Cesta za pravdou - dílo Jaroslava Kočího
Jaroslav Kočí se narodil v roce 1908 v Bohumíně. V mládí v sobě objevil telepatické a hypnotické schopnosti. Profesor Bořík jej v roce 1928 seznámil s křesťanskou mystikou, jejíž cestu nastoupil. Byl členem spolku Psyché Karla Weinfurtera. V roce 1936 se setkává s Fráňou Drtikolem, světoznámým fotografem a buddhistou a stává se jeho žákem. V témže roce dosahuje s jeho pomocí poznání sama sebe, které dále rozvíjí. Byl v telepatickém spojení s východními mistry. Mistr Jaroslav Kočí zemřel ve čtvrtek 8. června 1989. V hodině své smrti se zjevil několika svým přátelům.
Ti, kteří touží po duchovním pokroku, naleznou v jeho díle vše, co potřebují: návod k praxi poznání sama sebe, našeho pravého Já, Krista v nás, základní filosofii křesťanské i východní spirituality, duchovní zkušenosti i povzbuzení.
Kniha nás provází jak osobní vnitřní cestou tohoto českého mystika, tak i univerzální duchovní Cestou určenou pro všechny upřímné hledající, jež je platná ve všech dobách. Svým poznáním Jaroslav Kočí dosáhl duchovní výše, která je dnes vzácná i v Indii.
Uspořádal Jiří Vacek, který byl mistrovým žákem.
Ukázka z knihy
(část z kapitoly Štědrovečerní večeře, 1961, Ostrava)
Milý příteli!
Jsou vánoce a dnes právě Štědrý den. Zatím co se vše připravuje k večeři, sedím sám v pokoji v naprosté vnitřní pohodě.
V duchu Ti posílám kus toho, co je nevyslovitelné a nevyjádřitelné napsanými slovy, to nejpodstatnější čeho je zapotřebí pro hledání Nejvyšší Pravdy.
Prosím, abys to přijal jako posilu ve svém hledání a jako připomínku, že Pravda je zahalena tím nejtíž proniknutelným závojem, závojem gigantické jednoduchosti.
Tvůj Jaroslav
Jak krásné je pouze Být.
Ano, pouze být a dívat se, být
prázdný a tichý. Být ve všem a všude – být ničím a přece Vším.
Jak krásné je přivést
mysl do stavu „nic nevím“, ve kterém
zní Neslyšitelné a Věčné
„Já Jsem“.
Jak krásné je býti chudým
v duchu, neboť v něm jest bohatství
BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI
zažívané
naším Věčným vnitřním TICHEM.
V docíleném stavu mysli
„nic nevím“ je největší tajemství
pokory. Chudá, oproštěná a
čistá mysl naplněná pouze
hudbou Věčného TEĎ.
Toto Věčné Teď je již
od zrození naším majetkem,
stavem, který je však
zastíněn rozčeřenou hladinou
mysli, kterou žijeme na tomto
světě a tak jsme odváděni
od Božské Přirozenosti!
Božská Přirozenost spočívá v nás jako Absolutní Ticho, které je vnitřně slyšitelné, a proto se je musíme snažit postřehnout.
Naučme se Mu tedy naslouchat v sobě. Naučme se soustřeďovat pozornost a naslouchat do svého nitra, neb tam je Trůn Věčné Existence, našeho Věčného a Bezčasého Já plného Míru a Klidu.
Buďme v tuto chvíli sami Betlémem, ve kterém se má zrodit Panně Marii (čisté a neposkvrněné mysli) Kristus, Čisté Vědomí Sebe – Bezčasé a Věčné „Já Jsem“, Jehož Věčný Tep budeme cítit celý svůj život.
Nikdy již pak neztratíme dotek Věčné Přítomnosti, Nekonečného Bytí a Nesmrtelnosti. Ó jaký to zázrak pro člověka – být ve své Přirozenosti Bohem, kterým můžeme žít již na tomto světě. Žít Jím a vzývat Ho – Mlčením! Ano, člověče, nauč se – Mlčení! A v tomto Mlčení se nauč naslouchat Tichu, ve kterém se dotkneš roucha svého Nesmrtelného Vědomí „Já“ – Krista.
Z obsahu
- Člověk Jaroslav Kočí (Jiří Vacek)
- Jak realizovat
- O čistém vědomí
- Klíč k pochopení věčně přítomného okamžiku (Boha) v sobě
- O duchovním problému člověka
- Kristus – náš spasitel
- Výběr z dopisů