Život a učení Ramany Mahárišiho
Tato kniha je cenná nejen proto, že podává učení Ramany Mahárišiho, ale i jeho život podle autentických vzpomínek jeho asi třiceti uctívatelů z knihy D. Godmana The Power of the Presence (Moc přítomnosti). Zaznamenali jak události, kterých byli svědky, tak učení mistra i způsob, jak vedl ty, kteří o jeho vedení stáli. Kniha nám tak poskytuje přímé svědectví o jeho chování i učení.
Ukázka z knihy
Život s Ramanou Mahárišim
Posláním těchto řádek není podat mistrův životopis, ale seznámit čtenáře s jeho osobností: jaký byl, jak žil a co učil. Přesto základní údaje pomohou zařadit mistra do doby, ve které žil. Narodil se ve dnech zimního slunovratu, což je jistě významné, 31. 12. 1879 ve vesnici Tiručuzi v dnešním státě Tamil Nadu. Původem byl brahmín. V mládí neměl náboženské sklony, ale rád sportoval. Vynikal velkou tělesnou zdatností.
Jediným náznakem duchovního zájmu byla kniha o 63 tamilských světcích Periapuranam, která se mu dostala do rukou v roce 1895. Později, jak vypráví, chodil každý večer do chrámu, kde tito světci mají své sochy, a se slzami v očích se vroucně modlil a z celé duše prosil, aby se stal jedním z nich. Za těchto podmínek se toto přání muselo v krátké budoucnosti zcela vyplnit, což se i stalo.
K jeho osvícení došlo zcela náhle a bez úsilí v červnu 1896, tedy v šestnácti letech. Prožil v několika minutách mystickou smrt a dosáhl poznání Já naráz a jednou pro vždy v celé úplnosti jako následek dosažení v předchozích životech. Od té doby ztratil zájem o vše: o školu i o hry a nejraději se nořil do Já. Dosažení přišlo zcela náhle bez jakéhokoliv úsilí v současném životě na jeho straně a zastihlo jej zcela nepřipraveného. Jelikož předtím o realizaci nic neslyšel ani nečetl, nevěděl, co se s ním děje. Teprve později, když již sídlil na Arunáčale, objevil v advaitických textech, co se s ním odehrálo, čeho se mu dostalo. …
Jeho nezájem o školu a snaha stále meditovat vzbudily nesouhlas rodiny. Poslechl proto vnitřní vnuknutí a odešel na Arunáčalu, o které zaslechl, že je svatou horou. Opustil potají domov a dorazil 1. září 1896 do Tiruvanamalai, které leží pod Arunáčalou.
…
Zemřel v Ramanašramu na úpatí hory Arunáčaly 14. dubna 1950 po delší nesmírně bolestivé nemoci, sarkomu paže. Až do poslední chvíle poskytoval daršan stovkám, ne-li tisícům uctívatelů, kteří se s ním přicházeli rozloučit.
Učení Ramany Mahárišiho je nadnáboženské
Ramana Maháriši se narodil v hinduistické, brahmínské rodině, ale jeho učení je nadnáboženské nebo chceme-li, nalezneme je v základech každého pravého náboženství.
On sám často říkal, že celá advaita, což je védanta, je shrnuta ve dvou biblických výrocích.
Filosofii védanty vyjadřuje poučení, které Mojžíšovi udělil Bůh, když se jej ptal na jeho jméno: „Já jsem, který jsem. Já jsem je mé jméno“. (2. kniha Mojžíšova, 3. kapitola)
Ono Já jsem není nic jiného než vědomí Já jsem, jehož poznání učí všichni praví mistři a k jehož poznání směřuje átmavičára. Je také oním obrazem božím, který do nás vložil Bůh a o kterém platí, co opakuje Starý zákon i Ježíš: „Pravím vám, bohové jste a toto tvrzení nemůže být zrušeno“. Každý ví, že existuje, je si své existence vědom neboli je podstatně vědomím Já jsem.
Z obsahu
- Jaký byl
- Ramana Maháriši a zvířata
- Incidenty
- Maháriši záhadný
- Učení Ramany Mahárišiho je nadnáboženské
- Átmavičára a lokavičára
- Cesta odevzdanosti, jak ji učil Ramana Maháriši