Zkušenosti z duchovní praxe
Dílo obsahuje vybrané, samostatné statě o józe a mystice, které se převážně zabývají praktickými problémy hledajících, se kterými se setkávají ve svém denním duchovním snažení. Objasněním jejich podstaty a způsobů jejich řešení tak účinně pomáhá všem, kteří usilují o přímé, bezprostřední duchovní zkušenosti.
Ukázka z knihy
Stezka je vnitřní, ne zevní
Stezka je vnitřní, je vnitřním vývojem i děním, a proto všechny její příkazy je nutno v prvé řadě chápat vnitřně. Důležité jsou tudíž naše vnitřní postoje a nikoliv zevní projev. Kdo tvrdí opak, že rozhoduje zevní a že vnitřní bez zevního nemá cenu, velmi se mýlí. Takový názor je duchovním materialismem, který staví hmotné nad duševní a duchovní. Pravý opak je ovšem pravdou: duchovní a duševní úroveň ovládá hmotu a to i bez hmotného projevu. Naopak zevní chápání příkazů stezky a jejich pouhé zevní plnění je scestné, vede k duchovnímu ustrnutí, dogmatismu a poutá člověka stejně jako jsou zevní lidé poutáni k zevnímu světu.
Při správném vnitřním vývoji jsou samočinně jeho pouhým dosahováním a udržováním příznivě ovlivňovány i úrovně nižší, aniž by nutně muselo dojít k zevní činnosti. Duch nepotřebuje hmotu ke svému vyjádření, ale hmota potřebuje vliv ducha ke svému osvobození. Tam, kde je příslušná úroveň vědomí, odpovídající změny duševní a zevní následují samovolně. V opačném případě ani ta největší zevní snaha nemůže mít úspěch prostě proto, že nemá vnitřní podklad. Veškeré názory a snahy, které zdůrazňují zevní projev a činí jej měřítkem duchovnosti, nejsou ničím jiným než projevem oné nevědomosti, která přisuzuje světu jedinou skutečnost a nezávislost na tvůrčím vědomí a člověka ztotožňuje s jeho tělem bez pochopení, že tělo je pouze dočasným sídlem vědomí a svět jeho projevem. Nenechávejme se proto svést od života v nitru k životu ve světě ani těmi zdánlivě nejvznešenějšími důvody a pohnutkami. Všechny takové snahy vedou, i když jsou neseny zdánlivě tou nejušlechtilejší myšlenkou „pomoci světu“, vždy opačným směrem a k opačným výsledkům. Jen ten, kdo plně dosáhl, může skutečně účinně pomoci a také ví, kdy je a kdy není pomoc vhodná. Když vypomůžeme alkoholikovi penězi, tak mu nepomůžeme, ale uškodíme, protože je propije. Obdobně je tomu i ve všech případech, kde není předpoklad pomoc přijmout ve správném duchu a tak ji využít. To se ovšem netýká těch případů, před které nás postaví okamžitá situace a kde nepomoci je projevem tvrdosti našeho srdce nebo pomoc je dokonce naší povinností. Zde pomoci ovšem zase jen do příslušné míry musíme. Kdyby se každý věnoval důsledně svému zlepšení a vzornému plnění svých povinností, a naší nejvyšší povinností je vnitřní život, měl by tolik práce, že by mu na napravování světa a různou misijní dobročinnou apoštolskou činnost nezbyl ani čas ani síla a také by nebylo komu pomáhat. Rodina, zaměstnání i okruh našich známých nám příležitostí pro naše zlepšování, pěstování lásky a dobré vůle poskytují víc než dost. Ovšem pozor: ne tak, že je vyžadujeme od druhých – v tom případě nám jde vlastně o nás samé – ale že je vůči druhým uplatňujeme my sami, na prvním místě a nečekáme, až začnou oni sami. Ten, kdo toto nedokáže doma, nedokáže to ani ve společnosti či ve vzdálených krajích a jde mu vždy více o sebe než o druhé.
Bohužel většina lidí, kteří neumí ani sobě pomoci ke štěstí a spokojenosti, cítí neochvějnou jistotu, že mohou spasit svět. Podle toho jejich výsledky také vypadají.
Z obsahu
- O stezce všeobecně
- Uvědomování si sama sebe
- Život ve vědomí
- Cesta k jednotě
- Souhrnné pohledy