Vnitřní život
Dílo shrnuje hlavní a podstatná pravidla duchovního života, jehož základem je neustálé soustředění na Boha ve formě, jaká je hledajícímu nejbližší. Dílo obsahuje zhuštěně vše, co je důležité vědět o vnitřním, duchovním životě: o zevních prostředcích, jako je půst či poloha těla při soustředění až po popis jednotlivých meditačních technik včetně zkoumání sama sebe neboli átmavičáry. Pro ty, kteří vidí ve vnitřním životě svůj ideál, bude autorova práce dobrým denním průvodcem v problémech, se kterými se ve své praxi setkávají.
Ukázka z knihy
Celodenní soustředění
Základem duchovního života je neustálé soustředění na Boha, neboli na naše Božské Já a později, když si jej počínáme uvědomovat, neustálé spočívání v něm. Nesnáz je v tom, jak neustálé spočívání udržet v průběhu celého dne. V praxi to představuje celoživotní úkol.
Prvým předpokladem pro zvládnutí tohoto úkolu je pevné rozhodnutí dosáhnout neustálého soustředění a současně trvalá a opakovaná prosba k Bohu, aby nám tuto Milost udělil.
Dále musíme zvládnout umění soustředění na Boha v denních činnostech tak, že soustředění rozšiřujeme cílevědomě z klidu formální meditace, ve které se výhradně věnujeme soustředění na Boha, na celý den. Jak bylo řečeno, vycházíme ze soustředění, které jsme získali v tělesném klidu a držíme je nejprve při provádění jednoduchých pohybů a činností a postupně je rozvíjíme i na činnosti, které vyžadují více naší pozornosti.
Po 40 letech duchovní praxe jsem získal zásadní zkušenost, že chceme-li udržet po celý den slušnou úroveň soustředění na Boha a nenechat si pohltit vědomí světem, je zcela nezbytné provádět pravidelnou denní formální meditaci, a to ráno po dobu nejméně půl hodiny. Kdykoliv jsem formální meditace zanechal a pouze meditoval neformálně, můj duchovní život stagnoval a ztrácel sílu. Platnost této zkušenosti jsem si ověřil i na druhých a mnozí mně ji potvrdili. Ramana Maháriši sice říká, že pevné meditační hodiny jsou pouze pro začátečníky, ale on sám několik let nic jiného nedělal, než se celé dny v zapomnění světa hroužil do svého Já, čímž své tvrzení sám zpochybňuje. Možná, že chtěl říci, že ten, kdo medituje pouze v určitou denní hodnu a přes den se na Boha nesoustřeďuje, je pouhým duchovním začátečníkem. Možná, že byl výrok chybně pochopen, a proto i chybně zapsán. V každém případě spornost nebo dvojznačnost tohoto výroku ukazuje na nutnost inteligentního hodnocení výroků i těch nejvyšších Mistrů. Kdo by si uvedený výrok vyložil tak, že jen začátečníci musí formálně meditovat a upustil by od soustředění v klidu, utrpěl by velikou duchovní škodu.
Pravidelná denní a zvláště ranní formální meditace vytváří hluboké spojení s Bohem, z něhož do nás prýští duchovní síla, jejíž proud nám při příslušné snaze umožní bdít v Bohu po celý den. Tam, kde se toto pouto, tento proud Ducha, intenzívním soustředěním na naši podstatu nevytvoří, není se v průběhu dne oč opřít, a proto naši pozornost místo Boha pohltí svět. Jelikož působení tohoto proudu je nejsilnější ve formální meditaci po jejím ukončení, největší užitek pro denní soustředění získáváme ranním soustředěním, když se chopíme jeho proudu a s ním a pevně v něm se vydáme do světa za svými povinnostmi. Soustřeďujeme-li se až večer, přes den nám tato opora chybí. Proto bychom měli meditovat alespoň půl hodiny každý den ráno, čímž získáme dobrý start i sílu k celodennímu bdění, neboli soustředění. Samozřejmě že ještě lépe je meditovat ráno i večer – ranní meditace je však výhodnější než večerní, protože se bezprostředně promítá svým duchovním vlivem do celého dne.
Největším nepřítelem a překážkou celodenního bdění je chvat, nervozita a stres. Často si je však způsobujeme sami tím, že vstáváme na poslední chvíli a pak se strachem, že přijdeme pozdě, se rozrušíme tak, že je celý den poznamenán výsledným rozladěním a samozřejmě není na soustředění na Boha ani pomyšlení. Zásada je vstát včas a s klidem se po meditaci vydat za svými povinnostmi, udržovat pozorně vyvolaný meditační proud a nepřidělávat si překážky v setrvávání v Bohu spěchem a strachem, že přijdeme pozdě. Klid a duchovní ponoření je to nejcennější, co máme, a denně je ztrácet pro deset minut, o které si přiležíme, je víc než špatný obchod. Platíme za to nejen ztrátou soustředění, ale i celodenní špatnou náladou a nakonec i svým zdravím.
Z obsahu
- Princip soustředění na Boha
- Některé druhy soustředění na Boha neboli modlitby
- Bůh je věčné TEĎ
- Úsilí, neúsilí a milost
- Celodenní soustředění
- Odpuštění hříchů neboli karmy