Jiří Vacek - duchovní učitel

Úvodní část ediční řady "Nejvyšší jóga a mystika", která je ucelenou encyklopedií jógy a mystiky převážně zaměřenou na duchovní praxi. Je rozdělena na části, které jsou všechny zcela samostatné, ale ve svém souhrnu obsahují celou oblast vnitřního náboženství, to jest jógy, mystiky a dalších směrů. Důraz je položen na objasnění principů a zákonitostí duchovního života a na jejich praktické použití. Jelikož všechna vnitřní náboženství jóga, mystika, buddhismus, taoismus a další se řídí společnou zákonitostí a vycházejí ze společného základu, uvedená praxe je vhodná pro všechny opravdově hledající Boha, pravdu, lásku, poznání sama sebe i vysvobození z utrpení bez rozdílů náboženského vyznání a dokonce i pro ty, kteří nevěří.

Filosofie stezky k nejvyšší Skutečnosti seznamuje čtenáře s duchovní naukou, ze které vychází praxe jednotlivých druhů jógy a každého vnitřního duchovního života všeobecně. Znalost těchto základních pravd je předpokladem úspěšně namířené a inteligentně prováděné praxe.

Kniha obsahuje i slovník pojmů a jejich výklad, které autor používá v celé ediční řadě.

Ukázka z knihy

Komu je určena Nejvyšší jóga a mystika?

"Nejvyšší jóga a mystika" je určena všem, kteří mají hluboký zájem o duchovní život bez rozdílu vyznání a přesvědčení. Termín jóga či mystika je nutno v tomto pojetí chápat v co nejširším smyslu jako obecnou metodu duchovního života a nikoliv pouze jako indickou a výhradně hinduistickou nebo křesťanskou záležitost. Uvedené principy platí stejně v křesťanství, mystice, v islámu, židovství, buddhismu a ve všech dalších vnitřně pojímaných náboženstvích a dokonce i mimo ně. Pro stezku poznání sama sebe, která vychází z nezvratného faktu naší existence, není dokonce ani jakákoliv víra nutným předpokladem. "Nejvyšší jóga a mystika" může být zejména užitečná vyspělejším žákům, kteří pokročili v jednotlivých odvětvích jógy, jako je bhakti jóga, rádža jóga a další a neví, jak pokračovat dále nebo žijí dokonce v zajetí přesvědčení, že dosažení cíle té které stezky je dosažením úplným. Těm všem podává návod k praxi, jejímž cílem je uvědomění si Nejvyšší Skutečnosti ve všech jejích aspektech a nikoli pouze v aspektu jediném. Takovýchto syntetických pojednání není mnoho, pokud vůbec existují. Ač je literatura o józe, mystice, súfismu a podobně hojná, většinou se jedná o dílčí přístupy prolínající stupně začáteční nebo mírně pokročilé. "Nejvyšší jóga" pojednává o stupních mistrovských včetně příslušné praxe k jejich dosažení. "Nejvyšší jóga a mystika" může být velkým přínosem i pro ty, kteří v praxi duchovního života ještě tak daleko nepokročili. Mnoho z uvedených poznatků je nejen možné, ale i nutné uplatnit i na nižších stupních duchovní stezky. Teoretická znalost toho, kam mají směřovat a problematiky celé oblasti duchovního života a jeho správné zaměřeni z hlediska nejvyššího cíle, pak jim pomůže vyhnout se mnoha omylům a ustrnutí na dílčích dosažených výsledcích duchovního života. Jak jsem se přesvědčil, mnoho žáků prostě neví, že vůbec existuje další pokračování jejich stezky, tím méně pak zná praxi vedoucí k nejvyššímu cíli. Je to velká škoda jich samých. Nevědomost je od následků duchovních ustrnutí neuchrání.
Smysl našeho úsilí

