Jiří Vacek - duchovní učitel

Tato kniha Jiřího Vacka pojednává o životě Ramany Mahárišiho, jednoho z největších duchovních mistrů naší doby, i o nauce, kterou učil. Obsahuje podrobné líčení jeho spontánního duchovního dosažení ve věku 16 let, kdy se ho najednou zmocnil rozumově neodůvodněný strach ze smrti a v jednom okamžiku prodělal mystickou smrt, při které bylo jeho ego rozpuštěno jednou pro vždy. Bylo to zřejmě zásluhou jeho duchovního dosažení v předchozích inkarnacích, které se pouze znovuoživilo. Jelikož mu v podstatě nepředcházela žádná duchovní praxe ani studium duchovních písem, v té době podle vlastních slov ani přesně nevěděl, co se s ním děje. V jeho případě tedy nejprve došlo k dosažení poznání a teprve později se z advaitických písem (advaita = filosofie o nedvojnosti) dozvěděl, že prožívá to, co tato díla popisují.

Po tomto zážitku ztratil zájem o zevní svět a pouze se oddával spočívání v Já. Asi za šest týdnů po svém osvícení opustil domov a vydal se na svatou horu Arunáčalu, kde pak strávil zbytek pozemského života až do svých 70 let (1950), aniž by ji kdy opustil. Tam se po dlouhém ponoření do Já téměř se ztrátou vědomí světa, kdy ho museli i krmit, postupně vrátil k „normálnímu“ životu, avšak již jako plně Probuzený. Síla jeho duchovního dosažení k němu přitáhla mnoho hledajících Pravdy, kteří přijížděli nejen z Indie, ale později i z celého světa. Na úpatí Arunáčaly v pozdějších letech za jeho života vznikl i jemu zasvěcený ášram – Ramanášram.

Kniha obsahuje autentická vyprávění některých hledajících o zkušenostech a zážitcích, které s Ramanou Mahárišim měli. Jiří Vacek popisuje i své zkušenosti s Mahárišim, a jak jej telepaticky vedl na duchovní cestě. Pokud je známo, prvým Evropanem, který Mahárišiho navštívil (1911), byl Angličan Frank Humphreys, který sepsal zkušenosti s ním a duchovní instrukce, které mu Maháriši sdělil. Jedná se o stručné, ale hutné líčení, které velmi dobře vystihuje Mahárišiho učení. Výňatky z něho jsou v knize rovněž uvedeny. Kniha podává i přehled Mahárišiho díla a literatury o Něm.

Ukázka z knihy

Mahárišiho duchovní působení

Z vyprávění B.C. Sengupty, Mahárišiho žáka:

Ráno jsem byl přítomen obvyklým modlitbám a během meditace jsem nepozoroval nic neobvyklého. Po snídani se všichni shromažďují obvykle v hale a diskutuje se. Maháriši také odpovídá na dotazy upřímných hledajících. Tak tomu také bylo dnes. Jelikož se převážně mluvilo v tamilštině, kterou neovládám, nevěnoval jsem diskusi pozornost, dokud jsem nezpozoroval, že se lidé po mně otáčejí a smějí se. Dokonce jsem shledal, že se diskutuje o mém prvním dotazu, který jsem napsal Mahárišimu. Zřejmě Maháriši o něm mluvil. Ač se mně smáli, přesto jsem byl rád, že se Maháriši alespoň o mně zmínil. Připojil jsem se k diskusi a jelikož jsem byl v zadní řadě, byl jsem požádán, abych přišel blíže, abychom se dobře navzájem slyšeli, a já jsem poslechl. Tak jsem se ocitl velmi blízko Mahárišiho sedadla. Po diskusi jsem zaslechl, jak Maháriši říká: „Koncentruje se na odraz a stěžuje si, že nevidí originál.“ To na mne hluboce zapůsobilo. Co míní odrazem a co originálem? Zavřel jsem oči a snažil jsem se pochopit smysl. Ihned potom jsem pocítil tlak v srdeční krajině, podobný tomu, jaký jsem měl přede dvěma dny, avšak mnohem silnější. Moje myšlení zcela ustalo. Mysl byla utišena, avšak bděl jsem. Náhle, bez jakékoliv ztráty vědomí „Já“ zazářilo. Bylo to vědomí sama sebe, čisté, jednoduché, pevné, nepřetržité a intenzivně jasné, mnohem jasnější než normální vědomí, asi tak jasnější, o kolik je jasnější sluneční záře než kalné světlo lampy. V normálním vědomí zůstává pocit já v temném pozadí – spíše na něj pouze usuzujeme, zatímco vědomí je zcela zaujato objekty. Zde vystoupilo Já do popředí a zaujalo, nebo spíše stalo se celým vědomím a intensivně bytovalo jako čisté vědomí a vypudilo všechny objekty. BYL JSEM toto vědomí a pouze toto vědomí existovalo. Nebylo žádných objektů. Nebyl svět ani tělo, ani mysl, ani jediná myšlenka, jediný pohyb. Čas také přestal existovat. Existovalo pouze Já a toto Já bylo samo zářící vědomí, samotné, jedno bez druhého… Náhle a opět beze ztráty vědomí jsem byl opět převeden do normálního stavu vědomí.

Stal se velký zázrak při plném denním světle a za přítomnosti mnoha lidí, aniž by o tom věděli. Žádné důkazy těch nejvyšších vědců a filosofů z celého světa by mne nyní nepřesvědčily o nemožnosti prožitku „Já“ v jeho čistém stavu či čistého vědomí bez vztahu subjekt – objekt. Přirozeně, že jsem neměl o tomto stavu ani nejmenší zdání a nikdy jsem neočekával, že získám tuto zkušenost.

Z obsahu

• Osvícení – zážitek smrti
• Přitahován Arunáčalou – Já
• V hlubokém zapomnění světa
• Podstata Mahárišiho a pravého mistrovství
• Mahárišiho duchovní působení
• Jaký byl jako člověk
• Prvý Evropan
• Ramana Maháriši a Československo
• Moje svědectví

e-shop