Jiří Vacek - duchovní učitel

Jiří Vacek

SMS 19.12.2013

Vážený pane Vacku, dobrý deň!

Chcem vám poďakovať za včerajšiu meditáciu. Vnímala som, že ste tak krásne žiaril a svietil, ovel’a silnejšie ako inokedy, až mi tá ohromná moc toho zlatého svetla akoby zabraňovala vidieť v tom zároveň aj vašu osobu. Prajem vám pekný zvyšok adventu a krásne Vianoce a ďakujem za všetko!!! (Zuzana Koubová)

Přání panu Vackovi, 20.12.2013

Radostné Vánoce. Mnoho hezkých chvil v příjemné atmosféře Vánoc, pevné zdraví, hodně štěstí a lásky v novém roce ze srdce přejí manželé Uhlířovi.

Mnohokrát děkujeme za Vaše vedení na stezce a za knihy, zvláště za poslední vydanou. Jsme vděční, že Vám můžeme být občas nablízku.

* * *

V Olomouci se otevírá nová klubovna. Jejího zřízení se ujali Pavel Erdös a Sára Hromádková. To je jednak velká zodpovědnost za pronajaté prostory, ale současně i pravá karma jóga v prospěch hledajících.

Klubovna je otevřena pro všechny hledající, kteří se řídí přikázáním lásky k Bohu i k bližním a nejsou ve vleku svých Bohu nepřátelských sklonů. Proto její návštěvu a podporu doporučuji všem, kteří opravdu touží po Bohu a zachovávají přikázání lásky k Bohu a k bližním.

Ten, kdo se chová ke svému mistrovi v rozporu s naukou, neprojeví vděčnost za roky vedení, ale nechce meditovat společně s jiným přítelem ze společenství a místo toho společenství ve zlu rozděluje a dokonce manifestačně odmítne se zúčastnit veřejné společné meditace s mistrem, kterého sám na meditaci pozval, rozhodně ona dvě přikázání, která jsou základem každé stezky k Bohu, neplní.

„Říká-li kdo: Miluji Boha, ale při tom nenávidí svého bratra, je lhář.“ 1. Janův; 4,20. Kdo nechce meditovat s druhými, ten je ve vleku své nenávisti a plně na něho platí výše uvedený výrok.

Nevím, co si kdo od vedení takové osoby, která bezostyšně porušuje základní boží přikázání, slibuje. Může snad někdo vést druhé k Bohu, kdo sám o něho nestojí?

Co si vlastně o sobě myslí ti, kteří se pod vlivem takové osoby, aby si ji neznepřátelili, vyhýbají tomu, kdo je roky vedl po stezce? Jaká duchovní tragikomedie. Co tím chtějí získat? Jsou vůbec schopni myslet nebo jim zlo tak zastřelo mysl, že nevidí, co je zřejmé? Co vlastně z nauky pochopili, když se nedrží jejího Ducha?

To, co proběhlo v olomoucké skupině, není nic jiného než úspěšný útok sil zla na nauku, společenství a mistra. Úspěšný proto, že ten, kdo měl být nejpevnější, selhal, neovládl pokušení. Jak víme z bible: „Pokušení musí přijít, ale běda tomu, skrze něhož přichází“. Tak dopadají jakkoliv vyspělí hledající, pokud přestanou rozlišovat a ovládat svou mysl.

Toto selhání je příčinou všech zel, které z něho vzešly a jsou jeho následky. Hledání jiných viníků má jen zmást ty, kteří nejsou schopni sami rozlišovat a nepoužívají pravidlo: „Podle skutků poznáte je“ jakož, i „strom poznáte podle ovoce“.

Jak dokazují dopisy pravých přátel božích, ti dobře vědí, oč se jedná. Jedno obšírné vyjádření za mnohá jiná.

* * *

Drahý mistře, pane Vacku, 19.12.2013

Rád bych Vám, Vaší paní Milušce, jakož i Vašim nejbližším popřál krásné prožití svátků vánočních a krásný celý další nový rok. Přeji Vám zdraví těla a nekonečné štěstí Ducha našeho pána Boha, jemuž jste předal celý svůj život. Kéž nás i nadále vedete po té skvělé cestě, kterou jste pro nás vyrýžoval v potemnělém světě, kde tolik bytostí vůbec nevěří v existenci Boha.

Rád bych Vám též vyjádřil svou vděčnost a díky za vše, co Vaše existence a vše co ji provází, přináší do mého života. Má důvěra a jistota, že se nacházím v těch nejlepších „rukou“ ve mně stále vzrůstá. Vzpomněl jsem si nedávno na slova skvělého praktika pana Kuthana, za nímž jsem dojížděl, který mi jednou řekl – pan Vacek to je moc dobrej člověk, toho se drž.

