a uvědomil se silněji a řekl: „Ano, teď jak to říkáš, tak si to uvědomuji“, Opět bytí vnímá sebe jako jako bytí nad hlavou oddělené od těla. Asi o rok nebo dva později jsem si připadal skoro jako Sengupta, o kterém píšete ve svém životopise. Díky milosti Ramana Mahárišiho prožil silný prožitek Vědomí Já a jak sám uváděl, po zbytek života se snažil tento stav opět navodit. Po nějaké době jsem totiž na slabší prožitky Já zapomněl a měl jsem snahu znovu navodit pouze intenzívní stav uvědomění, což bylo spíše hledání než usilování a prohlubování. Povzbudivé pro mne bylo, že jsem ve Vašich knihách nalezl informace, že i prožívání Já může mít slabší intenzitu.

Druhý silný prožitek se dostavil asi o den nebo dva později na semináři Morávky. Zpočátku jsem si nebyl jistý, jestli se jednalo o zážitek, který by se  "měl" na stezce vyskytovat, později jsem obdobný popis prožitku nalezl i ve Vašem životopise. Po silném prožiku uvědodomění Já jsem na společnou meditaci přišel s přáním zemřít, odevzdat vše  a spočívat ve stavu silného uvědomění Já trvale. Dopoledne jsem silně usiloval, ale výsledky se nedostavovaly. Snažil jsem se obracet pozornost k sobě a ponořit se do sebe, jakékoliv myšlenky nebo pocity jsem se snažil pozorovat a nechytat se jich, vracet se k sobě.

Při dopolední meditaci jsem začal být vtahován dovnitř, myšlení ustávalo, ale ne zcela, pociťoval jsem velmi intenzívní blaženost a radost a sílu, která byla nademnou. Vnitřně jsem viděl bílé intenzívní světlo, s kterým jsem byl sjednocován jakoby vtahováním do něj, snažil jsem se mu odevzdat, aby si mě vzalo. Světlo začalo sestupovat a obrovská intenzita síly se zvětšovala, silný tlak a bolest v hlavě, také strach, mysl byla tlakem zastavena. Cítil jsem obrovskou sílu, která tlakem drtila celé mé tělo, její síla by rozdrtila každý atom v mém těle, naprosto překračovala sílu hmoty. Snažil jsem se s ní sjednocovat, tlak byl nesnesitelný, mysl naprosto neschnopna ničeho, vyslovil jsem poslední myšlenku, aby to přestalo. Tím byla možnost myšlení ukončena, myslet nebylo možné, tlak se ztupňoval, světlo sestupovalo dolů, to jsem vnímal z odstupu. Přiblížila se ke mně světelná koule o průměru 3 až 4 metry, která s obrovskou intenzitou zářila, až mi to připadalo, že mé tělo to již nevydrží a je ničeno. Až po několika vteřinách , zřejmě jako důsledek mého předchozího přání to polevilo a zářící koule opět začala ustupovat nad hlavu a tlak polevoval. Ještě příští den zůstala silná blaženost a radost. Nevěděl jsem, co si mám o zážitku myslet, napadlo mě, že to byl Atmán, což je do dnes jediné. Intenzitou byl ovšem tento stav významný a ujistil mě o moci vědomí a jeho síly i její existenci.

Asi o rok později jsem se snažil pochopit otázku, jestli je tento svět reálný nebo klam, iluze či něco jiného. Jako myšlenka nebo názor to pro mě nebylo ani důležité, ale potřeboval jsem to vědět, abych správně prováděl stezku a neplýtval třeba síly uvědomováním nebo pozorováním světa, pokud je neskutečný. Ve Vašich knihách jsem četl o jeho podmíněné existenci, ale nedokázal jsem to pochopit, poslouchal jsem často CD s Ribughítou, hledal jsem také co zbyde ze světa, když vše je Brahman.

