O podstatě stezky
Z úsilí pochopit podstatu stezky vznikaly nejprve nahodile a samovolně bez určitého záměru jednotlivé kapitoly, které tvoří tuto knihu. Autor se zamýšlel nad podstatou duchovní praxe, ptal se, a byl proto i poučován. Teprve později přišel “sám od sebe” nápad sjednotit je do jedné knihy. Výkladový slovník vznikl na popud jednoho z přátel, který něco takového postrádal. Sám o sobě tvoří jakési minimum znalostí nezbytně nutných, ale nepostačujících. Nejdůležitější heslo je “Skutečnost”. V jeho pochopení leží i klíč k praxi i její cíl.
Většině nejrůznějších duchovních směrů i samotným hledajícím chybí znalost jak metodiky, tak i zákonitostí duchovního světa. Jelikož většina z hledajících nemá ani přímé vedení zkušeným učitelem, mnoho z jejich úsilí přichází nazmar, usilují nesprávně, jsou zaměřeni na nepodstatné a pomíjejí podstatné. Pokud nerozumíme, proč něco děláme a co od svého počínání můžeme očekávat, většinou se snažíme nesoustavně, chaoticky nebo dokonce zaměňujeme prostředky stezky za sám cíl.
Pojednání odhaluje základní a podstatnou zákonitost stezky k poznání Boha a našeho pravého Já, které vede k následnému vysvobození z řetězu zrodů a utrpení. Velkou pomocí hledajícímu je také shrnutí základních hledisek, podle kterých je možné prvky duchovní praxe, kterou provádíme, správně posoudit a seřadit.
Ukázka z knihy
Skutečnost, nejvyšší skutečnost (Výkladový slovník) – existuje pouze jediná Skutečnost, Jedno bez druhého. Mimo ní nic jiného neexistuje. Jako celek je neměnná, nelze z ní nic ubrat ani přidat. Totéž, co Bůh, absolutno, noumenon, jednota, brahman atd. To, že je jako celek neměnná, neznamená, že je nečinná a nerozlišená. Změny, dění a proměny se nedotýkají její podstaty ani jí samé jako celku. Dějí se v ní, jsou jejími vnitřními činnostmi, pohybem. Člověk může být, vzato zevně, v naprostém klidu, nebo částečně v pohybu, jako například při ruční práci v sedě, nebo celý v pohybu jako při běhu nebo v chůzi. Proto nepřestává být člověkem. Chodec, dělník, běžec, to vše je v prvé řadě vždy člověk. Člověk existuje stále, dělník, přesně vzato, jen když pracuje. Obdobně běžec jen když běží, chodec jen když jde. Člověk, jeho tělo, je jen jeden. Je však tvořeno hlavou, trupem, údy a podobně. Je hlava tělem? Je a není. Je částí těla, ale není celým tělem. Obdobně jako člověka můžeme chápat nejvyšší Skutečnost. Jejím základem, podstatou, je neprojev, klidový stav. Je-li činná, vzniká projev, stvoření s jejich bytostmi a světy. Projev a neprojev není rozdělení nebo oddělení, ale pouze rozlišení v nejvyšší Skutečnosti, které ji podstatně a jako celek naprosto nemění.
Z obsahu
- Podstata úsilí o poznání sebe a vysvobození
- Vysvobození mysli
- Alchymie životní síly
- Láska
- Nejdůležitější pravidla a postupy praxe
- Výkladový slovník
- Duchovní symbolika