Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek, hledající

Kdo opravdu usiluje a nevíří mysl tím, kdo mistrem je či není, nesmírně získává, jak ukazují následující zkušenosti hledajících. Dopisy nebyly nijak upravovány.

Prosinec 2006

Vážený pán Vacek a paní Vacková!

Úvodom Vás srdečně pozdravujem. Ďakujem za obrovsku pomoc, ktorú svojím vyžarováním, láskou, trpezlivosťou ochotou poučováním, knihami a mnohým dalším nám dávate.

Pokusím sa opísať niektoré skúsenosti.

V Jedlových Kostolanoch v júni sa mi zjavovala tvár šrí Ramana Maharišiho často namieste, ktoré sme predychavali hlavne v Srdci v hlave a v centre nad hlavou.

V piatok po konzumacii prašadu vedomie ešte viac ožilo a nabralo nazval by som to šaktický rozmer a ke´d to moja nevedomá mysel nemohla pochopiť objavila sa tvár šrí Ramana Maharišiho tentokrát so závojom na hlave aký máva Panna Maria na sochách a obrazoch. Dalo by sa povedať, že išlo o symbol Jednoty Šivy a Šakti.

Dovtedy som chápal vedomie skor jako zrkadlo – platno, ktore reflektuje dianie v prejave. Tentokrát účinkom prašadu vedomie „ožilo“ (je vždy živé, len ja som si lepšie uvedomil tento jeho aspekt) a celý priestor vybroval vedomím tak intenzívne, že akekoľvek pokusy Ho vylepšiť ďalším úsilím z mojej strany boli neúčinné a vyzerali príliš hrube neotesané, tak som ich zanechal a nechával sa receptívne obímať touto laskou, vedomím, Bytím proste celym Bohom teda všetkími Jeho aspektami. Prišla tiež vízia matky s dieťatom v náručí.

Táto Milosť prišla vďaka Vám Vašej rodine a priateľom a svoju rolu zohral tiež prašad, ktorý na mňa ma vždy velký účinok, preto hned spomeniem zopar dalších skuseností.

Na seminári v léte v Bystřici pod Hostínom sme dostali prašad už v útorok a ked sa niektorí podivili, lebo väčšinou je až na konci seminara povedal Ste: „lid si to žádá“. Čo ma veĺmi potešilo (a určite nielen mňa). Keď som dostal „oplátku“ do ruky, chvíľu som ďakoval Bohu a sústreďoval sa na prijatie tejto svatej Posily. Za tú chvíľu som cítil ako sa Sila z prašadu vlieva cez ruku do celeho tela. Myseľ sa utíšila a vedomie Já som začalo úplne dominovať takže som sa vlastne nepohol celú meditáciu a „oplatka“ mi zostala v ruke. Tak som zistil, že stačí meditovať při „oplatke“, ktorá može ležať v ruke alebo na stole při mne a vplyv je jasne cítiť. Je to satsang – spoločnosť so sat.

Na jesennej Moravke som takto nechal prašad na stolíku na izbe a spolu s fotkami vytvaral meditačnú atmosferu a pomáhal usilovať v čase medzi formálnymi meditáciami.

Taktiež v Prahe na meditačnom maratóne v klubovne Duchovné Srdce mi prašad, ktorý Ste nám poslal pomohol takto:

Prvá meditácia po obede sa mi veĺmi nedarila prišla akási tuposť a nedarilo sa mi udržať jas vedomia. Na prestávke som zjedol jednu „oplátku“. Vedomie sa rozjasnilo spočinulo samo v sebe a tvár šrí Ramana Maharišiho veľká asi 3 m ma zahalila v jemnom Svetle. Takto ubehla hodina ako 10 minút.

Ešte spomeniem, že v súčasnej praxi sa snažím držať Vášho: „To musíte držet pořád“. To Ste mi povedal na Moravke v jeseni na Vašej izbe. Tieto slová mi denne rezonujú v mysli a posilnujú úsilie o nepretržitosť a zaroveň odhalujem veci, ktoré mi bránia v neustálosti a ktoré sa dajú súhrnne nazvať lókavičára.

Ďakujem veĺmi za všetko Vám i Vašej paní. Prajem veľa veľa zdravia, lásky a pokoja a veselé vianoce a štastný nový rok.

Rasťo

* * *

2. 12. 2006

Vážený a milý pane Vacek,

Ráda bych se s Vámi podělila o některé nové ale i dřívější duchovní zkušenosti, na které jsem se rozpomněla.

