CD 24/25 - Průvodce meditací podle Jiřího Vacka
CD obsahuje záznam promluv a meditací s Jiřím Vackem ze semináře na Morávce a z veřejných meditací v roce 2010. Páteří stezky, kterou Jiří Vacek učí, jsou vnitřní pránájáma, což je práce s božskou tvořivou silou, a meditační řada na pozorovatele, kterou Mistr Vacek vyvinul jakožto účinnou cestu k poznání našeho pravého Já. Nejprve se provádí vnitřní pránájáma, která nás čistí od pokleslých energií, zprůchodňuje nádí, energetizuje čakry, které jsou v pokleslém stavu bez energie a při delším pravidelném cvičení se při ní vytváří duchovní světlo. Pak následuje meditace na pozorovatele. Jedná se o práci s pozorností vědomí, při které postupně osvobozujeme základ naší bytosti – vědomí z pohlcení ve světě, ze ztotožnění s tělem a nakonec ze ztotožnění s výtvory mysli (myšlenkami, city, představami). Pak obracíme naši pozornost již jen na vědomí samotné, abychom se uvědomili jako ono, jako ryzí vědomí – vědomí Já jsem. To už je přímá átmavičára, jak Indové nazývají hledání našeho pravého Já. Cílem posledního kroku meditační řady na pozorovatele je tedy poznání (uvědomění si) našeho pravého Já, které křesťané nazývají Kristus v nás a Indové átman. Podle CD je možné i praktikovat.
Ukázka z CD
… Nejhorší ze všeho je, když jednak tedy ztratíme pozorovatele, a navíc se začneme nořit do svých zlých citů: nenávisti, závisti, pýchy, namyšlenosti, nadřazenosti – „já jsem chytrý a ty jsi hloupý“ a podobně. Velmi správně to katolíci považují za smrtelné hříchy, protože každý negativní cit je opak Boha, a okamžitě jak ho chováme, tak se ocitáme mimo Boha. Takže to je velký luxus, chovat nějaké zlé city, protože to nás stojí strašlivě moc. Bohužel pořád kolem sebe vidím spoustu lidí, kteří těmto citům kvůli malichernostem propadají. Nemají druhé rádi a cítí k nim averzi jen proto, že „se na ně někdy dávno kdysi špatně podíval“. A třeba se ani nepodíval – jen měl špatnou náladu a oni to vztáhli na sebe. To jsou právě ty malichernosti, které nás stojí strašně moc. Takže nic nepodceňujte. Právě tyto maličkosti rozhodují, protože z nich pak se stávají v tom součtu ty velké činy – že někdo takzvaně přitaká zlu. A to pak je konec s Cestou, konec se svobodou, konec s poznáním. Dochází doslova a do písmene k zastření rozumu – že vidíme všechno přesně obráceně a není moci, která by nás přesvědčila o opaku, s výjimkou hrozného utrpení. Teprve když hrozně trpíme, tak začneme se ptát, proč to vlastně je, co je špatně a podobně. A to už je pozdě, to už pak se z toho velmi a velmi těžko dostáváme. Takže pokud se setkáváte s tím, že máte pocit, že nějaká vaše averze je oprávněná, tak vězte, že nikdy není a že si tím škodíte nejvíc sami sobě. … Když děláte usilovně Stezku, tak se čistíte a ty negace musí z vás vylézat. Jakmile je uchopíte, místo abyste na ně koukali jako na cizí předměty, a počnete je považovat za vaše, za spravedlivé, tak to už je pád, to už jste padli. Takže honem v takových případech do pozorovatele a skutečně musíte pozorovat i ty nejhorší city jako třeba stůl před vámi – naprosto nezaujatě, nepropůjčit tomu vědomí, to znamená neztotožnit se s tím a ono se to za chvíli rozplyne. …
Obsah
CD 1
- Úvod [00:16]
- Vnitřní pránajáma [46:32]
- Pokora, nejdůležitější vlastnost hledajícího[15:10] (čte Jiří Krutina)
- Podstata a zákonitost stezky poznání Sebe[18:06]
CD 2
- Meditační řada na pozorovatele [45:20]
- Předpoklady pro úspěch na duchovní stezce[06:32]
- Pády na stezce a nutnost vytrvalého úsilí [06:21]
- O důležitosti duchovního společenství [08:48]
- Projevení vděčnosti za duchovní vedení [10:16]