CD 13 - Přímá stezka k poznání sebe - 1.díl / Důležitost Mistra a správný vztah k němu
1) Přímá stezka k poznání Sebe, 1.díl
V této části CD čte autor vlastní pojednání o přímé stezce k poznání Sebe – našeho pravého Já, vědomí Já jsem. Vysvětluje postup, jak dosáhnout jeho poznání – to jest uvědomění a tak se vymanit z nesvobody, ve které žijeme jako ego, když jsme ztotožněni s naším tělem a myslí.
Ukázka z nahrávky
Největší síla a moc je síla a moc vědomí. Platí plně a bez výjimek: kam jde pozornost vědomí, tam jde i jeho síla a moc, kterou všemu pozorovanému poskytuje existenci až vědomý život. ... Nevědomé a nesprávné zaměření pozornosti vědomí vede k vazbě vědomí – nás samých na pozorovaný předmět, k omezení vědomí na něj a k něvědomému ztotožnění s ním. Tak vzniká ego – nevědomé pohlcení vědomí tělem a myslí až do jeho ztotožnění s nimi a vazba, pouto ega ke světu. … Vnitřní život začíná tím, že omezujeme své zájmy a přání směřující do světa, těla a mysli, jejichž cílem je uspokojování ega – našeho neprávého a nevědomého já. V dalším kroku zastavujeme samotnou činnost mysli. Ač nás duchovní autoři většinou nepoučují o zákonitosti takového počínání, je zřejmé, že při jeho uplatňování využíváme zákonitost moci vědomí. Odvracíme jeho pozornost od našich přání, světa i ega samého a tím jim odnímáme i naši vlastní sílu vědomí, která je oživuje. … Vědomí, které si uvědomuje – prožívá prázdno i klid mysli, je naše pravé Já – Bůh Já jsem v nás. Toto poučení je zásadní a rozhodující, ale ani ono pro konečný krok nestačí. Je nutné i říci, jak si toto vědomí uvědomit, abychom neuvízli v pouhém klidu prázdné mysli. Řešení je jednoduché: obrátit pozornost na samotné vědomí a uvědomit se jako ono. Já jsem sebe si vědomé vědomí, které si uvědomuje samo sebou klid mysli i její prázdnotu. …
2) Důležitost mistra a správný vztah k němu
Autor čte z vlastního díla. Vysvětluje, jak získat mistra, a to vlastní usilovnou duchovní praxí a nikoliv zevním cestováním a hledáním. Když dostatečně duchovně usilujeme, mistr se zákonitě někdy v našem životě objeví. Nemusí to však být mistr v těle, ale například i mistr odtělený, který nás může navštěvovat ve snech a podobně. Autor vysvětluje, kdo nebo co vlastně mistr je, co je jeho podstatou, a sice že je třeba rozlišovat Mistra – vnitřní božství (vědomí Já jsem) a mistrovskou osobu. Autor přirovnává vztah Mistra – Boha a mistra – osoby ke vztahu elektrického proudu a žárovky či vysílače a antény. Bez žárovky se elektřina nemůže měnit ve světlo a bez elektřiny zase žárovka nesvítí. V mistrovké osobě je odhalen Bůh, který vyzařuje do jejího okolí. Mistrovská osoba však není nevědomým nástrojem Božím, ale vědomá bytost, která žije s Bohem v jednotě. Autor poukazuje na některé škodlivé extrémy v chápání mistra a chování se k němu. Prvým je zaměňování mistrovy osobnosti, dokonce i jeho těla, za Mistra – Boha a druhým považovat mistrovskou osobu pouze za jakýsi nástroj, z kterého čerpáme bez úcty a vzájemného vztahu duchovní posilu. Oběma extrémy škodíme nakonec hlavně sobě.