Jiří Vacek - duchovní učitel

Tajemství Boha je tajemstvím lásky. Je-li Bůh láska, platí i láska je Bůh. Proto, kdo cítí lásku, zakouší Boha. Boha není tudíž třeba hledat, ale milovat, žít jej v lásce. Kdo miluje lásku a žije v lásce a láskou, miluje Boha a žije jej právě teď.

Bůh je všude a ve všem. Milujeme-li ho všude a ve všem, v sobě i v druhých, spojujeme dvě sobě si podobná přikázání lásky k Bohu, k bližním a k sobě samému v jediné přikázání lásky, která vše, všude a ve všem miluje Boha. Je-li totiž Bůh všude a ve všem, je ve mně i v mých bližních a když jej milují v sobě i v nich, miluji tím i sebe a své bližní.

Bůh je všude a ve všem stále a proto jej i takto stále máme milovat a to je právě ono, k čemu jsme nabádáni: "Modlete se neustále!" Jak bylo řečeno: láska k Bohu je jedním z nejvyšších způsobů modlitby. Jelikož je láska Bohem samým, modlitba láskou je spočívání v samém Bohu v lásce. Kdo se neustále modlí láskou, neustále přebývá v Bohu v lásce.

Ukázka z knihy

Nebezpečí stezky lásky

Všimněme si, že nejhorší a tedy i smrtelné hříchy, jsou hříchy proti lásce; jsou jejím přímým opakem, z nichž nejhorší je nenávist. Ta doslova v nás rdousí Boha-lásku. Následují ji další, které lze nazvat jejími dětmi - závist, hněv, nepřátelství, různé druhy averse, pýcha jako výraz pohrdání druhými a jim podobné. Tam, kde vládnou ony, nevládne Bůh a není ani lásky. Rozpuštění těchto negací je prvým úkolem na všech stezkách k Bohu, na stezkách lásky však na prvém místě. Nelze pěstovat pouze lásku a spoléhat se, že je tím zničíme. Bohužel tomu tak není. City jako všechny vasány musíme brát energeticky, jako skutečně existující síly, které nelze zničit ani se jich zbavit pouhým rozhodnutím být „dobří". Navíc většina z nich je skryta v našem povědomí, kde je pečlivě udržujeme sice v tajnosti, ale při životě. Je nutno je rozpustit a jejich energii proměnit v duchovní sílu. Technika je popsána jinde.

Přesně vzato, nenávist je nejpokleslejším aspektem lásky v nás, což dokazuje časté spojení lásky s nenávistí a jejich vzájemné střídání a proplétání. Nenávistí a negativními city bývají nejvíce ohrožováni a často doslova zmítáni žáci stezky lásky, kteří vycházejí z dualistického a osobního pojetí Boha. Pokud nepěstují alespoň poněkud širší duchovní rozhled, často je jejich vlastní nenávist a to zdůrazněme, že je to nenávist a nikoliv láska, vede k fanatismu, ve kterém Boha v jednom tvaru a způsobu vášnivě milují, aby jej v dalším tvaru a způsobu stejně vášnivě nenáviděli, odmítali a dokonce pronásledovali. Jsou smutnou oběti svého zla, které si ospravedlňují svým Bohem, ve skutečnosti svou zvrácenou představou Boha. Působí tak velké utrpení sobě i druhým a nikdy není jisté, co v nich převládne, zda láska k Bohu nebo nenávist k němu. Oni totiž Boha současně částí své bytosti milují a částí své bytosti nenávidí. Tomuto jevu se v hlubinné psychologii říká ambivalence, nebo-li dvojí vztah k jednomu a témuž objektu. Proto je v jejich představě Bůh rozdělen na jejich a cizího Boha, neboť jinak by se jejich nenávist nemohla vybíjet, protože nenávidět svého Boha se nepatří. Tak se nenávidí „cizí" Bůh a jeho stoupenci. Jedinou záchranou pro takové fanatiky, zachvácené nenávistí, je její rozpuštění. To je však velmi těžké, protože oni jednají ve jménu Boha a proto jsou jediní spravedliví a vyvolení. Dokud neprohlédnou tuto racionalizaci, zdůvodnění oprávněnosti své nenávisti a pýchy, není naděje na obrat. Křesťanství tuto tak osudnou nevědomost dokonce záměrně pěstuje jako základ své víry a proto se nedivme, že se projevuje i v tak velkých světcích, jako je František z Assisi, který se snaží obracet sultána na křesťanství. Nedávno zesnulý stigmatizovaný otec Pius dokonce obracel své pravoslavné stoupence, či jak on říkal děti, na katolictví.