Je mi také moc líto, že i přes to, že se doslova topíme v dokonalé nauce a přítomnosti mistrů, musíte nést na svých bedrech následky naší lajdáckosti a stále dokola nám omílat i ty nejzákladnější požadavky stezky k Bohu. Poté co se začalo odhalovat na Vašich stránkách na webu dění v Olomouci, jsem si začal uvědomovat věci, které jsem dříve tak neviděl. Při prvém Vašem komentáři jsem si uvědomil, že za celou tou věcí může být mimo jiné i souhrn toho všeho, před čímž jste již mnohokrát varoval, zjednodušeně ono „já jsem Pavlův a ty Petrův“, skutečně bylo možné zaslechnout mnohé řeči, které rozhodně k jednotě společenství nevedou. Sám jsem v sobě provedl pokání, kde jsem se kdy na nějakém rozhovoru podílel, kde jsem vyjádřil nějakou pochybnost atd.

Po tomto pokání se mi ozřejmily věci ohledně sanghy, které jsem dříve tak neviděl. Uvědomil jsem si to, co popisuje Jirka Krutina a sice, že sangha je mimo jiné prostor vědomí bytostí stejně zaměřených a v tomto vědomí se podporujících. Najednou jsem to doslova pocítil, sílu této duchovní sanghy a před každou meditací jsem si tuto vzpomínku ve vědomí oživoval a vkládal do ní lásku a světlo.

Je to jako velký duchovní oheň, v jehož středu plane kořenový mistr, který tento oheň zapálil svým úsilím a který zapálil další pokročilé bytosti, které se staly také mistry, tím tento plamen stále sílí a jeho záře k sobě přitahuje všechny, kteří touží po teplu a následně po shoření ega v božském plameni.

Z toho vlastně i vyplývá správné chování, všichni máme prostě tento oheň ochraňovat, udržovat a přiživovat. Společenství milovat, vkládat do něj ve vědomí lásku, víru a prostředky, které máme k dispozici. Veškeré pochyby, ono „já jsem Petrův a já zase Pavlův“, je už jen temné zahradničení, které oheň  sanghy hasí. Je to zlo a po čase velká škoda pro nás pro všechny.

Pevně věřím, že po tom, co se odehrálo, vyjde naše společenství zocelenější a že si ho budeme víc vážit. Je to neskutečný luxus. A měli bychom mít na paměti, jaká veličina plane ve středu toho našeho velikého duchovního ohně.

Člověk, který okusil, co je to hlad, bída a dokonce nejistota holého přežití za fašistické okupace, pak krátký nádech a 40 let další totality. A v této době se pohyboval člověk, jehož touha po poznání byla tak veliká, že i když režim vše duchovní pronásledoval, tak on neváhal psát do Ameriky pro lekce Jóganandovi Krijajógy, do Indie… a prostě sát ze všech pramenů informace, jak co nejdokonaleji poznat naši božskou podstatu, vyzkoušet sám na sobě všechny techniky všech směrů. A v momentě, kdy již dosáhl výsledků, neváhal a začal se o ně dělit s ostatními prostřednictvím samizdatů a i satsangem s ostatními hledači. A to i přes to, že za to hrozil kriminál. Tímto člověkem není nikdo jiný než Vy, drahý pane Vacku, předrahý satgurudévo! Takový velikán a já Vám dokonce mohu i psát a Vás i potkávat. Děkuji, děkuji strašně moc. Kéž s oddanou pokorou navždy setrvám u Vašich nohou, u toho velikého duchovního ohně, který jste zažehl a kéž v něm moje ego shoří navždy. Smilujte se nade mnou, zářivý mistře, kéž Vás a záři tří klenotů nikdy neopustím…

Moc rád bych tímto vyjádřil své velké díky i dalším Vašim nejbližším pomocníkům: panu Jirkovi, Evičce, Pavlovi, Jindrovi, Láďovi, Zuzce a samozřejmě Vaší paní Milušce a i dalším pomocníkům. Hluboce děkuji, že se s námi sdílíte o Vaše dosažení. Moc si toho vážím.

Po poslední meditaci v Praze jsem si zapsal: satsang s těmi, kdož dosáhli spojení s pánem Bohem, je veliká milost, v jejich přítomnosti mizí tlaky samsáry, jejich záře ničí negativní síly, jež samsára do života člověka přináší. A tak přináší štěstí. Za předpokladu našeho toužebného zaměření k Bohu, stvořiteli našemu.

Ještě jednou velice děkuji.

S dopisem posílám pro mě velmi vzácnou knihu, kterou již jsem několikrát přečetl a stále se k ní vracím. Naskytly se možnosti ji koupit na internetu a tak jsem neváhal a zakoupil ji, že Vám třeba udělá radost. Druhého vydání se zatím nedočkala, což je škoda. Další texty pana Meyerhofera lze nalézt tuším na internetových stránkách lorber.cz.

S hlubokou úctou, láskou a vděčností

Kéž navždy s Vámi

Zcela Váš Tomáš Lopaur