O věčném štěstí a blaženosti
„Původní stav lidí byl božský. Žili v trvalém štěstí a blaženosti, které čerpali z Boha.“
Tato kniha osvětluje, že naše touha po štěstí a blaženosti je touha po Bohu, který není daleko od nás, ale je v nás, je naším životem. V současném stavu si však tuto pravdu neuvědomujeme.
Čím vším je náš současný stav ovlivněn a jak ho máme měnit, pokud toužíme po návratu do trvalého štěstí, popisuje autor v jednotlivých kapitolách. My jsme tvůrci svého osudu.
Ukázka z knihy
„Jen když udržujeme současně uvědomování tvarů stvořeného světa a vědomí Já jsem, ve kterém existují, které je proniká a v nich působí, udržujeme jednotu neprojevu a projevu. Tím vracíme projev tam, kam patří: do Boha a Bohu.
Současné, společné a trvalé uvědomování stvoření – jeho tvarů i vědomí, ve kterém existují a které je i jako jejich základ, ze kterého povstávají, proniká, se má stát trvalým stavem naší existence.
Náš zevní svět se tím ještě zdaleka nestává světem božským, ale vytváříme tím podmínky pro zrod v něm a pro duchovní pokrok, který vede k vysvobození ze zrodů v nebožském světě.“
* * *
„Největší chybou, kterou se při práci s vědomím dopouštíme, je, když věnujeme větší pozornost tomu, nač se soustřeďujeme než vědomí, které se soustřeďuje. Vždy bez výjimek platí, že co se soustřeďuje, co si uvědomuje, je mnohem důležitější než nač se soustřeďuje, co si uvědomuje.
Proto jsme stále mocněji soustředěni ve vědomí, kterým působíme, než na to, v čem působíme. To platí bez výjimek.
Ani nejnaléhavější události a okolnosti nás nesmí tak upoutat, abychom jim věnovali víc pozornosti než vědomí, které si je uvědomuje a ve kterém se odehrávají.“
Z obsahu
- Pravý cíl našeho života
- Co jsou naše činy?
- Smrtelné hříchy
- Rozum potřebuje lásku, láska potřebuje rozum
- Co se soustřeďuje, je vždy důležitější než to, nač se soustřeďuje
- Tlak budí protitlak
- Praxe jednoty projevu a neprojevu
- Největší chyba
- Karma a vysvobození