Chození s Bohem
"Chození s Bohem" navazuje na předchozí dílo autora "Život božský". Popisuje stav sjednocení s Bohem a jeho podmínky, jejichž dodržování jej udrží. Obsahuje i řadu cvičení, které jej prohlubují a vedou k výstupu hadí síly nad hlavu, kde se mění ve světlo.
Základem "chození s Bohem" je trvalé udržování vědomí Já Jsem a rozpoznání, že jeho nedílnou součástí je i božská tvořivá síla. Jsou popsány i postupy, jak lze vědomě žít s touto silou v souladu a tak získat její ochranu a zabezpečit si lepší osud.
Ukázka z knihy
Chození s Bohem
Bible nás učí, jak Enoch chodil s Bohem. Ježíš nás nabádá, abychom dosáhli jednoty s Bohem. Apoštol Pavel píše, že nežije již on, ale Kristus v něm. Nový zákon nás nabádá, abychom se modlili bez ustání. Védy a upanišády učí jednotě jedince s Bohem. Ramana Maháriši mluví o sahadža samádhi, což je stav, ve kterém žijeme ve světě jako všichni ostatní, ale trvale a nepřetržitě jsme vnitřně spojeni s Bohem skrze naše božské Já, vědomí Já jsem, o kterém Ježíš říká, že je v nás a pro něž platí ono neodvolatelné: „Pravím vám, bohové jste.“ Totéž ovšem vlastními slovy a způsobem říkají všechna pravá náboženství, proroci, jogíni, mystici, buddhisté a další.
Jak lze vlastně chodit s Bohem? Je Bůh člověkem, abychom s ním mohli chodit na procházky nebo jde jen o symbolické vyjádření stavu, ve kterém můžeme s Ježíšem říci: „Bůh a Já Jsem jedno jsme?“
Jaká je podstata „chození s Bohem“, jak je možné tohoto stavu dosáhnout, jaká je jeho zákonitost, to vše je předmětem, o kterém bude pojednáno tak nejjasněji, jak jen je možné.
Výsledný stav jednoty
Ve výsledném stavu jednoty s Bohem není naprosto nic zázračného; je naprosto přirozený.
Je zde svět, tělo, mysl a jejich činnosti jako ve stavu nevědomosti. Svět je světem, tělo tělem a mysl myslí. To vše jako dřív ve stavu nevědomosti.
To, co v jednotě zmizí, je ego, nepravé vědomí, že jsme pouze tělem a myslí a s ním i nejednota vytvářená egem, která je dvojností já, za které je považováno tělo, a ostatního světa, který je ne-já, což jsou bytosti a věci.
V jednotě neztrácíme vědomí těla, světa ani schopnost myslet, ale toto vše je zahrnuto do jediného vědomí Já jsem, které je jak za a nad projevem, ale které i projev v sobě obshuje a současně i celý proniká jako jeho nerozlišený a nehmotný jednotící základ.
To, co jsme dříve neznali, je nyní prvé a nejdůležitější: ryzí nadosobní vědomí Já jsem. To, co dříve jsme považovali za hlavní a nejdůležitější – tělo a svět včetně mysli – je až na druhém místě.
Základem a životem našeho bytí v jednotě je ryzí a neomezené vědomí Já jsem, které může existovat a také existuje samo o sobě bez projevu, to jest bez uvědomování těla, světa a mysli včetně jejich činností. Udržování se v tomto vědomí, vědomý život v něm, je naším nejvyšším cílem i trvalým domovem. Pokud si uvědomujeme projev, uvědomujeme si jej v sobě, ve vědomí Já jsem jako jeho obsah a současně i to, že jej vědomí proniká a je jeho základem, ve kterém vzniká, trvá i zaniká.
V této souvislosti pojem „projev“ zahrnuje nejen svět, ale i nás ve smyslu naší osobnosti. I ona je obsahem vědomí a je jím oživována.
Vědomí Já jsem nad časem a prostorem se tak stává posledním pozorovatelem světa jako svého obsahu a výtvoru. Uvědomuje si jej, ale není jím ve smyslu naprosté totožnosti, což platí i o našem těle a mysli. Nadále prožíváme s tělem vše, co jsme s ním prožívali i ve stavu nevědomosti. Podstatný rozdíl spočívá ovšem v nepřítomnosti ega. Zkušenosti těla si neuvědomujeme jako své vlastní, protože nejsme tělem. Vnímáme svět pohledem těla jako dřív neboli existuje dál i osobní pozorovatel, ale je součástí nerozlišeného vědomí Já jsem.
Z obsahu
- Jednota, její podstata a dosažení
- Praxe jednoty
- Vědomí je šakti
- Práce s božskou životní silou
- Svět a jednota
- Vědomí Já jsem
- Různé otázky duchovní praxe