Nejdříve bych se vrátila k letošnímu Hostýnu, kam jezdím obzvláště ráda pro jeho výbornou duchovní atmosféru. Zde jsem se na jedné meditaci při čtení duchovního textu, kde byla zrovna zmiňována všudypřítomnost Boží, na ni soustředila a rozprskla jsem se do celé místnosti, pocítila jsem výrazně svobodu tohoto stavu, jeho lehkost. Zajímavé bylo, že mi bylo okamžitě naprosto jasné, že to je ono, na rozdíl od první zkušenosti Já omezené na část těla. Jako Brahman jsem se takto prožívala po celou meditaci. Od Vás a od Ládi Cepka jsem vnímala přicházející proud Světla. Slabé prožívání Brahman pokračovalo i na další formální meditaci. Dostala jsem tak krásný dárek přesně v den svých narozenin.  Tomuto prožitku předcházely ostré bolesti u fyzického srdce. Objevily se i den po té. Dříve jsem je prožívala také ale mírnější. Vzhledem k tomu, že jsem předtím po poměrně dlouhé období procházela obtížnou nemocí, jsem těm bolestem u srdce nepřikládala zvláštní pozornost.

Rozpomněla jsem se při té příležitosti na obdobnou zkušenost z dětství. Jako asi šestiletá jsem se při pohledu na svou babičku, kterou jsem velmi milovala, uvědomila jako Jedno. Existovala jenom jedna Skutečnost nic víc. Byla jsem překvapená, uvědomila jsem si, že babička neexistuje, že jsem sama a dostala jsem strach a snažila se „z toho dostat“.

Jako dítě jsem se v některých obdobích spontánně držela ve Vědomí – při delších cestách autem a autobusem, v pozorovateli – občas při sledování televize. Jako předškolní dítko jsem po obědě musela s mámou ležet na posteli, jelikož mě obtěžovala mysl a nutila tak hýbat tělem, což mámu rušilo ze spánku, naučila jsem se pozorovat mysl a nerozvíjet ji, tj. nereagovat na ni.

V dospělosti, před tím než jsem cokoli slyšela o stezce, a když jsem měla šťastné období, jsem se občas prožívala ve Vědomí při práci u počítače, bylo to příjemné, tak jsem se toho – lépe sebe držela vždy co nejdéle, nevěděla jsem však, jak tyto prožitky vyvolávat ani co znamenají. Nebyly nijak časté.

Vrátím se zpět k Hostýnu. V jeho průběhu se mi dařilo rozpouštět city, což se mi vždy nedaří.

Po návratu z Hostýna si prohlížím Spirit od Martina Tomeše, inspirována duchovně se modlím Otčenáš za Váš duchovní pokrok, je-li ještě vůbec nějaký třeba. Cítím blažené pocity v páteři, jako v tom období často. Hoří mystický oheň ve 4. čakře. Večer pak medituji na lůžku před spaním a pak najednou začnou mým tělem jako komínem procházet nějací lidé, provází je pocit zoufalství, vidím z nich jen oči, nechci vědět podrobnosti o jaké lidi se jedná, snažím se držet svou mysl na uzdě, pozorovat a nereagovat, po nějaké době se do toho trochu „namočím“, pak se modlím Otčenáš za duše v očistci. Vzpomínám si, že při čtení Vaší zkušenosti s „komínem“ jsem si přála také to prožít, teď jsem si uvědomila svoji chybu a už si to samozřejmě nepřeji. V noci jsem se pak často budila.

Po Hostýně se mi po nějakou dobu daří rozpouštět city.

Do Jedlových Kostolan jedu se Zuzkou a Slávkem Růžičkovými autem. Dlouho mi trvá než se dostanu do pozorovatele, pomohlo soustředit se částí pozornosti a to velikou silou vzadu v hlavě, po chvíli se tak dostávám i k prožívání Já, tj. jsem převážnou částí pozornosti v sobě.

V úterý  na dopolední meditaci mě jako obvykle přepadá ospalost – nyní jsem však začala zkoušet jinou metodu, jak s tím naložit. Místo usilovného boje s ospalostí, jsem začala zlehka pozorovat tělo jak je ospalé. Když chtělo zavřít oči, tak jsem je na chvíli zavřela – snažila jsem se silou nebránit spánku ale ani mu zbytečně nepodléhat, jen pozorovat tělo a případně i dech. Výsledkem toho bylo, že druhou dopolední hodinu jsem už vůbec nebyla ospalá a ani tak vyčerpaná jako obvykle bývám, když s ospalostí zápasím. Druhý den jsem to zkoušela stejnou metodou, ospalost se sice dostavila, ale na kratší dobu a to zřejmě jen proto, že jsem se neubránila myšlení na ni.

V tomto období pociťuji často oheň ve 4. čakře. Rozpouštím negace i v zčásti bdělém snu.

Na podzimní Morávce jsem měla s Vámi sen: Jsem u Vás doma na meditaci do 23.00 hodin, po meditaci nemůžu najít autobus, který jede domů do Prahy (Je to ve snu pomotané – proč hledám bus do Prahy, když jsem předpokládám v Praze).

