O duchovním společenství
Mistr, nauka a duchovní společenství tvoří hlavní pilíře každého duchovního života. V buddhismu jsou tyto tři pilíře nazývány třemi klenoty.
Tento duchovní text pojednává právě o jednom z těchto tří klenotů a to o duchovním společenství.
Duchovní společenství je tvořeno skupinou přátel, kteří společně kráčejí na stezce k Bohu a svým duchovním úsilím, tzn. soustředěním pozornosti na Boha a trvalým ovládáním mysli, se vzájemně podporují a posilují. Touto posilou je jim duchovní světlo skupiny spolu s duchovním vyzařováním vědomí Já jsem. Jak říká Ježíš: „Kdekoliv se shromáždí dva nebo tři v mém jménu, Já jsem uprostřed nich“.
„Duchovní skupina, která skutečně duchovně pracuje, je obrovský poklad pro všechny upřímné hledající, zejména tehdy, když ji dokonce vede mistr. I když však není přítomen, její přínos je nedocenitelný.“
Tento duchovní text vznikl proto, aby provázel čtenáře nejrůznějšími úskalími duchovní stezky obzvláště pak ve vztahu k duchovnímu společenství vůbec. Je návodem, jak tento vztah utvářet, posilovat a rozvíjet.
Čtenář zde nalezne odpovědi na témata, jako je například: proč vytváříme duchovní společenství, jeho hodnota, zodpovědnost za skupinu, o břevnech a třískách, o citech, odevzdanosti mistrovi, jak poznat mistra, o konci stezky, prašadu, meditační klubovně, atd.
Jedním z důležitých výkladů v tomto textu je na téma přátelství a odpuštění. Pokud má duchovní společenství správně fungovat, je dle autora nezbytné dodržovat požadavek přátelství k domnělým „nepřátelům“ ve skupině spolu s pravidlem trvalého odpuštění s vědomím, že i my takové odpouštění za naše chyby silně potřebujeme. Jedině kdo odpouští, tomu bude odpuštěno.
Dále jsme upozorněni na nutnost správného rozlišování. To, co platí pro duchovní skupinu, neplatí vždy vůči zevním či dokonce zlým lidem obecně: „Kdybychom tyto příkazy používali ve vztahu k zevním lidem nebo dokonce zlodějům, daleko bychom nedošli.“ Na druhou stranu však: „Každá nenávist je vždy proviněním proti Bohu i nám samým, nikdy není oprávněná ani spravedlivá, ale vždy zlá."
Tento duchovní text dále přináší návody a postupy pro samotné mistry z hlediska jejich úlohy ve společenství.
Ukázka z knihy
Proč vytváříme duchovní společenství
Obecně platí, že čím víc lidí se spojí s úmyslem dosáhnout nějakého cíle, tím víc k tomu mají síly a tím víc se jejich úsilí daří. To vše za podmínky, že je nerozdělují neshody. Tento princip platí i pro duchovní práci.
Pokud se scházíme ke společné meditaci na Boha, spojujeme své síly za tímto účelem a tak se navzájem ve svém úsilí posilujeme. Dobrá duchovní skupina vytváří duchovní světlo, což je nejmocnější dostředivá síla, která vše, nač působí, opravdu vrací do Boha. Silou světla, kterou členové skupiny vytvářejí, jsou přímo vraceni zpět do Boha.
Ve vytvořeném světle účastníci obcují, což je ono obcování svatých, spočívání ve světle, které vytváří pravou církev, církev svatých nikoliv svatou; oni nejsou svatí, ale jejich světlo je svaté, svítí Bohem, který sídlí uvnitř tohoto světla. Tato církev je universální. Není ani křesťanská ani jógická či buddhistická, ale je církví božského světla.
Z obsahu
- Proč vytváříme duchovní společenství
- Moudřejší ustoupí
- Mistr je základem skupiny
- Proč máme své nepřátele milovat
- Mnoho je povolaných málo vyvolených (Ježíš)
- Meditační klubovna: obrovská vymoženost a pomoc