Ramdas promlouvá
Svámí Ramdas (1884 - 1963) je plně realizovanou bytostí. Není totožný s Američanem, který přijal stejné jméno. Odešel od rodiny do bezdomoví ve věku 38 let a putoval po celé Indii, včetně Himálaje. Šel cestou lásky k Bohu neboli bhakti jógou. Nepřetržitě opakoval mantru Ram a také držel dlouhé půsty. Poslední popud k plné realizaci dostal v Ramanášramu od Ramany Mahárišiho, s nímž byl v přátelském vztahu až do jeho smrti. Po dosažení poznání Já založil ášram v Kérale, který stále vyvíjí svou činnost.
Kniha je záznamem rozhovorů a promluv svámího, které se uskutečnily během jeho návštěvy v Evropě v letech 1954-1955. Jejich námětem je duchovní praxe vedoucí přímo k dosažení Boha a poznání Já. Upřímný hledající v ní pro své duchovní úsilí nalezne mnohá poučení, která Ramdas čerpá ze svých vlastních zkušeností a dosažení. Jelikož jeho slova jsou sdělením člověka, který nejvyšší pravdu uskutečnil, jde o učení a zkušenosti nejcennější a takzvaně „z první ruky“. Jeho slova mají velkou sílu, protože mluví z Pravdy. Ve správně naladěném čtenáři proto přímo vyvolávají prožitky toho, o čem mluví. Čtenář tak získává nejen potřebná poučení, jak postupovat na duchovní stezce, ale i sílu k jejich uskutečňování.
Ukázka z knihy
Mistr, Bůh, svět a ty jsou jedno
Tazatel: Existuje okamžik, kdy rozdíl mezi tím, kdo vidí a viděným zmizí?
Ramdas: Ano, existuje taková zkušenost. Dokud ji nezískáme, máme pocit oddělenosti a vidíme dvojnost. Nedokážeme si představit, jaký je stav bez dvojnosti, ale musíme ho hluboce prožít, a tak být sjednocení s Bohem. Toho se dociluje překonáním představy, že jsme tělo a opuštěním pocitu dvojnosti.
Tatazel: V tom případě, cožpak není pravda, že vše se nám stává mistrem a neexistuje nic, co bychom se od kohokoliv mohli naučit?
Ramdas: Dokud existuje dvojnost, máme svá lpění a odpory, úspěchy a neúspěchy, ctnostné i hanebné skutky a tak dále. Tyto dvojice protikladů se nám zdají velmi skutečné. Když překročíme tuto představu a zůstáváme neovlivněni štěstím a neštěstím, jsme vždy zakotveni ve vnitřní harmonii a nedotčeni ničím, co se nám děje. Ale to platí teprve tehdy, když jsme dosáhli pravdy. Když jsme podrobeni měnícím se náladám radosti a smutku, jak můžeme říci, že je jen jedná jediná pravda a žádná dvojnost? Tento stav advaity neboli nedvojnosti je popisován v Bhagavad Gítě jako brahmisthiti neboli zakotvení v brahman, v kosmickém vědomí.
V něm nevidíte nic, ale božská síla je všude. Vlivem božské hry můžete podržet pocit oddělenosti a pokládat se za jedince. Můžete mluvit s druhými a sloužit jim a cítit, že jste s nimi. Vaše vědomí jednoty není dotčeno vašimi činnostmi v úrovni zdánlivé dvojnosti. Ve skutečnosti pro vás, protože jste ztotožněni s univerzálním životem a vědomím, neexistuje žádný rozdíl či oddělenost. Toto by však nemělo být přijato jen jako pouhé rozumové přesvědčení. To, čeho je třeba, je skutečný prožitek. Pak mistr a žák jsou jedno. Mistr, Bůh, svět a vy jste jedno.
Z obsahu
- Tiché a hlasité opakování
- Připomínání si Boha vede k odevzdání
- Ramdasova zkušenost
- Krása, charakter a láska
- Jak se láska rozvíjí
- Prostředky k ovládání mysli