Jiří Vacek - duchovní učitel

hledající

Vážený pane Vacku,

tolik děkuji za Vše v poslední době. Když něco odpadne, dějí se zázraky.

Přiznávám, že mi bylo líto, že Vám nemohu být blíž. Myslela jsem na úsilí, a že se vše časem spraví…nebylo to ono. Až po týdnech mi došlo, že usilovat sám, bez otevírání se Mistrovi a tedy i Bohu, nejde. Pak mi byl jako by živě a jasně ukázán vztah Mistr – žák. Je to cesta až do konce, je to mocné niterné pouto. Jak se projevuje navenek, je opravdu na Bohu.

Po pár dnech „přišlo“ kratinké setkání s Vámi. Děkuji, děkuji.

Těch pár minut ve Vaší Přítomnosti se nedá popsat slovy… jaká mocná síla Požehnání to je, když vede žáka k dalšímu dlouhodobému úsilí a jako by ho poponáší na cestě…co víc si přát než Milost Mistra, otevírání se Jeho působení, Milosti pochopení a následování Jeho nauky.

Začala jsem jasněji a silněji i laskavěji vnímat Vaši Přítomnost během meditací i během celého dne.  Starší zážitky s Vámi ožívaly.

Následovalo týdenní setkání s přáteli. Všichni jsme cítili, že jste s námi. Byl to týden plný klidu a míru, radosti. Často jsme hluboce utichli a pak nebylo pochyb… slova nestačí. Děkuji, že mohu být takto s Vámi.

Z celého srdce děkuji,

T.

P.S.: Když čtu Vaše texty a při čtení začne „vystupovat“ to o čem píšete a znovu a znovu začnu něco chápat, něco prožiju, pak opakovaně žasnu nad tím, co prostřednictvím podávané nauky dostáváme. A přitom bez důvěry bychom to nikdy nepoznali, protože až následováním se nám všechny tyto drahokamy odkrývají. A jak říkáváte, nemá to konce.

Mám neskonalé štěstí, že mám také tuto „možnost“.