Samozřejmě, že jsme stále Já. Potíž je v tom, že se tak neprožíváme, nejsme si jej, sebe, ve své podstatě vědomi. Toto vědomí je úplně něco jiného než myšlenka "Já jsem TO". Rozumové pochopení není proto osvícení. Já není tělem ani myslí, nemůže být proto myšlenkou včetně myšlenky "Já jsem". Právě naopak, vše toto, včetně myšlenky "Já jsem", je ne-já. Skutečné Já je vědomí, které si uvědomuje svět, tělo i všechny myšlenky včetně myšlenky Já jsem nebo Já jsem to, ale i nepřítomnost všech těchto myšlenek. Hlavní překážkou, proč si neuvědomujeme sebe, své pravé Já, jež je ryzí sebe si vědomé vědomí, je, že se ztotožňujeme s tím, co nejsme, s ne-já. Ztotožňujeme se s tělem a s myslí a je zřejmé, že dokud se s nimi, tedy s ne-já, ztotožňujeme, nemůžeme prožívat své pravé Já. Jsem-li ztotožněn s tělem a s myslí tak, že se za ně považuji, nemohu se prožívat jako pravé Já, být s ním vědomě ztotožněn. Chci-li se proto poznat, musím se nejprve přestat považovat za to, co nejsem, za tělo a mysl a víc, nesmím se s nimi ztotožňovat. Dobře rozlišujme: přesvědčení a ztotožnění jsou dvě rozdílné věci. Přesvědčení je záležitost mysli, ztotožnění je záležitost vědomí. Úroveň mysli a úroveň vědomí jsou dvě nesouměřitelné a naprosto rozdílné úrovně. "Já jsem to či ono" je vždy jen myšlenka a nic víc, tím méně skutečnost - Já. "Já jsem tělo, mysl" nebo "já jsem pravé já" jsou pouze přesvědčení mysli. Ať jsou pravdivá či nikoliv, na skutečnosti samé nic nemění ani nemohou změnit. Ta, je-li skutečností, se nemění, ať si o ní myslíme cokoliv a dokonce i když o ní nemyslíme vůbec. Přesvědčení není nikdy samou Pravdou, ale v nejlepším případě relativně a nikoliv absolutně správným názorem mysli. Cena správného přesvědčení spočívá v tom, že poskytuje správnou pracovní hypotézu, orientuje nás správným směrem, ale nic víc a to ovšem výhradně za předpokladu, nezaměníme-li názor mysli za samotnou Skutečnost. Stane-li se tak, pak se doopravdy všechny řeči o džňáně, jak říká Maháriši, stávají jen žvásty. Rozumová, intelektualizovaná džňána je učenou nevědomostí, pastí na ego, které se ztotožňuje s myslí, tedy s ne-já. Proč je tomu tak? Protože naše ztotožňování s tělem a myslí trvá dále a naše přesvědčení na tom nic nemění. To nelze odstranit v úrovni mysli, ale výhradně v úrovni samotného vědomí. Ztotožnění s tělem i s myslí, což je komplex, kterému říkáme ego neboli naše falešné já, není totiž ničím jiným než naším pravým Já, ryzím vědomím, které se ponořilo do těla a mysli, omezilo se na ně, zapomnělo, že je ryzím, neomezeným vědomím a ztotožnilo se s egem tak, že se skutečně prožívá jako tělo a mysl a také tak myslí, cítí a koná. Potíž s intelektuálními pseudodžňániny je v tom, že argumentují správným přesvědčením, ale současně je nežijí. Mluví z ega a nikoliv z Já. Mají ego, jsou ztotožněni s tělem a s myslí a právě proto zaměňují pravé Já za své ego nebo individualitu. Proto také to neustálé a samozřejmě nesprávné zdůrazňování neúsilí. Zaměňují své přesvědčení za realitu a současně si tím ospravedlňují svou duchovní lenost a hlavně chrání své ego před rozpuštěním. Chceme-li poznat své pravé Já, je zřejmé, že se nejprve musíme přestat ztotožňovat a ne-já, s tělem a s myslí. Je přece nemožné zůstat egem, ztotožněn s tělem a myslí a současně vědomě být svým pravým Já. Je to totéž jako chtít, aby v místnosti byla současně tma i světlo. Kde je ego, není uvědomováno pravé Já a také být uvědomováno nemůže, protože ego není ničím jiným než naším pravým já ve stavu nevědomého ztotožněni s tělem a s myslí. Jakmile a jen tehdy toto ztotožnění ustane a počneme si uvědomovat své ryzí vědomí, ego zmizí a to na tak dlouho, dokud si pravé Já - vědomí uvědomujeme.

Z obsahu

• Jak chápat „Nejvyšší jógu a mystiku“?
• Jedna jediná nejvyšší Skutečnost
• Šiva a šakti
• Problém projevu a stvoření
• Iluze objektivity světa
• Smysl našeho úsilí
• Důsledky pádu
• Co je člověk?
• Slovník používaných pojmů

e-shop