Jiří Vacek - duchovní učitel

Další samostatná část z řady "Nejvyšší jóga a mystika" pojednává o zákonitosti a pravidlech duchovní stezky, které je nutno znát a uplatňovat v praxi všech druhů vnitřního náboženství. Vysvětluje jejich podstatu tak, aby je hledající mohl samostatně a rozumně uplatňovat ve své praxi a nebyl ve velké míře odkázán na mechanické přijímání nejrůznějších doporučení, podnětů nebo dokonce příkazů. Rozebírá problém úsilí a neúsilí, úskalí nedvojné filosofie, řeší problém skutečnosti a neskutečnosti světa a rozumný vztah k němu.

Závěrečné kapitoly jsou věnovány dosažení osvícení, poznání sama sebe a vysvobození.

Důraz není položen pouze na meditaci, ale stejně na rozpouštění nežádoucích sklonů mysli, které jsou příčinou našeho znovuzrozování. Kniha je určena všem hledajícím bez rozdílu víry, zaměření i vzdělání. Je psána jasně a srozumitelně pro každého.

Ukázka z knihy

Charakteristika nebožské existence

Výsledkem pádu člověka je nebožský stav nejen jeho bytosti samé, ale i jejího světa v souladu se zákonem jednoty Šivy a Šakti. Jeho znaky jsou:
 1. Ztráta spojení s Bohem, který jediný je zdrojem veškerého opravdového dobra, poznání, blaženosti i síly a všeho dalšího. Proto taková bytost nutně strádá, protože o toto vše ztrátou Boha přišla.
 2. Vznik ega, bytosti, jejíž vědomí je omezené tělem a s ním ztotožněné a proto nesvobodné spolu s nevědomostí z toho plynoucí.
 3. Život v nebožském a tedy nutně i nespravedlivém světě, který se jeví být hmotnou, objektivní a samostatnou oddělenou existencí.
 4. Ztráta božského poznání, božského pohledu i vědomí jednoty.
 5. Zajetí mysli do vlastních výtvorů - tvořivých sil.
 6. Trvalá tvorba karmy, která nás poutá k nebožskému světu.
 7. Často i příklon ke zlu nebo k násilí jako ke způsobu řešení problémů vlastní existence na úkor druhých a celku.
 8. Hmotné tělo, podrobené světu, nemocem, utrpení a smrti.
 9. Ztráta božské lásky až do propadnutí jejímu opaku - nenávisti.
 10. Nevíra v jakoukoliv existenci Boha a jeho moc.
 11. Převrácená stupnice hodnot, na které stojí nejvýše tělesné a hmotné zájmy a potřeby.
 12. Převládnutí zevní orientace. Pozornost i touha směřující k hmotnému tělu i světu, které se považují za nejdůležitější nebo dokonce za jedinou skutečnost.
 13. Nevíra v dlouhodobou karmickou spravedlnost a ve vlastní zodpovědnost za svůj život, činy a tím i osud.
 14. Způsob života, který si nepřipouští nutnost smrti těla a odchodu z tohoto světa v jakémsi nepřirozeném opojení, že jsme tělesně nesmrtelní, že "zde" budeme věčně. Nedostatek cílevědomé přípravy na život po smrti.

Seznamem negací jsou dány i požadavky, z jejichž plnění se skládá stezka. Jsou to:
 1. Obnova spojení s Bohem
 2. Rozpuštění (nikoliv "zničení") ega
 3. Snaha o dosažení božské sféry
 4. Poznání Pravdy, tj. Nejvyšší Skutečnosti a jednota s ní
 5. Rozpuštění nežádoucích tvořivých sil a tvorba žádoucích, vedoucích k Bohu
 6. Trvalá tvorba karmy směřující k božskému životu
 7. Odřeknutí se zla a nenávisti a volba duchovních prostředků k řešení životních problémů
 8. Tvorba duchovního těla
 9. Obnova božské lásky a touhy po Bohu
 10. Víra v Boha - nejvyšší Skutečnost a v její moc
 11. Vytvoření správné stupnice hodnot, tj. takové, na které se duchovní hodnoty nacházejí na prvém místě
 12. Obrácení pozornosti do nitra a k duchu
 13. Pochopeni působení Činnosti karmického zákona, přesvědčení o jeho účinnosti a převzetí odpovědnosti za vlastní osud cílevědomou činností mysli i zevní
 14. Život žitý z hlediska věčnosti a duchovního cíle

Jedním z důsledků pádu je i vzájemné oddělení, ovšem zdánlivé, jednotlivých principů božích, které jde až tak daleko, že se stávají v rovině nebožské nepřátelskými protiklady, což je např. vztah hmota - duch - vědomí. Jelikož se na stezce k Bohu v nás často nejprve probouzí pouze jeden božský princip, např. vědomí či láska a nikoliv Bůh celý, výsledná situace se mnohdy proto nejeví jako pokrok, ale je aktuelním stavem ducha, vězněného v těle a tak poddaného i zevnímu světu. Je tomu tak proto, že doposud nedošlo i k pozdvižení šakti do božského stavu. Výsledkem není slibovaná blaženost života v Bohu, ale utrpení, jehož zdrojem je uvedený rozpor. Jediný možný způsob, jak jej musíme odstranit, je "zbožště-ní" hmoty, její návrat do božského stavu šakti. To se zde na zemi daří jen velmi výjimečně; obvykle se prostě v okamžiku smrti hmotné tělo odloží a vědomí se přesouvá do těla duchovního, které se v hmotném těle vytváří v průběhu správně vedené praxe.

Ztráta vědomého spojení Šivy a Šakti vede, opět pouze relativně, k jejich samostatnému působení, ve kterém se zdá, že vědomí a tvůrčí síla působí proti sobě. Jejich vztah je aktuelně nepřátelský. Ego, pokleslé vědomí, je vězněno pokleslou šakti - mysli, tělem a světem, jejím plně vydáno na milost a nemilost. "V potu tváře" si dobývá to, co potřebuje ke svému životu nebo k naplnění svých přání. Jeho úsilí je často marné a utrpení nepochopitelné. To vše ovšem pouze tak dlouho, dokud se nezačne seznamovat s duchovními zákony a nepochopí, že jeho stav je zcela zákonitou výslednicí jeho pádu a nevědomosti. Pak vidí, že to, co se jeví být nepochopitelnými a nepřátelskými protiklady, není ničím jiným než projevem všeobecně platné zákonitosti; pokud na něho doléhá jeho nesvoboda a utrpení, je to proto, že tuto zákonitost používal ve svůj neprospěch. Tak jako neopatrného člověka nezabíjí "zlá" elektřina nebo "zlý" automobil, tak také nás netrestá nějaká zlá síla, ale my sami, kteří tuto sílu, Šakti používáme nesprávně a nevědomě a proto i ke své škodě.

Z obsahu

• Zákonitost duchovní praxe
• Oč jde na stezce
• Duchovní cíl musí zahrnovat i projev
• Zákonitost tvůrčí síly mysli
• Duchovní život je neviditelný, ale skutečný
• Nekonečná stezka
• Škodlivé duševní a duchovní vlivy

e-shop