Dopis - poděkování za Morávku
Pavel Růžička
Dobrý den. Předem bych chtěl moc poděkovat za duchovní podporu a prohloubení na právě minulém meditačním semináři na Morávce...díky za celou naši rodinu.
To slovo "prohloubení" je výstižné, protože jsem se opravdu dokázal uvědomit v hlubším a déle trvajícím vědomí sebe v pozorovateli. Který vždy vykrystalizoval jakoby v proud sebe sama po velkém a usilovném zaměření pozornosti na něho (sebe) s pomocí očisty a utišení mysli pránájámou. Vysledoval jsem, že je potřeba střídat usilovné "vlamování" se do Já s pokornou a bdělou odevzdaností k němu - jakožto k Bohu...
Kolikrát to člověk čte v knížkách pana Vacka, ale až se to pak opravdu děje poznává jaké klenoty to v poučení máme,...jaké jemné niance v práci s pozorností máme v těch poučeních postřehnout,...často se tak neděje - k naší škodě.
Při jedné z meditací, byla to pránájáma, se u jednoho z účastníků projevovaly velmi silné zevní krija.
Vzpomněl jsem si na 90. léta, kdy jsem se asi po dva roky pravidelně účastnil víkendových seminářů holotropního dýchání...Proces očisty v sezení holotropního dýchání se projevuje velmi podobně, je to podle mne totéž co krija...dokonce i tam nás zkušení průvodci nabádali k postoji pozorovatele k často bouřlivým tělesným a citovým projevům...Ovšem jeden a právě zásadní rozdíl zde je..A to ten, že na semináři h.dýchání nám nikdo nikdy nezdůraznil co je to ten pozorovatel..co je to to, co pozoruje vlnící se pránu v těle..a vůbec si vlastně ani nevzpomínám, že by nám tam kdy někdo přímo zdůraznil, že nejsme tělem...Natož abychom se v tomto kontextu obraceli pozorností k samému pozorovateli nebo k Bohu.
Dnes mi to přijde stejně nepochopitelné, jako například pomíjení významu pozorovatele v budhismu - jak o tom nedávno vyšlo CD od pana Vacka jm. "Pozorování a soustředění na pozorovatele".
Samozřejmě vše je odvislé od duchovní kvality představeného každé duchovní školy..tenkrát byla vedoucí naší skupiny paní Dr.Zdena Kmuníčková i vzhledem k tomu, že nás také navštěvoval a pomáhal s vedením sezení bratr Stanislava Grofa - Pavel Grof, to svědčí o jisté kvalitě...
Nicméně již tehdy jsem se seznámil se stezkou Átmavičáry a panem J.Vackem a bylo pozoruhodné, jak se například paní doktorka k mému zájmu o knížky pana Vacka stavěla odtažitě...
Je zajímavé, jak je přímá átmavičára, je-li někým zasvěceným připomenuta v nějakém duchovním systému, který ji opomíjí, napadána a znevažována.
Vzpomínám na větu paní doktorky "..čteš knihy J.Vacka a pak se sem chodíš očisťovat"...
Tímto nemám v úmyslu nějak práci paní doktorky znevažovat a možná, že je po těch letech vše jinak, ale děkuji Bohu, že jsem nějak intuitivně tenkrát věděl, že to není v pořádku, a přestal tam chodit.
S pozdravem a díky P.Růžička