Na závěr bych Vám a Vaší paní ráda poděkovala za všechnu pomoc a obdivuhodnou trpělivost, co se mnou máte. Přeji Vám oběma hodně Boží milosti a zdraví.

S láskou a úctou

Markéta Jindráková

Mezi naše přátele patří i někteří nemocní. I těm se snažíme pomoci. Ne vždy se naše snaha setkává s pochopením. Jejich okolí až příliš snadno tíhne k vysvětlení, že za jejich obtíže může duchovní stezka.

13.12. 2006

Vážená paní Emilie Vacková, pozdravujte ode mne pana ing. Jiřího Vacka. Chtěl bych se vám omluvit, tedy celé vaší rodině, že jsem nenapsal dříve.

Chtěl bych od vás zase odebírat duchovní literaturu. Poslední kniha, kterou jsem od vás obdržel, byla Ze samsáry do nirvány.

Znovu promiňte, mám soud kvůli svépravnosti, ohledně své nemoci, byl jsem na tom velice špatně a nechtěl jsem se léčit.

Chtěl bych od vás číslo na mobil pana Jiřího Vacka, protože bych mu chtěl moc poděkovat za duchovní pomoc. Zjevil se mi v meditaci, mám zájem o jeho fotku. Chtěl bych mu poslat aspoň SMS, za to že mne neopustil ani ve chvílích nejhorších.

ÓM ŠRÍ VACEK OM  

navždy váš …

* * *

Drahý pane Vacku

Pořád jsem si plánoval, že musím napsat dopis, abych za vše poděkoval a vyjádřil obdiv nad Vaším dílem. Nakonec se nestalo , a tak to činím teď. Moc a moc děkuji za to co pro nás děláte, je to obdivuhodné, každá kniha, která od Vás přijde je zářící „těleso“ v prostoru samsáry. Stále si uvědomuji jak je to vzácné vědět co a jak, stále si také uvědomuji jak málo jsem vděčný a nedostatečný. Děkuji Vám za vše a přeji Vám mnoho sil, aby ste to tady s námi vydržel. Kéž Vás Bůh a milující společenství ochraňuje od útoků světa a nevědomosti. Moc děkuji, že Vás mohu znát. Mám Vás moc rád a moc si Vás vážím, kéž bych byl dobrým usilujícím.

S láskou Váš Tomáš

Náš přítel Laco dostal následující e-mail, který nám přeposlal.

17.12.2006

Ahoj Laco.

Prepáč, že Ťa obťažujem, ale minule sme sa v buse bavili o J. Vacekovi a ja som si na druhý deň kúpila jeho knihu, ktorá ma dosť doslova strhla. Tak jasne a zrozumiteľne som o tomto učení ešte nikdy nečítala. A dozvedela som sa, že je možné si objednať jeho práce o biblii. Myslím, že tam bolo uvedených 7 zväzkov v hodnote asi 800-900 Kč. Chcem si to kúpiť. Ale nepoznám knihkupectvo kde by to mali. Ty si vravel, že pôjdeš na nejaký seminár na Moravu. Kedy tam pôjdeš? A keby som Ti dala peniaze, kúpil by si mi to? Zdraví J.

Takže aj takéto sú reakcie ľudí po prečítaní prvej knihy od pána Vaceka…. Ešte raz želám všetko najlepšie a teším sa na stretnutie na Morávke.

Ladislav Hojnoš

* * *

SMS, 18.12.06

„Moc vědomí“ je další z klenotů v tomto světě. Vždy, když čtu Vaši knížku,  mám myšlenky, že by to měly být učebnice na školách.

S díky a pozdravem Pavel Růžička

* * *

Jiný dopis popisuje vnitřní boj, kterým prochází každý hledající. Jasně dokládá pravdu, že stezka je boj, ve kterém síly Bohu nepřátelské skutečně bojují s těmi, které směřují k Bohu. Tyto síly nejsou ničím jiným než naše vásany, sklony naší mysli; naše myšlenky, city a představy. Ty se snaží ovládnout naše vědomí,  jeho pozornost, protože ta jim uděluje život i sílu se uskutečnit.

V tomto boji o ovládnutí mysli a pozornosti vědomí střídavě vítězíme a prohráváme. Prohry nejsou neštěstím za předpokladu, že tento boj nevzdáme. Zvítězí ten, kdo vytrvá. Pevná víra v pomoc Boží i v možnost vítězství jsou našimi nezbytnými spojenci.

Přehnané výčitky, když selžeme, nejsou dobré a jen naše selhání zvětšují. Správné je své selhání si uvědomit, rozpoznat jeho příčiny, poučit se z něj a pokračovat dál. Jiné řešení neexistuje.