Při meditaci v Brně jsme ve druhé části poslouchali CD s Ribughítou. Díval jsem se na kachličky a zdálo se mi, že se pohybují, místo kam jsem se podíval ani nezářilo, ani jsem neviděl Já v předmětech, ale bylo deformované, jako by se deformoval prostor, podobně jako průzor, kterým jsem byl dříve vtažen do Já či obrácen dovnitř. Bylo to jako vnímání  ještě další reality v tom místě. Při dalším poslechu CD jsem vnímal svět shora nad hlavou  a byl od něj odtažen. Následně jsem byl vytažen vysoko nad svět, s velkou intenzitou jsem se prožíval jako neomezené Já, prožíval jsem se jako vysvobozený, toto Jsem byl skutečně Já a svět jsem pozoroval jako malý v sobě, viděl jsem jej z velké výšky. Já jsem byl všude, naprosto spokojen a nic dalšího jsem nepotřeboval, jako by zmizel klam, který tu byl. Svět byl malý, naprosto nevýznamný, pokusil jsem se od něj odtáhnout pozoronost zcela, aby zmizel, ale nešlo to.  

Svět jsem vnímal jako neskutečný v tom smyslu, že hmota nebyla hmotou, nebyla ani nějakou energií, celý svět byl jen obraz, Já jsem byl za světem, před světem i nad světem a skutečný, svět byl jako film promítaný na plátně Jáství ( to je asi nejpřesnější vyjádření, které znám). V porovnání s vnímáním světa jako hmoty, mi tento pohled připadal jako, že svět je jen sen, iluze, klam. Krátce po prožití tohoto zážitku mysl začala pracovat a běhalo v ní spoustu buddhistických výroků o neskutečnosti světa. Prožitek jsem dříve zaznamenal těmito slovy: „Poslech Ribughíty, v průběhu meditace prožitek Brahman, svět neskutečný, tady Já, tam nic. Po prožitku vnímáno jako: svět je myšlenka udržovaná silou, jako sen nebo jako myšlenka v mysli, kdykoliv ho lze vypnout, neexistuje je nereálný, není žádné dosahování, protože není nikdo, kdo by mohl dosahovat. Lidé neexistují, je to pouze změť myšlenek, potřeb, hněvu, který také neexistuje, role, které nikdo nehraje, jsou sami o sobě a dají se vypnout. Je trapné, že je udržujeme pouze silou pozornosti, protože je považujeme za reálné. Když je vypneme, myšlenka zmizí, svět zmizí, nic po nich nezůstane, žádná minulost, žádný čas,  nikdy neexistovaly“.

Ještě dlouho po tomto zážitku jsem se vnímal jako osvobozený od tohoto světa, od klamu, že jsem jím a se světem ztotožněný a v něm pohlcený.

Zážitky jsem popsal, tak jak jsem dokázal vnímat a pochopit a také podrobněji i pro svou potřebu, protože někdy detail dokáže v dalším pátrání a usilování pomoci. Jako třeba v popise zážitků Petra Kouby, který uvadíte v životopise a je v něm uveden i postřeh, jak vnímal rozdíl mezi Jednotou se zahrnutím světa a bez, což také velmi výstižně popisuje p. Krutina v článku tantrická stezka poznání sebe 2.díl.

Tyto zážitky byly ojedinělé a nezůstala mi schopnost se vracet do Vědomí ze své vůle. Usiluji nadále zejména o očistu charakteru  a obracení pozornosti k sobě, sil je potřeba opravdu hodně, bez působení Milosti by to nebylo možné.

Děkuji Vám, že se za nás obětuje při společných meditacích, za Vaši pomoc i zájem o jednotlivé hledající. Také děkuji za Vaše knihy, skládal jsem si dříve vlastní obraz světa a jak co funguje, nikdy jsem ani nedoufal, že existují, knihy, kde je to srozumitelně a jasně napsáno. Často, když pátrám po odpovědi na otázku, tak mi to opět připadá až neuvěřitelné, že se nemusím pídit po odpovědi roky, ale jsou tady knihy, kde jsou odpovědi uvedeny. Děkuji také Hynkovi, který je nám obrovskou pomocí při společných meditacích v Olomouci, panu Krutinovi za jeho články i působení a všem ostatním, kteří nám pomáhají při společných meditacích.

Spočívejte v blaženosti bez nejmenších stop  myšlení