Většina nebezpečí stezky lásky spočívá v nedostatku osvícené nebo alespoň poněkud filozoficky vzdělané mysli. Bhakta je často doslova zaslepen svou láskou a slepá láska není samozřejmě božská, ale pokleslá. V tomto stavu nedokáže pochopit a rozpoznat motivy svého chování a city, které s ním hýbají a které jej často odvádějí z nitra, od Boha - ducha a vedou jej zevně, například pod vlivem špatně pochopené lásky k bližnímu.

Čím je láska k Bohu silnější a současně nevědomější, tím je nebezpečnější. Prvou snahou bhakty by proto mělo být udržet ji v nitru, v duchu a u Boha a nenechat se svést k jejímu obracení do světa; to je vždy cesta pryč od Boha. Současně by se měl snažit o rozvinutí dalších aspektů božích v sobě, aby svůj nedostatek -jednostrannost a zaslepenost odstranil. Domnívat se, že tak učiní Bůh sám, je pošetilé. Příklady omylů a dokonce i zločinů páchaných bhakty ve jménu jejich Boha a dokonce i světci, to dokazují.

Na vyšším stupni bhakti se velkou až nepřekročitelnou překážkou může stát pojetí Boha jako osoby. Dokud bhakta nepochopí, že Bůh je v prvé řadě duch, tedy neosobní, nehmotný, beztvarý a všudepřítomný princip, pak má stezku k plnému poznání Boha zatarasenu svou vlastní představou, kterou si vytvořil. Byť by to byla i představa nejčistší, je překážkou a nevědomostí. Jak se jí těžko zbavoval např. Rámakrišna, je známo. Právě proto židé uctívali beztvarého Boha a proto jedno z desatera přikázání, jehož přestoupení se trestalo smrtí, zní: „Neučiníš sobě podobenství čehokoliv, aby ses tomu klaněl!" To „čehokoliv" je nutno brát doslova a vztahuje se na představu jediného Boha z důvodů výše vysvětlených. Ulpění na jakékoliv představě Boha se trestá doopravdy smrtí, ovšem duchovní - zastavením duchovního vývoje, ulpěním na naší a to naší budiž zdůrazněno, představě Boha. Jelikož však zejména citově vyvinutí žáci s nedostatkem rozvinutého pochopení, si nedovedou Boha jinak než „po svém" tedy jako člověka, byť zbožštěného představit a nedovedou se obracet k ničemu jinému, vznikají nesčetná „podobenství" boží. Čas od času se proti nim vede velký boj, ale pouze s dílčími úspěchy. V samém zpodobnění Boha pro účely uctívání žádné zlo není; zlo povstává tam, kde uctíváme formu a ne ducha, kde Boha - ducha zaměňujeme za formu, na které ulpíme a která nám zabraňuje v duchovním pokroku nebo vede dokonce i k nenávisti a pronásledování jiných způsobů přiblížení se Bohu. Jak je zřejmé, cesta lásky k Bohu není tak snadná a lehká, jak se někdy zdá a myslí. Láska je velká síla, ale musí být dobře nasměrována. Může nás stejně tak vést k Bohu jako pryč od něho, nejsme-li schopni jasně vidět a rozlišovat.

Z obsahu

• Základní zákonitost stezky lásky
• Základem stezky lásky je sama láska
• Láska je Bůh
• Přikázání lásky
• Jak máme milovat bytosti a věci tohoto světa
• Správný postup na stezce lásky
• Nejvyšší cíl stezky lásky

e-shop