O výbornosti duchovního srdce a stezka odevzdanosti
Toto skriptum se skládá ze dvou částí. Prvá část se zabývá problematikou duchovního srdce, jenž je nejvyšším duchovním orgánem duchovního těla člověka, zdrojem i sídlem nejvyššího poznání, vědomí, lásky i její blaženosti.
Druhá část je pak věnována otázce odevzdanosti, jenž je jednou ze základních vlastností nezbytných na stezce k Bohu.
V prvé části je čtenář seznámen s funkcí a významem duchovního srdce. Jsou předloženy praktické návody, jak s duchovním srdcem pracovat a jak jej využívat na prvých i na vyšších stupních duchovního vývoje. Autor obzvláště doporučuje soustředění na duchovní srdce jako nejlepší přípravu pro praxi átmavičáry vůbec.
Kapitola „Ramana Maháriši o srdci“ obsahuje například výňatky z rozhovorů s Ramanou Mahárišim a jeho názory na toto téma a nechybí ani poukazy na duchovní srdce z jiných náboženství jako například z bible.
Kapitola „Odlišné výroky Ramany Mahárišiho o srdci“ se zabývá nedůsledností v myšlení, kdy se střídavě uplatňují pravdy nejvyšší i relativní, osobní na náš život. Čtenář je upozorněn, že tyto pohledy nelze směšovat ani bez rozlišení uplatňovat. V tomto smyslu jsou také zmíněny chybně uplatňované pohledy advaity.
Jak již bylo uvedeno, druhá část tohoto skripta pojednává o odevzdanosti, jedné ze základních vlastností nezbytných na stezce k Bohu. Ta dle autora začíná tím, „že je rozpoznána vyšší síla, která řídí osudy světa i nás samých a začínáme tuto moc Boha uznávat a předávat jí vládu nad sebou“. Bible vyjadřuje tento postoj slovy: „Buď vůle tvá jako na zemi tak i na nebi“. Dále pokračuje vzdáním se všeho zlého, protože „tam, kde nás ovládá zlo, Bůh není ani nemůže být“. Nakonec vede žáka ke vzdání se toho, co není, to jest totožnosti se svým tělem a myslí neboli se svým nepravým já, egem. Jedině pak může být dle autora poznáno pravé, božské vědomí Já jsem.
„Ramana Maháriši často říkal, že existují jen dvě stezky k Bohu – stezka átmavičáry a stezka odevzdanosti. Také dodával, že nakonec se obě stezky setkávají v jedinou: žijeme v odevzdanosti do vědomí Já jsem, které jsme átmavičárou nalezli“.
Ukázka z knihy
Odevzdanost je i úsilí
Abychom se mohli někomu nebo něčemu odevzdat, musíme to nejprve znát. Pokud to či toho neznáme, neznáme ani jeho vůli a proto ji nemůžeme ani plnit ani se do ni odevzdávat. Plná odevzdanost do Boha proto vyžaduje jeho poznání a to není bez úsilí možné.
Největší překážkou poznání Boha je samo ego, které je jeho opakem a výsledkem odloučení se od něho. Dokud jsme ve stavu ega, skutečná odevzdanost do Boha není proto možná, protože nás neovládá Bůh, ale ego, nepravé a nebožské já a síly, které je vytvářejí a jsou Bohu nepřátelské.
Kdo se chce Bohu odevzdat, musí nejprve rozpustit ego a poznat Boha.
Pokud někdo ve stavu ega říká, že plní boží vůli, klame sám sebe prostě proto, že ego něčeho takového není schopné. Ono samo o sobě je základní vzpourou proti Bohu, který je naší podstatou.
Z obsahu
- Křesťanství stejně jako hinduismus zná důležitost srdce
- Já přechodového stavu
- Využití srdce na stezce
- Ramana Maháriši a stezka odevzdanosti
- Milost i odevzdanost je výsledkem našeho úsilí
- Bez odevzdanosti není vysvobození