Další „vynucený dopis“
Jiří Vacek, Antonín Valášek
Vždy jsem dychtivě četl zkušenosti hledajících, které prožívali na stezce. Byly pro mne nejen velkým povzbuzením, ale i poučením o tom, co se na stezce děje, co vše je možné a podobně.
Proto když mně přátelé vyprávějí nebo telefonují o svých zážitcích na stezce, tak je prosím, aby je pro povzbuzení a poučení druhých sepsali. Někteří mně vyhoví, jiní slíbí, ale nic nenapíší. Tak se část těchto zážitků ztrácí, což je škoda.
V našem případě mají navíc tyto zkušenosti přátel i velkou vypovídací schopnost. Dokazují, jak je naše stezka účinná i hodnotu vedení, které se jim na ní dostává.
Ty, kteří jsou zlí a nepřátelští Bohu, tyto dopisy uvádějí do stavu zuřivosti. Dobře vědí proč. Jasně a přesvědčivě vyvracejí jejich lži a pomluvy o falešném guruovi, nesprávné stezce a zaslepených žácích.
Proto si vymysleli pojem „vynucené dopisy“, aby tato svědectví, kterých je již na stovky, znehodnotili. Podstrkují čtenářům – jako vždy bez důkazů – přesvědčení o jejich neplatnosti – jsou vynucené. I kdyby byly – což nejsou – jsou zkušenosti, které přátelé líčí, vynucené?
Tyto dopisy jsou také zrcadlem protějšku našeho webu, jejich KV. Oni jen chrlí jednu lež a pomluvu na nás za druhou, o ničem duchovním nepíší, protože nemají o čem a také je pravé duchovno nezajímá. Jejich ideálem je mistr, který je komunistou z přesvědčení. Tím se jasně i ke komunistům přihlašují. Naším mistrem je Ramana Maháriši. K němu se nejen hlásíme, ale – což je podstatné, jeho učení – átmavičáru i provádíme. Z toho je zřejmé, kam patříme my a kam oni. Ve lžích a pomluvách se komunistům plně vyrovnají.
Ctihodný mistře,
Píši Vám o své zkušenosti, jak jste chtěl. Udála se v noci z 1. 6. na 2. 6.
Začala přibližně 20:00 a skončila v 6:00, kdy jsem se najedl a poté oddal spánku, z obavy před vyčerpáním či sebepoškozením. Patrně bych v ní dál pokračoval, protože nic takového jsem před tím nezažil. V mysli mi stále vyvstává slovo nydydjásána. Mohl by jste mi vysvětlit nebo vyložit význam, prosím. Nyní bych zkušenost více přiblížil.
Má zkušenost byla vyvrcholením studia děl Vašich i vámi doporučených a samozřejmě duchovní praxe. Usmyslel jsem si, že neexistuje poloha těla nebo denní doba, kdy se nemedituje a tak jsem si večer četl a navodil meditační stav, před tím (což jsem Vám zapomněl říct) jsem vypil asi 1 litr pu-ehru (je to nejsilnější černý čaj). Já hlupák jsem si myslel, že budu spát a výsledek byl tento. Potom jsem zhasl a pokračoval v meditaci, která jakoby byla milostí, protože byla naprosto samovolná. Moje pozornost se upínala k Já, k vědomí sama sebe, ale i k předmětům (tělo, místnost, mysl a různé vize světel a mistrů). A čím déle trvala. tím víc jsem si uvědomoval, jak je silná a nepřerušovaná. Neustále jsem setrvával v sobě a uvědomoval si – tady jsem Já a tady jsou předměty uvědomované a stále budu Já, byl jsem v jakémsi oproštění, byl jsem blažený, nenudil jsem se, prostě jsem si uvědomoval – mysl je činná, tělo neusne a různé mystické jevy, kterých mám hojnost, taky neustanou. Zvlášť jeden mě zaujal – stál jsem a přijel ke mně na koni král či křižácký rytíř a uťal mi hlavu a já jsem tam stál dál. Opakovalo se to několikrát, snad je to výsledek toho, že pojím jógu s mystikou. Prosil bych o bližší vysvětlení. Při této meditaci jsem rozpustil mentální blok, rázem jsem pocítil změnu, jakousi neotřesitelnost v Bohu. Promiňte můj sloh, rozpomínám se na zkušenost a nechci se ztotožňovat s myslí, chci setrvávat v sobě, vysloveně mě to baví. Svět, bytosti jím posedlé a jeho zábavy mne unavují. Doufám, že můj dopis opravíte, jsem spíš zvyklý telefonovat nebo psát SMS, děkuji. Děkuji za všechno. Jste pro mne vtělením boží milosti a asi nepřežiju váš tělesný odchod z tohoto světa. Doufám, že zůstanete přítomen aspoň duchovně a budete mě dál ovlivňovat.
Na závěr bych Vám chtěl věnovat báseň z dob, kdy mně ještě napadaly, děkuji, děkuji za všechno.
Navždy Váš žák
Antonín Valášek, 5. 6. 2009