Jiří Vacek - duchovní učitel

Úvod knihy seznamuje širší veřejnost s praxí vnitřního náboženství, které se nachází v základech všech světových vyznání.

V dalším jsou osvětleny principy a zákonitosti, kterými se řídí osobní praxe, vedoucí k poznání pravé podstaty každého člověka.

Autor seznamuje i se svou literární tvorbou, která zahrnuje jak vlastní díla, tak i překlady význačných mistrů křesťanství, buddhismu, zenu, jógy i advaity. Uvádí i anglické články uveřejněné v časopisu Ramanášramu „The Mountain Path“.

Poslední část knihy obsahuje praktická doporučení pro společná meditační setkání a semináře a jejich vedení.

Ukázka z knihy

Bůh je jen jeden

Bůh je jen jeden, je věčný, neměnný a všudypřítomný. Proto je i v nás, právě teď a zde. V nás je nám proto nejblíže a víc, je podstatou našeho bytí. On nás stvořil a udržuje naši existenci. Je naším životem a bytím. Proto jej hledáme v sobě, ve svém nitru a nikoliv zevně, mimo nás. Kdo hledá Boha zevně, zanedbává jej v sobě. Tím se mu vzdaluje a nemůže jej proto poznat, neboť Bůh je Duch a je proto smysly nepoznatelný.

Bůh je jen jeden, ale má mnoho schopností, sil, aspektů, křesťané říkají osob. Správné vyjádření slovy této rozlišené jednoty boží je obtížné. Bůh je na prvém místě absolutní vědomí a bytí. Není vědomí a bytí, ale sebe si vědomé bytí, své existence vědomé vědomí. Nejpříhodnější jméno pro tento božský základ je Já jsem. Bůh je absolutní Já i absolutní jsem. Tím není však Bůh naprosto vyčerpán. Má i tvořivou moc, která je těsně spojena s inteligencí. Mluvíme v této souvistlosti o božské, někdy kosmické mysli. Bůh si svět myslí, představuje si jej a svět proto je. To je ono biblické – A Bůh řekl (pomyslel si): „Budiž světlo, atd. A bylo světlo“ a vše ostatní. On sám se tak stává svou myslí stvořením. Je jeho představou. Je v něm a jím, i když ne pouze jím. Bůh je i láska. Jelikož je Bůh jen jeden a všudypřítomný, je v nás, v našem nitru, a to celý ve smyslu všech svých vlastností: vědomí, bytí, tvořivé moci, inteligence a lásky.

Proto jej máme a můžeme v sobě objevovat a poznávat ve všech těchto jeho vlastnostech a rozvíjet je.

Podle našeho zaměření na tu či onu vlastnost boží existují i příslušné stezky k Bohu. Stezka poznání Sebe se obrací k božskému vědomí a bytí v nás. Stezka tvořivé síly pracuje s naším tělem, myslí a životní silou, pránou. Stezka lásky, jak jinak, rozvíjí v nás lásku k Bohu. Všechny stezky používají více či méně inteligenci neboli rozum s jeho vůlí.

Uvedené rozdělení nechápejme přísně ve smyslu naprosté vzájemné oddělenosti těchto tří základních stezek k Bohu, ale pouze jako položení většího důrazu na zvolený aspekt Boha. Přísně jednostranné stezky také nejsou dobré, protože nepřesně řečeno, nesměřují k Bohu celému, ale pouze k některé jeho „části“, ač Bůh samozřejmě se z žádných částí neskládá. Je jeden a jednotou vědomí, bytí, tvořivé moci, inteligence a lásky.

Nejlepší z těchto stezek není proto žádná zvlášť, ale stezka úplná, která směřuje k celému Bohu, k objevení a rozvinutí všech jeho mohutností, principů v jejich jednotě. Stezka, po které se ubíráme, tento požadavek jednoty splňuje. Hledáme s láskou v sobě vědomí Já jsem, očišťujeme a řídíme svou mysl s pomocí rozlišovací schopnosti božské inteligence a probouzíme v sobě působení božské životní síly.

Z obsahu

• Podstata přímé stezky
• Literární dílo
• Moje poslední duchovní vůle
• Vyhlídky do budoucna

e-shop