Běžný den
Jiří Vacek
Vstávám v zimě v létě o šesté, někdy chvíli před, zřídka po. Následuje hygiena, vaření čaje a příprava snídaně, stlaní.
Každý den meditujeme od osmi do deseti ať sami nebo s přáteli. Chvilku před meditací využívám k vyřizování agendy knih. Prví přátelé přicházejí velmi časně již od tři čtvrtě na osm. Někteří posílají omluvné SMS. Tentokrát výjimečně se omlouvá i Jirka. Má jednání, Eva leží doma. Není jí dobře.
Petr Kouba vždy přichází mezi prvními, aby příležitost k meditaci co nejvíc využil. Také jako první musí odejít po půl hodině meditace do zaměstnání. Odchází tak i tentokrát. Ke konci meditace dostávám jeho SMS.
SMS, 26.6.14
Po dnešní ranní meditaci jsem vyšel od vás z domu a najednou koukám, že jsem všude. Kamkoli se podívám nebo zaměřím pozornost, všude jsem to Já.
Všichni na ulici jsou také Já. Mé tělo jde po chodníku ve mně, ve vědomí. Přidal se k tomu aspekt blaženosti, což je opravdu Láska. Já miluji ve všem sama sebe… až mně vytryskly slzy.
Děkuji. Petr Kouba
Takové dary dostávají ti, kteří upřímně usilují a také dávají mistrovi, co jeho jest. Nenechávají se zmást oním zlým klamem: „Přílišná blízkost mistra budí neúctu“ ani se neurážejí a ublíženě nefňukají ani netrucují, když se jim dostane rady. Také se neodhlašují ze semináře, když se jim vedení „nezdá“. Dělají dobře. Petr není sám, další také takto „sklízejí“. Jejich zkušenosti se pro poučení všech zveřejňují na našem webu. Není jich však mnoho. Mnozí ke své obrovské škodě stále nechápou. Nedělám si naději, že po přečtení Petrova zážitku a mnoha dalších něco pochopí. Vlastní důležitost jim v tom brání. Myslí si, že jsou chytří, jak si prospívají a zatím na nich doslova parazituje jejich ego. Nejen, že se jej nezbavují, ale usilovně je brání, aby je mohlo co nejvíc znesvobodňovat.
Nedbají o očistu, nerozlišují a neovládají mysl v jakémsi podivném sebeuspokojení a myslí si, že vše strhnou vůlí prováděnou meditací. Jejich nečistoty se jim na jejich péči o ně, aby neutrpěly újmu, odměňují tím, že jim zastírají rozum tak, že nejsou schopni rozpoznat, co je pro ně skutečně dobré a co nikoliv. Nemají naději na nic lepšího než na vládu svého ega nad sebou.